Chačipe
Renata Elhenická  
SANQUIS č.43/2006, str. 75

V rámci přehlídky tvorby Miroslava Janka v Divadle Archa byl uveden i dokumentární film Chačipe. Do kinodistribuce přišel v únoru díky Asociaci českých filmových klubů. Režiséra Miroslava Janka jsme se na jeho film zeptali:

Jak vznikl nápad natočit film Chačipe?
Kamarád výtvarník Jiří Voves dával dohromady skupinu lidí, kteří by jeli s dětmi z dětského domova na prázdniny do malé jihofrancouzské vesnice Audabiac a nějakým zajímavým způsobem se jim věnovali. Nenapadlo mě nic lepšího, než vzít trikovou kameru a naučit je jednoduchým animacím v terénu. Vzniklo kamarádství, následovaly další návštěvy domova, nakonec jsem tam nechal digitální kameru s tím, ať si točí, co chtějí. A tak postupně v průběhu dvou let vznikal materiál na tento film.

Jak probíhalo natáčení? Měl jste předem nějakou představu nebo scénář?
Natáčení by se dalo rozdělit do tří hlavních zdrojových skupin: animace, které vznikaly během našich letních pobytů v jižní Francii, materiál, který jsem natočil při svých občasných víkendových návštěvách dětského domova, a nakonec záběry, situace, scénky a animace, které děti natáčely samy, beze mne, v průběhu školního roku.
Scénář jsem pochopitelně neměl, ale představu ano (a jasný plán, jak tuto představu naplňovat). Hlavním mým záměrem bylo, aby děti nejen spolupracovaly na natáčení formou hry, ale aby samy významně přispěly k výpovědní hodnotě výsledného filmu. Jinými slovy, dával jsem jim prostor k tomu, aby o sobě vyprávěly prostřednictvím záběrů a scének, které si ony vymyslely a natočily.
K mému velkému překvapení se výsledný film velice podobal námětu, který jsem sepsal na samotném začátku, kdy jsem ty děti ani pořádně neznal.
Velkou část filmu tedy natáčely děti. Jak to probíhalo, nechával jste jim zcela volnou ruku, nebo jste se nějak domlouvali, co je třeba?
Nechal jsem jim úplně volnou ruku. S každou kazetou, kterou natočily děti, ve mně rostla naděje, že se film snad podaří dokončit. Zároveň jsem však měl strach z toho, že sice máme spoustu situací a zajímavých záběrů, ale chybí nám nějaké solidní pojivo. Jedinkrát jsem proto poprosil svého hlavního dětského partnera Marka, aby zkusil natočit nějaké rozhovory se svými kamarády. On to zkusil, podařilo se a pro nás to byl potom ve střižně vzácný materiál. Marka jsem samozřejmě ze začátku různě poučoval o práci s kamerou, ale nakonec jsem toho nechal, protože jsem nechtěl narušit originalitu jeho způsobu natáčení.

 



obsah čísla 43 ročník 2006





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA