Konec „československé cesty“
Karel Pacner  
SANQUIS č.81/2010, str. 52

V září 1947 Stalin rozhodl, že se Československo stane součástí jeho impéria. „Komunisté musí rychle ovládnout armádu a bezpečnost,“ vzkázal do Prahy. Byl to rozkaz. Jako první ho vyslechl Rudolf Slánský, přivezl ho do Čech a stal se posléze horlivým vykonavatelem Stalinovy vůle. Odpovědnost z něho nesejme ani fakt, že nakonec sám zaplatil životem.

Dva roky po skončení druhé světové války Stalin stále více pociťoval potřebu bezprostředně řídit všechny komunistické strany. Kominternu čili Třetí internacionálu, která se o to od roku 1919 starala, rozpustil uprostřed druhé světové války jako vstřícné gesto vůči západním Spojencům. Teď se však situace ve světě zostřovala, užší styky se Západem odepsal v únoru 1946 svým projevem ve Velkém divadle. Potřeboval vybudovat pevné impérium, a tak svolal zvláštní poradu nejdůležitějších komunistických stran. Komunisté se sešli 22. září 1947 v polském lázeňském městečku Sklarska Poremba.
Na schůzku nepřijeli nejvyšší představitelé stran, ale jejich nejbližší spolupracovníci. Hlavní referát, už dříve schválený Stalinem, přednesl Ždanov, v diskusi ho doplňoval Georgij Malenkov. Svět se rozpadl na dva nesmiřitelné protikladné tábory. Marshallův plán je „programem zotročení Evropy“. Sociálně demokratické strany dál zrazují dělnickou třídu, musíme proti nim bojovat – Ždanov si neodpustil několik urážek na jejich adresu.
Slánskému přikázali: KSČ musí urychleně převzít moc. Vždyť Československo je ze států východní a střední Evropy, kam dorazila Rudá armáda, poslední zemí, kde to komunisté dosud neudělali. Na představu o jakési „specifické československé cestě k socialismu“, která by trvala deset anebo i více let, zapomeňte! Jistě, soudruh Stalin s tím dříve souhlasil, ale to byla jiná doba. Teď musíte co nejdříve ovládnout armádu a bezpečnost!
 
1948: Komunistické milice ovládly Prahu

Nová strategie

Ždanov a Molotov denně posílali telegramy „soudruhu Filipovovi“ do Moskvy. To bylo krycí jméno Stalina. Z přednesených referátů nejlépe hodnotili zprávy Slánského a také Jugoslávce Eduarda Kardelje. A od „soudruha Filipova“ dostávali příkazy k dalšímu postupu. Na této schůzce se ustavilo Informbyro k ideologické kontrole nad komunistickými stranami. Jeho činnost měla přispět i k boji proti Marshallovu plánu na obnovu hospodářství západní Evropy i proti Trumanově doktríně, která umožnila poskytnout americkou vojenskou pomoc západoevropským státům ohroženým komunismem, jmenovitě Řecku a Turecku.
Kreml tedy vyhlásil novou strategii: Komunisté musí převzít moc ve všech evropských zemích, kde se k tomu utvořily podmínky. Bylo přitom jasné, že Itálii a Francii odepsal už dříve – v roce 1945 řekl Stalin jejich představitelům, že Rudá armáda nemůže těmto zemím přijít na pomoc.

Potlačit reakční živly!
Z Polska odletěl Ždanov do Soči, kde Stalin trávil tehdy dovolenou, a o všem mu referoval. Rudolf Slánský dopravil nejnovější zprávy do Prahy 2. října 1947 a předal je politbyru. Podle názoru několika delegací „se dostala Československá republika nejdál ve výstavbě hospodářství, avšak na poli politickém vězí ještě ze všech slovanských států nejvíce v poutech formální demokracie“. Na základě toho se vedení KSČ rozhodlo změnit svou politiku – musí bojovat proti kulturnímu spojení se Západem, rozšiřovat své pozice v armádě a bezpečnosti, zaútočit na ostatní politické strany, najít a potlačit tamní „reakční živly“, zahájit další „akce proti protistátním skupinám – učitelů, studentů, farářů, úředníků, důstojníků“, a dál znárodňovat podniky.
V polovině roku 1947 diktátor Stalin rozhodl, že Československo nezůstane předmostím Západu, nýbrž se stane součástí jeho impéria. A vedení KSČ jeho příkaz splnilo. Po úplném převzetí moci se paradoxně právě Slánský stal obětí nového kola čistek.

Foto: archiv


obsah čísla 81 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA