Krajina Vysoké hole
Jan Andreska  
SANQUIS č.83/2010, str. 90

Čím jsou Krkonoše obyvatelům české kotliny, tím je Hrubý Jeseník Moravanům. Louky jsou tady také rozlehlé, byliny vzácné a příběhy tajemné...

 
Bruntálsko z temene Vysoké hole (nahoře), Petrovy kameny – pohled z Ovčárny (dole)
 
Jeseníky
pokrývá hluboký a starý smrkový les, v nejvyšších polohách se pak nacházejí také vysokohorské louky. Hory, místy nedostupné a tajemné, jsou plné vlastních drobných i velkých příběhů. Nevím proč, ale horské příběhy mi vždy připadaly zajímavější. K Jeseníkům se jich váže bezpočet. Stačí se třeba jen projít po jižní části jesenického hřebene, dívat se, naslouchat. Hřeben má strany moravskou a slezskou, což naznačuje, že právě těmito místy kdysi vedla zemská hranice. Dodnes tudy probíhá rozvodí mezi Černým a Baltským mořem, kdy Desná a Merta odvádějí vodu do Moravy a Opava a Moravice míří k východu do Odry.
 
Přírodní bohatství Jeseníků: choroš troudnatec pásovaný (vlevo), choroš sírovec žlutooranžový (uprostřed), hřib smrkový (vpravo)
 
Petrovy kameny
„Souložili jsme na Petrových kamenech!“ Žebračka stojící před inkvizičním soudem opakuje pečlivě naučenou větu... Filmové zpracování Kaplického Kladiva na čarodějnice patří mezi nejlepší české snímky, které vznikly na základě skutečných událostí. Film odkazuje k smutně proslulým čarodějnickým procesům na žerotínském panství losinském a v Šumperku. Petrovy kameny v nich sehrály jednu z hlavních rolí.
Tento pro Jeseníky tak charakteristický skalní útvar najdete na severozápadě temene Vysoké hole, druhé nejvyšší hory Jeseníků. Na to, že jsou pouhých sedm metrů vysoké, vytvářejí Petrovy kameny nečekaně nápadnou krajinnou dominantu, o to působivější, že v jejich okolí chybí stromová vegetace.
Pamětní deska Františka III. Kleina

Není divu, že se k tomu místu váže tolik pověstí, čarodějnických báchorek i veskrze lidských neštěstí a záhad. Smrtelně se tu například zranil Bedřich Kolenati, jeden z prvních českých biologů. Jeho nehodu připomínala kdysi pamětní deska, která ale z kamenů už zmizela. Kolenati je pohřben v Malé Morávce.
Z biologického hlediska jsou však Petrovy kameny lokalitou významnou do té míry, že byly vyhlášeny přírodní rezervací, původně na malé ploše 19 hektarů. Jedinečný a vlastně bodový výskyt tu má například vrba bylinná, naše nejmenší dřevina. Rezervace Petrových kamenů se posléze stala součástí Národní přírodní rezervace Praděd, která na ploše 2031,40 hektarů chrání vrcholové části Jeseníků.

 
Myslivny, osamělá stavení
Jeseníky jsou pohoří osamělých stavení. Vznik pasteveckých a loveckých staveb původně souvisel se sezonními pobyty stád. Druhou fází výstavby chat bylo období romantismu, kdy majitelé jesenických panství horské lesy využívali zejména k lovu tetřevů a jelenů. Nejvýznamnější loveckou chatu založil roku 1805 v sedle na rozvodí říček Merty a Desné Franz II. Klein. Známe ji jako Františkovu myslivnu.
Kleinové byli rod stavitelů komunikací, který dnes v jistém smyslu symbolizuje průmyslový rozkvět Rakousko-Uherska v 19. století. Pocházeli z Jeseníků, z obce Primiswald (Přemyslov). Zakladatelská generace fi rmy Bratři Kleinové – to bylo šest bratrů, synů Johanna Fridricha Kleina. Nejstarší Josef nejprve budoval vodní stavby, posléze se orientoval na státní zakázky při stavbě silnic. Duší rodinného podniku byl ale třetí z bratrů Franz, narozený roku 1800, který se projevil jako organizačně i technicky nejzdatnější. Přitom absolvoval pouze vesnickou školu, zřejmě pětitřídní, a vyučil se zahradníkem. Roku 1844 koupili Kleinové od hrabat Mitrovských panství, ze kterého jako rodina pocházeli, tedy Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou). Vrátili se tak domů, ale hlavně získali surovinovou základnu potřebnou ke stavbám železnic. Byli to oni, kdo přivedl železnici do hor.
 
Knotovka červená v moři papratky alpinské (vlevo), červenoplodý lišejník dutohlávka (vpravo)

 
Po smrti svého otce (1855) se Franz II. Klein stal pravou rukou posledního z bratří, Alberta, který byl původně ve fi rmě ekonomem. Roku 1865 se Franz II. rozhodl pro stavbu loveckého objektu, který se německy jmenoval Franzens Jagdhaus. Původně to byla jednoduchá lovecká chata, z níž se roku 1897 stal malý lovecký zámeček – stále v držení Kleinů. Franze Kleina, v pořadí třetího, připomíná dodnes kruhová pamětní deska ve skalce vysoko ve svahu nad Františkovou myslivnou, poblíž prameniště zvaného Tři studánky.
Podobný stavební vývoj jako Františkova myslivna prodělala Alfrédova chata, pojmenovaná podle svého stavebníka Alfréda Harracha, majitele panství Janovice, ke kterému patřily rozlehlé pozemky na východní straně hřebene. „Alfrédka“, postavená kolem poloviny 19. století, sloužila jako restaurace a ubytovna. Vyhořela nejprve v roce 1962, poté po celkové rekonstrukci znovu roku 2002. Tak zanikl vlastně jediný objekt, který turistům umožňoval nocleh v krajině hlavního jesenického hřebene.
 

Setkání s kamzíky? V Jeseníkách nic nemožného.

 
Velká kotlina
Přísný režim přírodní rezervace a de facto žádné místo k noclehu dělají z horské planiny mezi Jelením hřbetem a Vysokou holí jedno z nejosamělejších – a o to zajímavějších míst, která lze na území České republiky navštívit. Málokdo ví, že se tady z doby ledové zachoval i unikátní kotel neboli kar. Pojmenovali ho Velká kotlina.
Glaciální jevy jsou u nás poměrně vzácné, jejich typické tvary se snáze hledají v Alpách, Tatrách nebo ve Skandinávii. Kar je vlastně místo vzniku ledovce, území, kde ledovec působil na horský svah svou hmotností a tak ohladil skály, případně vytrhal celé skalní bloky. Výsledkem bývají prostory ze tří stran ohraničené, nejpodobnější přírodnímu amfi teátru. Stěny Velké kotliny, jesenického karu, jsou opravdu velmi strmé, proto tato lokalita patří mezi tamní nejnebezpečnější lavinová území. Protože pády lavin prakticky nedovolují růst stromů, vytvořila se zde velmi pestrá a druhově bohatá bylinná společenstva.

Velká kotlina se stala po vzniku samostatného Československa dějištěm prapodivného příběhu. Armáda nového státu se rozhodla proškolit dělostřelecké důstojníky v ročních kurzech, jež byly situovány do Olomouce. Na závěr kurzu bylo nutné provést ostré střelby, a protože armádě chyběl vhodný prostor, rozhodla se pro Jeseníky. Při plánování cvičení si dělostřelečtí důstojníci za dopadovou plochu neomylně vybrali botanicky nejvzácnější lokalitu Jeseníků – Velkou kotlinu a nad ní se tyčící Vysokou holi. Během dvou cvičení v letech 1920 a 1921 tu vystříleli kanonýři na 25 000 ran. Celková váha vystřelených nábojů činila víc než 400 tun. A střepiny granátů se zde nacházejí dodnes.
Zmíněné dělostřelecké cvičení zanechalo v dosud nedotčené krajině citelné rány, na druhé straně však přivedlo do Jeseníků nové lidi, dalo vzniknout i dalším příběhům...
Mezník na temeni Vysoké hole
S oblastí Vysoké hole se tedy seznámili vojáci olomoucké posádky, okouzlila je, a proto se sem posléze vraceli a také zde lyžovali. Tak se do Jeseníků dostal poprvé i Zdeněk Jirotka, tehdy mladý důstojník československé armády. Vzpomínáte? Své lyžařské výpravy půvabně „přebásnil“ v sedmilhářských vyprávěních. A jeho popisy horských luk, jak je známe ze Saturnina? Zase Jeseníky a ta zatravněná planina Vysoké hole.
 

Foto: Jan a Dominik Andreskovi


obsah čísla 83 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA