| Tváří v tvář klíšťové encefalitidě |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.78/2010, str. 80 |
| Profesor Christian Kunz zasvětil svůj život boji proti klíšťové encefalitidě. Za to mu v roce 2009 bylo uděleno čestné členství v České vakcinologické společnosti. Objeviteli vakcíny proti encefalitidě se přiléhavě dostalo uznání právě v České republice, zemi, kde vědci virus klíšťové encefalitidy poprvé izolovali.
|
|
Zároveň nám profesor Kunz symbolicky předal štafetu – zatímco v Rakousku je boj s encefalitidou pomalu dobojován, nás to nejtěžší teprve čeká. Proto mohou být jeho zkušenosti pro nás přínosné.
Klíšťata určitě byla v přírodě odjakživa. Ale kdy se z nich stala hrozba?
To se přesně neví, proto se zaměřím na fakta. Nemoc byla poprvé popsána v roce 1930 v Rakousku. Šéf nemocnice v Neukirchenu zjistil, že v oblasti jižně od Vídně trpí dřevorubci sezonní nemocí. O sedm let později se ruští vědci vypravili na Daleký východ, kde nemoc napadala hlavně lesní pracovníky. Vědci virus izolovali a zjistili, že přenašečem jsou klíšťata. Poprvé mimo Rusko virus izoloval roku 1948 český vědec František Gallia.
Co vás osobně přivedlo k bádání nad vakcínou proti encefalitidě?
Velký výskyt encefalitidy byl v Rakousku mezi lidmi, kteří pracovali ve venkovním prostředí. Já jsem s virem začal pracovat v roce 1956. Dříve jsme v laboratoři byli bez jakékoli ochrany a téměř každý proto trpěl nějakou nemocí. Tehdy za mnou přišel ředitel, že chce zvýšit naši bezpečnost. U nás jsme nebyli na vývoj vakcíny vybaveni, ale šéf anglického institutu mi nabídl, že by to šlo u nich. Tak jsem tam v roce 1971 přijel a s místními lidmi jsme začali na vakcíně pracovat. Za dva roky jsme měli první dávku, ve které byl inaktivovaný virus, který připraví lidský organismus na onemocnění, ale nemůže se v těle množit. Dne 24. dubna 1973 jsem naočkoval svého spolupracovníka a on naočkoval mě. A čekali jsme, co se stane. Přežili jsme.
To jste mohli vakcínu testovat na lidech?
Tehdy neexistovala žádná regulace, žádné předpisy, mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Ale samozřejmě s určitým rizikem. Když vakcína fungovala, hned jsme jí vyrobili dostatečné množství a naočkovali všechny pracovníky laboratoře, rodinu a přátele. Fungovalo to. V letech 1974–1976 jsem naočkoval kolem 30 000 lidí, kteří byli díky své práci v nejvyšším stupni rizika. Jeden den to bylo dokonce 2000 lidí!
|
|
|
Výroba vakcíny se pak předpokládám rozšiřovala.
Samozřejmě jsme chtěli vakcínu pro celou populaci, ale k tomu jsme potřebovali výrobce. Bohužel v každé farmaceutické firmě jsem pohořel, protože všichni říkali, že trh je za želenou oponou a tam vakcínu kupovat nebudou. Nakonec se odhodlal doktor Otto Schwarz ze společnosti Immuno (dnes Baxter) a v létě 1976 se vakcína dostala na trh.
Stačilo začít vakcínu prodávat, nebo jste dělali ještě něco dalšího?
Očkování bylo původně určeno pro vysoce ohrožené lidi, ale tím se výskyt choroby nijak nesnižoval. Proto jsme od roku 1981 spustili kampaň směrovanou na veřejnost. Tak jsme se postupem času dostali až na proočkovanost 88 procent. To je u dobrovolné vakcinace téměř maximum, kterého můžeme dosáhnout. Pokud bychom s kampaní nezačali, Rakousko by dnes mělo více než tisíc případů ročně.
Klíšťová encefalitida v posledních letech „cestuje“ po Evropě...
Výskyt choroby aktuálně roste třeba v Německu, Švýcarsku a Česku. A kupodivu také ve Švédsku, kde to začíná být problém. Také v Rakousku se nemoc rozšiřuje, v roce 2000 dorazila do hornatého Vorarlberska. Nejvíce případů onemocnění je v místech, kde je nejnižší procento očkovaných. Nemoci se nemůžete vyhnout, ale můžete se chránit.
U nás ale vakcinace příliš rozšířená není.
Určitě je to částečně tím, že v Rakousku jsme začali brzy, vy teprve v roce 1990. Také si u vás možná lidé myslí, že vakcína, kterou neplatí stát, je zbytečná. Ale to je šetření na špatném místě. Vy máte proočkovanost asi 17 %, ale teprve při naočkování 40 % populace dochází ke snížení počtu případů encefalitidy.
|
|
|
Prof. Christian Kunz (*1927)
Doktorát získal v roce 1954 po studiích medicíny v Innsbrucku a ve Vídni. Poté nastoupil v Ústavu hygieny při Vídeňské univerzitě. Roku 1971 získal profesuru a stal se šéfem nově vytvořeného Institutu virologie ve Vídni. V letech 1971–1973 vyvinul se svým týmem vakcínu proti klíšťové encefalitidě.
|
|
Čím se ve vaší laboratoři zabýváte dnes?
Náš institut zkoumá způsoby množení viru. To může ve výsledku sloužit i pro zkoumání dalších virů, které jsou s encefalitidou příbuzné – jako žlutá zimnice či horečka dengue. Podobně by to mohlo fungovat také u HIV. Naším cílem je přijít na to, jak zabránit růstu a množení virů.
Četl jsem, že klíště není jediným přenašečem encefalitidy. Je to pravda?
Loni jsme měli zajímavý případ na ovčí a kozí farmě ve Voralbersku v nadmořské výšce 1564 metrů, kde klíšťata ještě nebyla. Farmář, který se staral o zvířata, byl celou dobu nahoře na farmě, přesto se nakazil encefalitidou. Otázka byla, jak nemoc dostal. Nakonec jsme na to přišli. Na farmě vyráběli sýr z kozího a kravského mléka a přenašečem bylo kozí mléko, které bylo dovezeno autem. Kozy se infikovaly v nížinách – a virus byl na místě. Ze sedmi lidí, kteří sýr jedli, se šest infikovalo, z nich čtyři dostali encefalitidu. Sedmý člověk po jídle zvracel, proto vyvázl v pořádku. Podobně se každý rok vyskytne pár případů na Moravě, kdy se lidé nakazí mléčnými výrobky. Já všem říkám: pokud máte mozek, měli byste se nechat očkovat.
Poslední, soukromá otázka. Jsem alergický na vaječný bílek a lékaři mě proto nechtějí proti encefalitidě očkovat. Je to reálný důvod?
Vakcína se vytváří na kuřecích embryích, ale vaječný protein v ní není. Nikdy jsme neměli jediný případ anafylaktické reakce, a to jsme aplikovali sto milionů vakcín. Jeden doktor mi říkal, že jeho pacient má reakci, jen se bílku dotkne, proto jsme ho očkovali v nemocnici. Ale nic se mu nestalo. Jediný podivný případ se nám stal kdysi dávno, to jsme ještě očkovali lesní dělníky. Dostal jsem zprávu, že se jeden muž po očkování zhroutil. Když jsem tam příště přijel, řekl mi: „Dobrý, doktore, já se opil.“ Ne, vakcíny se obávat nemusíte.
|
|
|
|
 |
obsah čísla 78 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
