Hvězdné páry
Petr Sobotka   Zuzana Fischerová  
SANQUIS č.79/2010, str. 48

Žádný strach, řeč nebude o hollywoodských celebritách. Kdyby to tak bylo, naše Slunce bychom určitě museli vynechat. Jako osamělá hvězda by do světa slavných nezapadlo. Celá staletí jsme předpokládali, že všechny hvězdy žijí osamoceně. Dnes víme, že osamělé hvězdy jsou ve skutečnosti spíše vzácností.

Většina hvězd dává přednost životu ve skupinách. Nejčastěji se setkáváme s dvojhvězdami. Astronomové jsou za to vděčni – hvězdný pár na sebe totiž může prozradit mnohem více než osamělá hvězda.
První pozorování dvojhvězd pocházejí už od Galilea Galileiho z počátku sedmnáctého století. Všiml si, že i když se některé hvězdy pouhým okem jeví jako jeden zářící bod, v dalekohledu jsou patrné dva nebo více bodů. Nějakou fyzikální souvislost mezi hvězdami však Galileo nehledal. Naopak byl přesvědčen, že hvězdy se ve vesmíru nacházejí pouze osamocené, podobně jako naše Slunce, a že pozorované blízké skupinky hvězd nemají nic společného.
V osmnáctém století si astronom John Goodricke u jedné hvězdy všiml, že se její jasnost proměňuje. A to ne ledajak. Změny byly pravidelné s periodou přibližně tři dny a pořád stejně výrazné. Goodricke předpokládal, že poklesy jasnosti jsou způsobeny faktem, že se nedíváme na jednu, nýbrž na dvě různě jasné hvězdy. Ty se při oběhu kolem společného těžiště navzájem zakrývají. S dalekohledy není možné na takovou dálku rozlišit dva zdroje světla. Když tedy v určité fázi oběhu jedna z hvězd přechází za svou společnicí, způsobí to pokles jasnosti celé soustavy. Goodrickova teorie však nebyla zprvu přijata. Uznání se jí dostalo až o sto let později.
Koncem devatenáctého století čekal astronomii opravdu velký nápor objevů v oblasti zákrytových dvojhvězd. Dnes už je počítáme na tisíce. Pečlivé sledování světelných změn a také spekter hvězd nám může bez velkých problémů říct vše potřebné o struktuře systému. Jednoduchým výpočtem získáme poměr hmotností, sklon dráhy vůči pozorovateli, teploty, svítivosti a poloměry obou hvězd v páru. Získat tyto informace o osamělé hvězdě je mnohem náročnější. Stejně tak projevy gravitace dvou hvězd se sledují daleko lépe.

Neviditelní průvodci
Ne všechny dvojhvězdy jsou k nám příznivě natočeny tak, abychom mohli pozorovat zákryty. Vzájemné gravitační vlivy hvězd samozřejmě přesto působí. Všechny hvězdy ve vesmíru se pohybují. Osamocená hvězda se projevuje vlastním pohybem ve tvaru přímky. Složka dvojhvězdy je však kromě přímého pohybu pravidelně vychylována ze své pozice, jelikož obíhá kolem společného těžiště s další hvězdou. Na obloze tak v konečném důsledku vykonává vlnitý pohyb. V minulosti byl tento jev pozorován například u nejjasnější hvězdy na naší obloze – Síria. I když druhá hvězda nebyla vůbec vidět, astronomové usoudili, že tam opravdu je. Pouze její jasnost je příliš malá na to, aby ji svými dalekohledy spatřili. Nemýlili se. Temný průvodce byl objeven zanedlouho s příchodem lepší astronomické techniky.

Nebeská symbióza
Ve vesmíru se ale setkáváme i s mnohem zajímavějšími dvojhvězdami. Existují soustavy, v nichž těžiště není to jediné, co mají hvězdy společné. Kupříkladu symbiotické dvojhvězdy. Jedna z hvězd je v tomto případě obrem čili velice rozměrnou hvězdou. Do svého okolí přitom vyvrhuje nesmírné množství své hmoty. Ta se dostane do blízkosti druhé hvězdy, obvykle velmi malé, ale hmotné. Hvězda si materiál své společnice doslova „vysaje“ a přitáhne ji na svůj povrch. Tak hvězdy přenášejí hmotu z jedné na druhou. Druhá hvězda ale při tomto procesu dosti přibírá na váze, a to může vést až k porušení křehké rovnováhy a masivnímu výbuchu. Ze Země pak vidíme výrazné zjasnění, nazývané též nova. Pro hvězdu může být výbuch až osudný. Stejně jako u lidí – ne každé soužití je pro oba prospěšné.
Hvězdné partnerství je zjevně ve vesmíru velice oblíbené. Téměř tři čtvrtiny hvězd žijí v párech. Také najdeme spoustu mnohočetných hvězdných soustav. Jednu z nejznámějších hvězd, Polárku, tvoří pět různých hvězd. Ale držitelkou rekordu za nejvíce hvězd v jedné soustavě je zatím hvězda Nu Scorpii. Skládá se ze sedmi společníků. To už je taková malá hvězdná firma.

Foto: archiv NASA


obsah čísla 79 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA