Ráda poslouchám moře
Jana Nekolová  
SANQUIS č.100/2012, str. 82

Babička a dědeček Aleny Nachtigalové brávali svou vnučku na operu. Malá holka, která na opeře plakala dojetím a doma vykřikovala, že bude ředitelkou operního divadla, dnes do Čech vozí pěvecké hvězdy z celého světa.
Nemá hudební vzdělání, nikdy nehrála na žádný hudební nástroj, maminka si to totiž nemohla dovolit. Ale hudbu miluje. Nemohla být po dědečkovi ani lékařkou. Nakonec vystudovala hotelovou školu a vedle toho studovala jazyky. Především italštinu. Kvůli opeře. Hudba Alenu Nachtigalovou provázela ve volném čase. Okamžiku, kdy se jí rozhodla věnovat profesionálně a založit uměleckou agenturu, však předcházela tragická událost. „Můj životní partner vážně onemocněl, když zemřel, chtěla jsem nějakým způsobem poděkovat nemocnici. Pomohla jsem tehdy s charitativním programem. Pak jsem si ale říkala, proč jenom pomáhám, proč to nedělám sama? A tak jsem roku 1998 založila vlastní uměleckou agenturu, která se od té doby věnuje především operním pěvcům.“ Z vinohradského bytu, kde má zároveň i kancelář, vše zařizuje, řídí. Sama. Jen při velkých koncertech má kolem sebe stálý tým spolupracovníků, který si najímá.
Basbarytonista Ildebrando d’Arcangelo

Jaké to bylo, když jste poprvé domlouvala koncert zahraniční pěvecké hvězdy? Mým prvním koncertem byl recitál Petra Dvorského, dělala jsem mu šest let manažera a tím pádem jsem se dostala k lidem z velkých zahraničních agentur. Když jsem poprvé zvedla telefon, měla jsem už doporučení. I tak jsem na začátku cítila velkou nedůvěru. Musíte totiž opravdu dokázat, že jste spolehlivý pořadatel, který nezpůsobí nějakou katastrofu, nenaruší průběh celého turné.

Dnes už máte zavedené jméno?
Když je nějaké významné turné a prostorově se do Prahy hodí, obracejí se na mě agentury už samy. Dalo by se udělat více, ale v Čechách nejsou finanční prostředky. Sami pěvci si už sami mezi sebou o Praze říkají.

Praha je pro ně prestižní?
Ale ano, jsou už i pěvci, kteří Prahu berou jako prestižní místo. Tím, že pro ně není stále prostor na našich operních scénách, koncertní recitály jsou pro ně jedinou možností. A já jim dávám větší prostor než třeba hudební festivaly.

Vracejí se?
Vracejí, a rádi. Elina Garanča letos v září přijede potřetí. Bryn Terfel tady byl dvakrát. Cecilia Bartoli se po svém vivaldiovském koncertu vrátila s projektem Sacrificium. Na vlastní přání. Moc se jí líbila Dvořákova síň a byla nadšená z publika.
Mezzosopranistka Kate Lindsey

Jsme tedy hudebně vzdělané publikum?

Umíme vytvořit dobrou atmosféru. Samozřejmě že na koncert přijdou i diváci neznalí, tleskající mezi písněmi… Ale to se stává i jinde ve světě. Mně to moc nevadí. Možná to naruší průběh nějakého písňového recitálu, ale na druhou stranu v jazzu i v opeře potlesk představení doprovází. Je lepší tleskat víc než málo.

Není dnes koncert klasické hudby nebo pěvecký recitál také trochu snobskou záležitostí?
Ale to přece nevadí, to bylo vždycky. Klasická hudba byla snobskou záležitostí smetánky a šlechty, která financovala hudební skladatele a malíře, ti pro ně pak vytvářeli díla. Vůbec není špatné, že vedle různých fotbalových, tenisových a hokejových boxů se nám vrací toto publikum zpátky. Bez něho to nikdy nešlo a nepůjde.

Na koho z účinkujících nejraději vzpomínáte?
Vždycky na toho posledního. Ale se všemi se občas vídám. Pokud cestuji, chodím na jejich představení, jdu je pozdravit. Vždy je to milé a příjemné setkání.

Jste s nimi i v zákulisí. Mají i velké operní hvězdy trému?
Čím jsou větší hvězdy, tím mají větší trému. Jelikož zodpovědnost a tlak na jejich osobu je obrovský. Jsou často zamluveni na pět let dopředu, mají přesný harmonogram, nesmí si dovolit jakýkoliv výpadek. Jsou vlastně neustále v permanentním stresu.

Vaše agentura se stará i o české hudebníky. Je o ně ve světě zájem?
Mám projekty i s českými hudebníky, ale nedělám jim manažera. Člověk se tím zavazuje k tomu, že se uživí. To však v dnešní době není jednoduché. Zájem o ně je, ale vše se točí kolem nahrávacích společností, které dávají exkluzivní smlouvy, například na základě vítězství v soutěži. Dnes je produkce v celém hudebním světě velmi rychlá a kariéra hudebníků kratší. Nahrávací společnost či velký zahraniční management do nich investuje, za deset let ale přijde někdo krásnější, mladší, atraktivnější… Tváře se rychle mění.
Elina Garanča přijede v září do Prahy už potřetí.


Není špatně, že tak příliš záleží na vzhledu?
U pěvců spíš záleží na hereckém talentu. Opera je dnes velké divadlo. Dokonce se mnohdy stává, že při opeře je role režiséra a produkce významnější. Pěvecká, ale i herecká kvalita častěji vynikne při koncertním provedení opery nebo při recitálu. Ne každý výborný zpěvák může mít sólový recitál, chybí mu charizma, neumí s každou árií převést na jeviště celou roli.

Říkala jste, že opera je dnes velké divadlo, není to na úkor zpěvu?
Ráda se jezdím dívat na kontroverzní představení. Kvalita a síla osobnosti se pozná v okamžiku, kdy se pěvec necítí příliš komfortně. Byla jsem teď v Mnichově na Oněginovi, což je velmi diskutabilní představení. Němečtí režiséři v poslední době často vnášejí na scénu agresivitu, homosexualitu.

Jak se s tím vyrovnávají sólisté?
Ti nejlepší pěvci jsou zamluvení do rolí daleko dříve, než je hotová režijní koncepce. Párkrát jsem se s nimi o tom bavila, kde je hranice, za kterou už by pěvec neměl jít. Barbara Fritteli odmítla v Berlíně roli. Je silná katolička a prohlásila, že něco takového nemůže a nebude dělat. I představitel Oněgina Simon Keenlyside se v Mnichovské státní opeře vzepřel. Prohlásil, že homosexuálního Oněgina zahraje, zazpívá, ale s Lenským se na pódiu vášnivě líbat nebude. Záleží asi na každém z nich, kde tu hranici má.

Když vás tak poslouchám, hudba vás provází každý den. Nepotřebujete si od ní občas odpočinout?
Potřebuju ticho. Když si můj přítel pustí hudbu, utíkám pryč. Nejraději si někde v tichu čtu. Také ráda cestuju, ale ať jedu kamkoliv, jdu se tam podívat na koncert, operu. Zajímá mě i výtvarné umění. A nejlepší odpočinek? Dlouhé procházky v přírodě, plavání v moři. Ráda poslouchám zvuky přírody a příboj moře.

Lawrence Brownlee v Praze v červnu vystoupí poprvé.

Alena Nachtigalová

„Jsem ta, která z pohledu umělců ‚za všechno může’. Jsem ta, kterou by divák vůbec neměl postřehnout,” říká Alena Nachtigalová. V letošním roce agentura Nachtigall artists pořádá kromě jiného i tyto koncerty: 18. 6. Lawrence Brownlee, 25. 9. Elina Garanča, 23. 10. Ildebrando d’Arcangelo a 23. 11. Anna Netrebko. www.nachtigallartists.cz

 


Foto: © Janusz Szyndler, © Dario Acosta, © Uwe Arens / DG


obsah čísla 100 ročník 2012





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA