Dům blízký zahradě
Vladimíra Storchová  
SANQUIS č.77/2010, str. 72

Z harmonické spolupráce investorky a architekta se v sousedství čtyř prvorepublikových vil od architekta Jaroslava Fragnera zrodila nová stavba, která respektuje ducha místa.


Jen žádné schody
Kouzlu ulice s javorovou alejí a jednotným oplocením parcel, kde se domy utápějí v zeleni, podlehla celá rodina. Po několika sezonách, kdy trávili v chatě víkendy i prázdniny, se rozhodli, že tady chtějí žít natrvalo. „To, že bychom mohli mít dům postavený ve stylu Fragnerových vil, se začalo rýsovat, když jsme v průběhu navrhování získali možnost přikoupit sousední pozemek a zvětšit tak parcelu,“ vzpomíná majitelka. Po špatných zkušenostech s rekonstrukcí domu v Praze hledala velmi pečlivě, komu projekt zadá: „Oslovila mne tvorba architekta Ladislava Lábuse, její nevtíravost, důraz na přírodní materiály, respekt k okolí, výtvarné pojetí. A také jeho osobnost.“

Rodina měla jasnou představu o tom, co od domu požaduje. Chtěli kvalitu, nikoli ohromující velikost, kromě obývací části domu si přáli dvě ložnice a minimální zázemí. Důraz dávali na přirozený soulad vily se zelení, s přírodou. Z předchozích zkušeností vzešel požadavek na zbudování pergoly, která bude chránit cestu od garáže k domu. A také: žádné schody. Vila je tedy ve výsledku spíš altánem, přímou součástí zahrady i jejím samostatným prvkem. Také uvnitř domu se pořád cítíte spíše jako v zahradě než v uzavřeném prostoru. Podle architekta Lábuse vypadá nosná konstrukce trochu jako nábytek. Kamenná podlaha vybíhá ven, k propojení se zahradou přispívají ještě velké prosklené plochy.
 

Pohled do domu
Obytná část domu s pokojem, kuchyní, jídelnou a dvěma ložnicemi je umístěna pod deskou střechy, kterou nesou nezávislé stěny z různých materiálů. V těchto stěnách jsou vestavěné skříně, krb, kuchyně. Zabudovaný nábytek byl dalším přáním majitelky. Obslužná část – šedivý hranol – je o trochu nižší, leží podél té obytné mimo desku střechy a tím, že kryje záda domu, zaručuje potřebnou intimitu. Nachází se tu kromě vstupní haly pracovna, šatna, koupelna, dvě WC, prádelna, atrium a garáž. Obytná část a garáž jsou propojeny pergolou. Pokud jde o okna, jedná se o kombinaci posuvných dřevěných oken a balkonových dveří s pevnými okny v ocelových rámech. Vilu vytápí teplovodní podlahové topení a elektrokotel.
 

Snadnou údržbu (v domě žijí s lidmi i zvířata) zajišťují podlahy z trachytu, v obslužné části pak lité terazzo s italskými oblázky. Na stěny byly použity kletované omítky, emailové nátěry, keramická mozaika, obklady z perského travertinu, oceli a dřeva. Kuchyni si rozvrhla majitelka sama, architekt zvolil smetanovou a pistáciovou barvu. V koupelně dala rodina přednost bezbariérovému sprchovému koutu.
Kompletní stavba trvala asi tři roky. Majitelka byla celému procesu přítomná – už od samotného návrhování. „U takové netypické stavby jsou nejdražší prostoje. Musíte se starat, aby jednotlivé práce navazovaly, vše stále kontrolovat. Ale vzpomínám na čas stavění ráda, byla to krásná, tvořivá práce.“

Foto: Jaroslav Hejzlar


obsah čísla 77 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA