| V sousedství Měsíce |
|
Petr Sobotka
Zuzana Fischerová |
| SANQUIS č.71/2009, str. 68 |
Sousedí s námi už miliardy let, každé malé dítě ho nazve symbolem noční oblohy a je jediným vesmírným tělesem, kterého se dotkla noha člověka. Naše soužití s ním zašlo až tak daleko, že mu připisujeme velice závažné vlivy na náš život, funkci našeho organismu i psychický stav. Je také postavou v básních, písních, hlavním aktérem hororových filmů. Náš jediný přirozený satelit, náš Měsíc.
|
|
|
‚Rozbouřená moře‘ jsou ve skutečnosti planiny vzniklé dopadem těles
|
|
Nejbližší soused
Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti přibližně 380 tisíc kilometrů. Rychlejším autem bychom tam mohli dorazit za necelé čtyři měsíce. Jeden kompletní oběh kolem Země trvá Měsíci asi 28 dnů a zhruba stejnou dobu potřebuje na jednu otočku kolem vlastní osy. Tomuto jevu se odborně říká synchronní rotace a v praxi způsobuje, že se k nám náš satelit natáčí pořád stejnou, přivrácenou stranou. Zřejmě nejnápadnějším jevem v souvislosti s Měsícem je střídání jeho fází. Měsíc svítí světlem odraženým od Slunce, a to pouze tou částí, na kterou sluneční světlo právě dopadá. V daný okamžik může být osvětlena jenom polovina měsíčního povrchu a podle toho, z jakého úhlu se na tuto nasvícenou polokouli díváme, pozorujeme jednotlivé fáze.
V hodinách fyziky nebo přírodopisu byly Země a Měsíc často označovány termínem dvojplaneta, protože Měsíc je v porovnání s ostatními ve sluneční soustavě hotový obr. Měsíce porovnatelné velikosti si mohou „dovolit“ jenom velké planety, jako jsou Saturn a Jupiter. Pro srovnání: největší měsíc Jupiteru Ganymedes je přibližně třicetkrát menší nežli jeho mateřská planeta. Oproti tomu náš Měsíc by se do Země vešel pouze třikrát. Další zajímavostí je, že oběžná dráha Měsíce leží v rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce, přitom většina měsíců obíhá planety v rovině planetárního rovníku. Náš Měsíc však jako by byl silněji spjat se Sluncem nežli se svou planetou.
Jak se Země s Měsícem potkala
Dá se říci, že skutečně šlo o setkání, i když ne přímo s Měsícem, ale s jakýmsi jeho předchůdcem. Rozhodně to však nebyla nijak romantická událost. Ve skutečnosti před 4,5 miliardami let došlo ke katastrofální srážce vznikající Země s tělesem velikosti Marsu. Kolize způsobila vyvržení materiálu ze Země a dopadajícího tělesa na oběžnou dráhu, kde se tak vytvořil prstenec hmoty. Časem se vyvržený materiál zformoval do podoby Měsíce.
Výraznými povrchovými útvary na Měsíci jsou moře. Tmavší plochy vidíme při pohledu na Měsíc i pouhým okem. Jejich název v nás vyvolává pocit rozbouřených vodních hladin, ale ve skutečnosti jde o hladké planiny, které vznikly dopadem velkých těles na povrch Měsíce. Tato tělesa měla dostatečnou sílu na proražení měsíční kůry, následkem čeho se na povrch vylilo množství lávy. Dnes ji vidíme ztuhlou v podobě temných moří. Většinu měsíčního povrchu pokrývají krátery. Desítky tisíc těchto jizev po dopadajících tělesech najdeme na značné části přivrácené strany a na téměř celé odvrácené straně. Povrch Měsíce byl tedy celé miliardy let formován „bombardováním“. Podobný osud potká za život i ostatní planety – a potkal by i Zemi, kdyby neměla atmosféru, ve které většina těles jednoduše shoří.
|
|
 | | Simulace sondy LCROSS, která zjišťovala množství vody na Měsíci. Skutečné obrázky tak pěkně nevypadaly. |
|
 | | Otisk stopy prvního muže na Měsíci. Dodnes někteří lidé
pochybují o její pravosti... |
|
|
Měsíc a my
Přítomnost Měsíce není zcela bez následků. Všichni znají jeho přitažlivé síly, které se projevují přílivem a odlivem. Mnozí „záhadologové“ se nás snaží přesvědčit o vlivu měsíčních fází na lidskou psychiku, ovšem jde pouze o zkreslené statistiky.
Na druhou stranu vliv našeho satelitu na další živé organismy popřít nemůžeme, závislost na měsíčním cyklu a fázích Měsíce byla pozorována u mnoha živočichů. Svit Měsíce řídí jejich rozmnožování, příliv a odliv zase dobu krmení. Lidé však vykonávají všechny pro život důležité aktivity ve dne a orientovat se podle svitu nebo fází Měsíce nemají zapotřebí.
Hledání vody
Povrchové zkoumání Měsíce sice potvrdilo stopy vody, ale my zatím nevíme, kolik je jí pod povrchem. Pokud jednou budeme chtít náš satelit kolonizovat, budeme jí potřebovat mnohem víc. Vědci z NASA proto vymysleli způsob, jak se dostat pod povrch. Z oběžné dráhy vystřelili proti povrchu Měsíce raketu, která měla za úkol vytvořit kráter. Chvíli za první raketou dopadla na povrch mateřská sonda LCROSS, která celý průběh incidentu fotografovala. V době uzávěrky ještě nebylo jasné, jak celý experiment dopadl. www.astro.cz
|
|
|
|
 |
obsah čísla 71 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
