Experimentální maják
Daniel Pečeňa  
SANQUIS č.98/2012, str. 74

Na severním břehu řeky Temže se v bývalých docích nachází umělecké centrum Trinity Buoy Wharf. Vzniklo z opuštěné továrny. Kromě historických budov, mezi nimiž stojí modernistické struktury poskládané z vyřazených přepravních kontejnerů, tu je i jediný zachovaný maják v Londýně.
Když byla v 16. století v Londýně založena Korporace Trinity House (Dům svaté Trojice), měla na starosti lodní navigaci u anglických břehů, výrobu bójí a údržbu majáků. Až o půl století později, v roce 1863, byl k budově skladiště přistavěn Experimentální maják, jenž sloužil k testování světelného zařízení či školení budoucích strážců majáků. Maják měl jednoho stálého obyvatele – Michaela Faradaye, vyučeného vazače knih. Při své práci se jednou začetl do knih o chemii, posléze do spisů Isaaka Wattse. To jej přivedlo na vědecké přednášky, až se nakonec stal asistentem v Royal Institution. Vymyslel základy pro vývoj elektromotoru nebo generátoru, po dlouhá léta byl poradcem Korporace Trinity House, podílel se na konstrukčních inovacích v optice a elektrickém osvětlení majáků. Tady, u Temže.
Útočiště tu našli především umělci Na protější straně: Americká restaurace Fat’s Boy Diner ze čtyřicátých let

Kontejnerové město

Šedesátá léta minulého století přinesla americký vynález, standardizované přepravní kontejnery, a námořní přeprava se změnila k nepoznání. Během krátké doby ztratily londýnské doky výsadní postavení, začaly chátrat. Stejný osud postihl i Trinity Buoy Wharf. Zdálo se, že tu zbudou jen ruiny.
Naštěstí o pár let později získala pozemky korporace LDDC a díky ní se zpustlé, devastované místo proměnilo na kreativní podnik. Jméno bylo ponecháno a chráněné historické budovy z viktoriánské éry byly opraveny, na prázdných parcelách vyrostly struktury z vyřazených přepravních kontejnerů.
V „kontejnerovém městě“ našli útočiště především umělci, ale najdou se tu i kanceláře – například společnosti Thames Clipper, jejíž lodě obstarávají veřejnou dopravu po řece Temži. „Díky tomu, že v našem kulturním komplexu sídlí několik renomovaných firem, můžeme umělcům poskytnout studia za nižší nájmy,“ říká manažer centra John Burton. Galerie, baletní i základní škola, sklad kostýmů pro Anglickou národní operu, kavárna a dokonce americká restaurace Fat’s Boy Diner ze čtyřicátých let tu našly své útočiště.
A bývalá dominanta, experimentální maják? Světlo z něj už dávno Temži neosvětluje. Přesto není prázdný. Naplňuje jej hudba, a to ne ledajaká. Zní tu Longplayer, skladba, kterou zkomponoval Jem Finer tak, aby bez přerušení a opakování hrála celé milénium. První tóny zazněly v roce 2000.
 
Foto: Daniel Pečeňa


obsah čísla 98 ročník 2012





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA