Dva hlasy k repertoáru baletu Národního divadla
Rudolf Mihola  
SANQUIS č.22/2002, str. 94

„Kultura je velice důležitá,“ řekl kdysi dávno Jiří Suchý a dodal: „Jenom nevím proč!?“ Zasmějme se bonmotu žijícího klasika a odpověď na jeho otázku pojďme hledat třeba...třeba do baletu Národního divadla.

Pan Mgr. Saša Hrbotický je naším předním tanečním odborníkem. Říká mj.: „Baletní repertoár Národního divadla pro nejbližší sezonu je sestaven z inscenací mapujících celou výrazovou škálu, tedy klasiku i modernu. Tituly? Samozřejmě Čajkovského věčně zelené opusy Labutí jezero, Louskáček a Šípková Růženka vedle Prokofjevova Romea a Julie či Glazunovovy Raymondy nebo Borodinových Poloveckých tanců. Pak série baletů tzv. americké neoklasiky z tvorby nejvýznamnějších zámořských choreografů 20. století, uváděné pod názvem Amerikana. Z děl Maurice Ravela je složeno představení Dítě a kouzla. Symfonietu Leoše Janáčka nastudoval Jiří Kylián, jeden z mála představitelů české školy, který se ve světě rozhodně neztratil. A novinky?
21. 11. bude uveden nekonvenční baletní večer nazvaný Zpěvy země. Přinese choreografie současných tvůrců inspirované etnickou hudbou z různých konců světa. A na příští rok je připravována z klasiky inscenace baletu Zkrocení zlé ženy a z moderního pohybového vyjádření představení kompilátu Motýlí efekt. To vše bude zároveň představovat novou kapitolu v dějinách naší první scény spojenou s nástupem nového šéfa baletu Národního divadla Petra Zuzky.“
Paní MUDr. Jitka Částková, CSc., patří dnes k uznávaným osobnostem lékařského světa a často naši medicínu reprezentuje na mezinárodním poli. Již méně se o ní ví, že ve své době představovala vrchol i světa tance a z řady mezinárodních klání přivezla vavříny pro naši zemi.
„Upřímně řečeno, zaznamenat úctyhodné počiny na naší taneční scéně není zase tak složité. Ale realizaci produkce baletního souboru naší vrcholné scény lze považovat za jistý pevný bod. To, že je stálicí, je jistě dáno vyvážeností nabídky pro nejširší obec návštěvníků. Srovnejme to se známým repertoárovým tápáním zbývajících souborů pod touž střechou. Určitě je možno ocenit kvality členů souboru. I když bych mu přála zvučná jména, která by netvořily jenom zdejší špičky. Stýská se mi po detailně propracovaných inscenacích třeba v podání režiséra Bednárika. Nicméně očekávání spojené s novým vedením je velmi slibné po všech stránkách. Sledovat, jak bude naplňováno, může být příjemným dobrodružstvím.“

Připravil Rudolf Mihola

 



obsah čísla 22 ročník 2002





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA