Naše plakáty v cizině
SANQUIS č.67/2009, str. 80

Filmový plakát byl a je výrazným jevem dějin výtvarného umění v Čechách a na Slovensku. Na rozdíl od ostatních zemí Evropy, kde se filmové plakáty omezovaly na neoriginální portréty hlavních hrdinů a ilustrativní popisné kresby, se v tehdejším Československu přední grafici a výtvarníci nebáli experimentovat. Tvořili výrazné grafické listy srovnatelné s jejich vlastní volnou tvorbou.
 
Barbarella, Karel Saudek, 1971
Žena je žena, Josef Vyleťal, 1968
Něžná, Olga Poláčková-Vyleťalová, 1970
Velká země, Jiří Balcar, 1963

Autoři používali koláže, fotomontáže, vytrhávání i asambláže a inspirací jim byly informel, pop art i moderní fotografie. Nápaditě využívali i typografii v názvech plakátů a na kolážové plakáty vrstvili písmena či obrázky z výstřižků knih a časopisů. Pro mnoho českých a slovenských výtvarníků to byl toho času jediný zdroj obživy – neexistoval trh s uměním, vystavovat bylo obtížné.
Při tvorbě plakátů byli také výtvarníci do značné míry svobodní. O svobodě se dá především hovořit v uvolněných šedesátých letech, kdy vznikala ta nejhodnotnější díla. Ale i v sedmdesátých a osmdesátých letech cenzor zasahoval pouze do „ideového“ rámce plakátu, nikoli do jeho výtvarného vyznění.
 
Bela-Donna, Karel Machálek, 1970
Šelma na svobodě, Karel Teissig, 1966
Osm a půl, Bedřich Dlouhý, 1964
Goto ostrov lásky, Karel Vaca, 1970

Výjimečná výstava československých filmových plakátů v Českém centru ve Vídni, jež je součástí připomínky dvacátého výročí sametové revoluce, představuje práce předních českých tvůrců z období 1960–1989. Kurátorem expozice je Pavel Rajčan.

České centrum Vídeň, do 14. 8., www.czechcentres.cz/vienna, Foto: archiv Terryho ponožky

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 67 ročník 2009





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA