Magické místo San Michele
Libuše Koubská  
SANQUIS č.79/2010, str. 106

Autor světového bestselleru Kniha o životě a smrti (česky vyšla naposled v roce 2004 v nakladatelství Ikar), lékař, spisovatel a humanista Axel Munthe žil po léta na Capri.
 
V uličkách Muntheho milovaného Anacapri

Vyskočil z parníčku, který sem připlul ze Sorrenta. Osmnáctiletý Švéd, student medicíny. Cestou z přístavu do městečka Capri stihl pod citroníkem políbit překrásnou patnáctiletou oslařku s černými copy propletenými stříbrnou nitkou. Po příkré stezce se sedmi sty a sedmdesáti sedmi schody vytesanými do skály pak vystoupal v poledním žáru do Anacapri. A tam byl uhranut na celý život.

Domek na vinici
U nohou mu ležel celý Neapolský záliv, ostrovy Ischia a Procida, jiskřivé kontury Neapole, nevinně se tvářící Vesuv. Přímo nad hlavou uviděl zborcenou kapličku. Jako orlí hnízdo na strmé skále. Srdce se mu rozbušilo. „Jak se jmenuje ta kaplička?“ Řekli mu, že San Michele a že její prapůvod je až z dob krutého císaře Tiberia. Pod kaplí kopal muž jménem Vincenzo hluboké brázdy pro keře vinné révy. Stěžoval si na haraburdí, samé kusy sloupů, hlavic, úlomků soch a také na své stáří a únavu. Kromě té vinice mu patřil ještě malý domek hned vedle.
Je to právě 135 let, co se ten mladý medik rozhodl: „Koupím domek Mastra Vincenza, spojím kapli a dům girlandami vinné révy, cypřišovými alejemi a sloupy nesoucími bílé lodžie, ozdobené mramorovými sochami bohů a bronzovými sochami císařů. Kapli přeměním na tichou knihovnu a po každém šťastném dni budou zvony vyzvánět Ave Maria. Vymyslím si svůj vlastní sloh. Bude to dům otevřený slunci, větru a hlasu moře jako řecký chrám. A všude světlo, světlo, světlo.“
Axel Munthe svůj sen do písmene splnil. Jeho vila San Michele i teď, v roce 2010, tedy více než šedesát let po smrti svého budovatele, majitele a dlouholetého obyvatele, vyzařuje atmosféru klidu, míru, ráje. Turisti z celého světa, kteří pod diktátem svých bedekrů mají ostrov v popisu práce, vyjedou našlapanou lanovkou do městečka Capri, aby se vyfotografovali s výhledem na přístav. Pak zmoženi klesnou na piazze do křesílek a dají si pivo a pizzu. Že tu měli letní palác císaři Augustus a Tiberius a Tiberia dokonce na Capri zavraždili, si v lepším případě přečtou v „guidovi“, kam by se štrachali. Letní sídlo spisovatele Curzia Malaparteho také sotva kdo hledá. Před dům, v němž žil Maxim Gorkij a kde hostil v letech 1909 a 1911 Lenina, vede důrazná průvodkyně jenom skupinku Rusů.
 
Pohled na Capri z Anacapri

Axel Munthe (*1857–†1949)
Narodil se ve švédském Oskarhamnu, zemřel ve Stockholmu. Po Alfredu Nobelovi a Astrid Lindgrenové je považován za třetího nejslavnějšího Švéda 20. století. Medicínu vystudoval na univerzitách v Uppsale a v Paříži. Měl velmi úspěšnou praxi v Paříži, později v Římě, léčil švédskou královskou rodinu, korunní princeznu a pozdější královnu Victorii. Jako lékař pracoval při cholerové epidemii v Neapoli, po zemětřesení na Sicílii, během první světové války na britské straně. Ve své praxi používal hypnózu i některé alternativní postupy včetně hudby. Věřil na eutanazii v beznadějných případech. Jeho kniha The History of San Michele vyšla poprvé v roce 1929 a byla přeložena do padesáti jazyků. V češtině se jí dostalo odlišného, ale výstižnějšího názvu – Kniha o životě a smrti.
 

Schody vytesané do skály, po nichž z Capri do Anacapri vyšplhal Munthe, použije jen „blázen nebo Angličan“, jak praví přísloví. Spíš lidé vyjedou jedním z mnoha oranžových minibusíků po extrémně úzké a klikaté silničce. Z náměstí dojdou k lékařově vile, podívají se dolů z terasy na moře, na skaliska, vyfotografují se. Dovnitř vcházejí pouze dvě mladičké latinskoamerické krásky, Munthemu by se určitě líbily, v ženách se vyznal. Rozkošně pózují v atriu, v lodžii, na zahradě. Upřímně se diví, ten pán byl doktor?

Módní lékař a lidumil
Když ve svém studentském pokojíku v pařížské Latinské čtvrti dřel na zkoušky na École de Médicine, měl před očima na zdi připíchnutou vybledlou fotografii Capri. Ve třiadvaceti dostal diplom, nejmladší MUDr., který kdy byl ve Francii promován. Hned poté se v Paříži etabloval jako úspěšný, módní lékař. Jeho klientela se rekrutovala z nejbohatších francouzských vrstev. Věrný svému snu střádal honoráře. Na druhou stranu ovšem už tenkrát – stejně jako po celý další život – obětavě a úplně zadarmo zápasil ve Villette, tehdy čtvrti skandinávských dělníků, s epidemií tyfu, a na Montparnassu, kde žili chudí Italové se svými nesčetnými dětmi, s vražedným záškrtem.
V roce 1884, bylo mu sedmadvacet, odjel pomáhat do Neapole zachvácené strašlivou cholerovou epidemií. Ve své Knize o životě a smrti později napsal: „Když jsem poprvé spatřil Smrt při práci v nemocničních sálech, byla to pouhá dětská hra v porovnání s tím, co jsem viděl později. V Neapoli Smrt před mýma očima usmrcovala víc než tisíc lidí za den. Viděl jsem Ji v Messině, jak při zemětřesení pohřbila pod troskami sto tisíc mužů, žen a dětí. Později jsem Ji viděl u Verdunu, měla ruce až k loktům zkrvavené, pobila čtyři sta tisíc mužů.“
 
Někdejší kaple ve vile San Michele

Kouzelný výhled sfingy
Ale v mezičase čekaly Muntheho i krásné věci. V roce 1887 se přestěhoval na Capri, kde začal budovat vilu San Michele. Postavil ji za pomoci místních lidí a částečně i vlastníma rukama. Do stavby domu i zahrady zakomponoval spoustu antických nálezů, interiéry postupně vybavil bohatými sbírkami uměleckých děl mnoha století. Vedle torza řecké sochy z pátého století před Kristem stojí italská renesanční madona, v ložnici zdobná železná postel ze Sicílie ze 16. století, na stěnách zlomky římských hlavic… Na výspě rafinované zahrady se dívá na panorama mořského zálivu mohutná egyptská sfinga. Ona vidí všechno, ale jí nikdo nemůže pohlédnout do očí. Snad jen pták, kdyby strnul v letu.
Ptáky, psy a zvířata měl Munthe velmi rád. Na Capri vykoupil horu Barbarossa a zřídil na ní ptačí rezervaci, aby si stěhovaví ptáci měli kde odpočinout bez nebezpečí, že je lovci pochytají do sítí.
Poprvé přijel Munthe na Capri parníčkem. Dnes se tam dostanete například z Neapole velmi pohodlně supermoderním katamaránem. Pak je třeba přečkat nápor turistů na hlavní trase, ale Villa San Michele za to stojí. Pořád je to „magické místo pro ty, kteří touží, sní a hledají odpovědi“. Stejně jako je magický Muntheho životní příběh – napsaný s vtipem, fantazií, fi lozofi ckým a lékařským nadhledem – částečně v jejích zdech. Měl tu domov většinu svého dlouhého života, s přestávkou, kdy měl vážné potíže s očima a musel se vrátit do Švédska, protože nesnesl italský modrojas. On, který tak miloval světlo.

Foto: Pavel Koubský, Wikimedia Commons, dtto/B. M. Davli, poslední foto dole Pavel Koubský


obsah čísla 79 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA