Nezider a jeho parky
Jan Andreska  
SANQUIS č.75/2010, str. 116

V oblasti Panonské nížiny leží v tektonických sníženinách dvě jezera: jezero Blatenské čili Balaton a jezero Neziderské. Vedle přírodního vývoje zažil Nezider i zajímavé dějinné okamžiky. 

Jezero leží na hranici Rakouska a Maďarska. Jeho německý název je odvozen od města Neusiedler, maďarský název Fertő-tó souvisí s blízkou obcí Fertőd, přičemž původně slovo fertő zároveň znamená bažinu.
 
Proměnlivá rozloha
Jezero ve své dnešní podobě vzniklo z geologického pohledu zřejmě dost nedávno, udává se věk 16 000 let. Tehdy se vytvořilo na okraji Velké uherské nížiny pod Litavským pohořím bezodtoké území budoucího jezera. Jeho velikost kolísala s množstvím srážek, které ho zásobovaly vodou. Srážková oblast jezera je poměrně malá – 1120 km2. Z ní do jezera tečou řeka Wulka a malý potok Rakosi, zbytek vody dodávají minerální prameny v těsném okolí a déšť dopadající na hladinu.
Důsledkem tohoto typu zásobování vodou bylo, že jezero v minulosti ve své ploše pozoruhodně pulzovalo. V době deštivých period, takzvaných pluviálů, se zvětšovalo. Přesnější údaje jsou k dispozici až z posledního tisíciletí, v té době dosáhlo největší plochy v roce 1768 – a to 515 plošných kilometrů.
 

Památník panevropského pikniku 1989
Místní selská architektura

Sucho a sůl
Opačným extrémem bylo vysychání Nezideru, předpokládá se, že za dobu své existence vyschlo nejméně stokrát. Tento fenomén způsobuje mělkost jezerní pánve, největší hloubka je pouhých 1,8 metru a průměrná jen o něco málo víc než metr. První záznam dokládající vyschnutí pochází z roku 1318, za posledních tři sta let pak podobné epizody nastaly třikrát. Poslední celkové vyschnutí v letech 1866–1871 je popsáno nejlépe, jezero se začalo plnit po pěti letech a až po dalších pěti letech, tedy roku 1876, dosáhlo původní velikosti. Vysychání jezera nastávalo s určitým zpožděním za víceletými srážkově chudšími periodami, poslední tendence k vyschnutí roku 1949 nejspíš souvisela s katastrofálním suchem roku 1947.
V době vysychání se projevovala vysoká salinita jezera, obvyklá u bezodtokých pánví. Na jeho vysychajících březích se vytvářel pás směsi různých solí, kterou pak vítr transportoval do blízkých vesnic, což jejich obyvatelům ztrpčovalo život. Podobný jev, pouze ve větším měřítku, je popsán i u vysychajícího Kaspiku.
Pulzování plochy jezera nad dnes udávanou katastrální plochu 315 km2 definitivně zabránila stavba umělého kanálu, realizovaná ještě v době monarchie. Ten přebytečné vody jezera odvádí do dunajského říčního systému, přičemž systém stavidel drží hladinu na kótě 115,45 m n. m., což je mimochodem nejnižší místo Rakouska. Eiserkanal vede do toku říčky Rapca a spojuje Nezider s Dunajem přes dnešní území Maďarska.
Zasolování představuje problém pro okolní půdy. Tradičním využitím slaných půd je jednak pastva a jednak pěstování hluboko kořenící vinné révy. Velké plochy vinohradů lze pozorovat na rakouských březích jezera. Maďarský jihovýchod jezera se využívá převážně pastevně.

Bohatství přírody
Mělké vody jezera jsou ideální pro růst rákosu, který vytvořil na jihu jezera velké plochy rákosin, jež s výjimkou dunajské delty v Evropě nemají obdobu.
K jezeru přiléhající četné mělké a periodicky vysychající vodní plochy a navíc vypásaná kulturní step vytvářejí v součtu evropsky jedinečné biotopy, jež jsou chráněny dvěma národními parky: Neusiedler See-Seewinkel a Fertő-Hanság. Oba jsou od roku 2001 zapsány v Seznamu světového dědictví UNESCO. Cílem ochrany jsou hlavně ptačí populace hnízdící i táhnoucí. Zdejší rákosiny se dají vystihnout jedním slovem – úžasné. Proslulá jsou místní hnízdiště bílých i červených volavek, sýkořic vousatých a moudivláčků.
Konzervuje se zde i krajinný ráz pastevné krajiny, k čemuž Maďaři používají v zóně zvané Mexiko -puzsta tradiční maďarská plemena: šrouborohou ovci racku a uherský dlouhorohý skot.
Zoologa i laika zaujme velký počet žab rosniček v širokém okolí jezera. Samci rosniček se hlučně ozývají z vod při jarním tření a pak celé léto a podzim volají žáby ze stromů a keřů.
 
Zámek v Esterháze neboli uherské Versailles (nahoře) je vhodným turistickým cílem pro ty, kteří nemíří jen za atraktivní faunou a flórou Neziderského jezera (dole)


Nezider turistický
Návštěvníkům, kteří nepřijíždějí kvůli místní fauně a flóře, poskytuje jezero a jeho okolí ideální turistické podmínky. Esterházyovské zámky v Eisenstadtu a Fertődu, termální lázně v Hegykö, cyklostezky na obou březích. Dnešní Fertőd je vlastně ona původní Esterháza, která o své slavné jméno přišla sloučením obcí roku 1950, a je významná dlouhým pobytem skladatele Josepha Haydna. Ten zde ve službě dvorního kapelníka a skladatele rodu Esterházyů složil podstatný díl svých opusů. Zámku se podle architektonického řešení budov a parku říkává uherské Versailles.

Moderní historie
Do Trianonského rozhraničení ležel celý Nezider v Uhrách. Přes jeho hladinu šla postupem času potrianonská hranice mezi Maďarskem a Rakouskem, která se po druhé světové válce změnila v železnou oponu. Po porážce maďarského povstání roku 1956 rákosinami Nezideru prchaly možná až statisíce Maďarů.
Břehy Nezideru ale zažily i slavný Panevropský piknik 19. srpna 1989, který znamenal počátek konce železné opony. Zde za účasti maďarského ministra Imre Pozsgaye a Otto von Habsburga a dalších politiků Panevropské unie přestřihla její generální sekretářka poprvé zátarasy železné opony. Toho ihned využilo k útěku 600 občanů NDR, tentokrát již za blahovolného přihlížení maďarských pohraničníků. Tak začal před dvaceti lety podzim rozkladu komunistických režimů. První prolomení železné opony zapsalo malý hraniční přechod mezi Sopronköhidou a Svatou Margaritou v Burgenlandu do moderních evropských dějin.


Text a foto Jan Andreska
Pedagogická fakulta UK v Praze, katedra biologie a ekologické výchovy

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.



obsah čísla 75 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA