Lázně, lázeňství, jejich budoucnost v globalizovaném a přetechnizovaném světě
MUDr. Zdeněk Machálek  
SANQUIS č.17/2001, str. 11

Je několik týdnů po událostech v USA 11. září 2001. Je to několik týdnů, kdy technika byla použita proti lidem. Technika, která je díky vědeckým poznatkům stále zdokonalována.

Poznatky vědy jsou posouvány až do subatomární úrovně, fyzikální poznatky se zaobírají poli apod. Je to však to pravé pro život člověka jako druhu? Je to správný směr vývoje civilizace? Spěje lidstvo představované západní technickou civilizací tím správným směrem? Hledáme signály z vesmíru, zda je, či není někde nějaká civilizace nebo živá hmota na nějaké úrovni myšlení. Jsou však tyto snahy to pravé? Ve vesmíru s největší pravděpodobností existuje velké množství živých organismů na vysoké úrovni organizace živé hmoty, s nadáním myslet, rozvíjet poznání a neustále se zdokonalovat. S největší pravděpodobností to bude obecný zákon přírody a zákon „živé hmoty“. Ne však nutně takových, jako je naše současná etapa vývoje, kdy jeden člověk používá techniku proti druhému ne pro „přežití“, ale pro jeho víru, jeho sebeuspokojení, jeho touhu po moci apod.
Z poznání současného světa vyplývá, že si uvědomujeme fakt, že pole je primární, to znamená, že poruchy v organismu vznikají nejdříve na úrovni fyziky, pak na úrovni fyzikálně  chemických dějů (pH, viskozita, sol v gel, vazby molekul, turbulence apod.) a s nimi spřažených změn elektrostatických sil a polí, elektromagnetických dějů, potenciálů aj. Z toho plyne, že v diagnostice jsme se dopracovali dosti daleko do atomární úrovně. Sledujeme téměř vše magnetickou rezonancí, počítačovou tomografií, imunoelektroforézou apod. Ke zlepšení diagnostiky používáme stále více jemnějších fyzikálních energií. Bez gigahertzových počítačů a jiných monster stvořených lidskou rukou si mnohý lékař nedovede diagnostiku představit. Je tento vývoj to pravé? Asi ano, ale... Co však je to ale?
Je několik set let od počátku industrializace společnosti. A přesto před mnoha a mnoha sty lety existovalo poznání o „léčbě“ bez techniky, bez přístrojů, jen za použití empirie, využití přírodních materiálů, bylinek, fyzikálních jevů apod. Samozřejmě bez vysvětlení, proč tomu tak je. Proč určitými potížemi postižený organismus vyhledává právě jako potravinu tu „pravou“ bylinu? Neví samozřejmě, že je v ní látka, kterou dnešní biochemik nazve např. alkaloidem povzbuzujícím ionotropní činnost srdce. Proč by to také věděl. Příroda mu tak velí. Proč vyhledává postižený organismus termální či chladný pramen k léčbě svých potíží?
Vraťme se však k nadhozenému ALE. Člověk medicínsky vzdělaný v současné době zapomíná, že jako lékař vstupující do života přísahal „nihil nocere“, což je „především neškodit“.
Lékař, resp. současná medicína, používá nejmodernějších poznatků současné vědy k diagnostice. K léčbě však na mnohé potíže nevezme - řečeno mluvou zahradníka - motyčku, ale vezme velký 10tunový bagr. Co je toho příčinou? Je to absence vzdělání či jiných léčebných postupů? Nebo jde o tlak farmaceutického či přístrojového lobby či tlak bodů nebo jiného financování zdravotnictví? Nebo snaha pacientů být rychle, ale opravdu rychle vyléčen?

V medicíně můžeme rozlišit 4 základní terapeutické principy:
1. stimulatio - přírodní léčebný
    postup
2. substitutio - farmakologie
    a dietetika
3. directio - farmakologie
4. excludio - chirurgie.

Zdravotnictví a medicína by měly použít výše uvedené postupy, a to především v uvedeném sledu dle závažnosti onemocnění a dle indikace. To znamená, že stimulace vlastní schopnosti pacienta stabilizovat svůj zdravotní stav by měla být na prvním místě. A to, ač si to mnozí lékaři nepřipouštějí nebo nechtějí připustit, je právě to pravé ořechové pro lázeňství, které využívá v maximální možné míře právě autoregulačních schopností organismu a jeho adaptačního rozpětí. Toto rozpětí, tak jak je živým organismům vlastní, není stálé, ale je ho nutné neustále trénovat, udržovat v „bdělém“ stavu, aby nedošlo k jeho snížení či zúžení. Netrénovanost autoregulačních schopností nahrává při jakémkoli zatížení či stresu (a život není nic jiného než škála opakovaných stresů) k jeho vyčerpání až úplnému selhání. A to je právě nemoc či postižení organismu.
Vývoj druhů nás učí, že funkce tvoří orgán. Opakováním, a to neustálým, dochází k pozitivním změnám ve vývoji druhu, jeho přizpůsobení stále se měnícím podmínkám okolí a jeho neustálému růstu. Pomiňme otázku vývoje ve slepých uličkách. To jsem snad nastínil v počátečních řádcích. Je lidstvo ve svém vývoji ve slepé uličce? Ve vývoji somatickém, psychickém, sociálním? Ale to nechme stranou.

Zmínil jsem se o využívání vědeckotechnického pokroku v diagnostice. Tato otázka je zkoumána ohromnými počty vědců, kteří jakékoli nové vědecké poznatky využívají k vývoji nových neustále složitějších a dokonalejších diagnostických přístrojů a postupů.
Je to otázka nejen vědeckého pokroku, ale (a to v dané etapě vývoje společnosti) možná či snad, spíše však ano, otázka velkých peněz. Peněz, které jdou do přístrojového vybavení všech pracovišť směřujících k bodu 3 či 4 našich výše uvedených diagnostických principů.
Téměř nikdo ve srovnání s vývojem přístrojové diagnostiky či rozvojem farmaceutických postupů však nezkoumá a nerozvíjí terapeutické postupy. Postupy založené na drobném fyzikálním, chemickém působení na organismus. Kdo a jak vysvětlí obyčejné působení například slunečního záření na organismus. Na starého člověka vyhřívajícího se na sluníčku? Jde o co? O působení které složky záření? A jak působí? Jde o obyčejnou absorpci? Či o změnu v chemických dějích či o změnu světla, chceme-li, kvanta v chemické postupy? Z výzkumu známe i obrácený děj. Mechanická energie - ultrazvuk - vyvolává v některých látkách vznik krátkých záblesků O co jde? A takových otázek bychom si mohli klást mnoho.

Ale vraťme se k našemu tématu, k budoucnosti balneologie. Balneologie využívající přírodní léčebné zdroje a tradiční léčebné postupy k léčbě.
V supermoderní civilizaci, a to v americké civilizaci, je tradiční medicína západního typu využívána k léčbě pouze dvěma třetinami výkonů a postupů. Zbytek je zastoupen řekněme netradičními postupy. Homeopatií, akupunkturou, léčitelstvím, osteopatií, astrologií až úplně nám cizími postupy, o kterých téměř nic nevíme. Dle sdělení amerických kolegů nedochází k útlumu těchto, ne vždy úspěšných, postupů, ale naopak k jejich postupnému rozvoji. Čím to je? Je to nedůvěrou lidí v západní medicínu? Je to nedostupností a vysokou cenou západní medicíny? Její bezesporu vysoké úrovně, ale jen pro některé? Nebo je to i mnohdy dobrými výsledky některých netradičních léčebných postupů?
Balneologii jako lékařský obor a její postupy nemůžeme zařadit do těchto netradičních léčebných postupů. Musíme ji naopak zařadit do tradičních postupů západní medicíny. Do postupů využívajících současných poznatků medicíny. Medicíny, která se soustřeďuje na rozvoj senzomotorických reflexních technik a postupů. Do medicíny využívající fyzikálních a chemických podnětů zasahujících do regulačních zpětnovazebných mechanismů organismu. A to jak do regulace nervové, tak humorální.
Živý organismus ve svých počátcích vývoje druhů byl regulován autonomně, tj. v dnešním pojetí a názvosloví vegetativním nervovým systémem. S vývojem druhů a rozvojem vyšší nervové činnosti byl tento systém neustále zdokonalován a vedle humorální regulace má hlavní úlohu v udržování vnitřního prostředí - homeostázy. Regulace je řízena principem zpětné vazby jednoduché či složité přes centrální nervový systém. Jakékoli podněty jsou zachyceny tímto autonomním systémem jakoby filtrem a při jejich nezvládnutí teprve nastupuje vyšší regulace za pomoci humorálních regulačních mechanismů a centrálního nervového systému. Moderní doba je dobou vychýlení tohoto prvotního regulačního systému, jeho vyčerpání, snížení jeho šíře působení a většinou vychýlení směrem k převaze sympatiku.
Základní obecně známé složky homeostázy po stránce biochemické (např. natremie, kalemie, kalcemie apod.) jsou neoddělitelné od fyzikálních veličin (acidobazická rovnováha, osmolarita, elektrostatická pole, elektromagnetické děje, vznik a šíření elektrických potenciálů a další pochodů). Změnou fyzikálních parametrů se mění viskozita krve a tělních tekutin, mění se např. elasticita pojiva, prostupnost buněčných membrán apod. Změny fyzikální vedou ke změně chování intracelulárně, buněk jako samostatných mikropočítačů, struktur jednotlivých orgánů a zvenčí na organismus působící energie jako na celek, mění chování celku.
V balneoterapii používáme převážně nespecifických nenociceptivních podnětů, které významně ovlivňují vegetativní nervový systém. Změnami programů chování vegetativní nervové soustavy navodíme změny hormonálně humorální, ty pak vedou nakonec i ke zlepšení reakcí kardiovaskulárního a respiračního systému k lepšímu metabolismu tkání a tím ke zlepšení podmínek k pohybu, k ovlivnění motoriky, takže se stejně dostaneme k zlepšení všech funkcí organismu.
V dnešní medicíně, atomizované do mnoha oborů, se z léčby a léčení mnohdy vytrácí pacient jako subjekt. Medicína dneška převážně léčí orgán, odborník léčí v rámci svého oboru, neléčí člověka jako celek.
Velikán naší balneologie a zakladatel vodoléčby Vincenz Priessnitz říkal: Není třeba léčit nemoc, je třeba léčit nemocného jako celek. Balneologie vždy byla a stále je oborem, kde lékař neléčí orgány, ale léčí člověka, pacienta. Balneoterapie si toto krédo doposud ponechala, a i proto je pacienty velmi kladně hodnocena. V posledních několika letech se začíná objevovat termín psychoneuroimunologie. Řeší vazby mezi centrálním nervovým systémem a imunitním systémem. V této vědní disciplíně dospívají k názoru, který balneologie má trvale ve svém krédu, a to: léčit se musí nejen nemoc, ale především nemocný člověk.

Medicína dnešních dnů začíná ve všech pádech skloňovat životosprávu, dietu, pohyb, dostatek odpočinku jako ochranu proti stresu, proti oslabení imunity a vzniku nádorů. I když to řada kolegů odmítá terminologicky, v praxi se vlastně jedná o typicky holistický psychosomatický přístup, který je prakticky uplatňován ve vysoce erudovaném českém lázeňství po dlouhá desetiletí.
Empirie vedla k vědeckým výzkumům, které potvrdily ve fyzikální terapii a v balneologii, že máme-li dosáhnout terapeutického efektu a obnovit zdraví vnitřního prostředí včetně normalizace hormony ovlivňovaných regulačních pochodů cyklických i reflexních, pak musíme dodržovat následující podmínky:

a) minimalizovat rušivé vlivy zevní-
 ho prostředí (akustické, optické,    termické, psychické apod.)
b) individuálně indikovat fyzikální    podnět
c) individuálně volit intenzitu podně-  tu
d) dodržet čas trvání jednotlivého    podnětu
e) umožnit dostatečně dlouhou dobu   sumace podnětů (sumací a opako-  váním podnětů měníme chování    organismu jako celku či jednotli-   vých systémů organismu)
f) dodržet vědecky či empiricky ově-  řenou frekvenci podnětů
g) dodržet celkovou dobu série pod-   nětů pro dostatečnou fixaci nově   utvářených podmíněných reflexů   nebo vyvolání a fixaci starých bio-  logicky důležitých programů    (vegetativních či pohybových).

Lázeňství nepoužívá jen přírodních léčebných zdrojů a jejich působení na organismus fyzikálními, chemickými, termickými podněty, a to zevně či vnitřně. K těmto přírodním léčebným zdrojům především patří minerální prameny k pitným kúrám či minerálním koupelím, slatinné či rašelinné zdroje ke koupelím a zábalům, termální minerální prameny ke koupelím, klimatické podmínky a jejich působení na celý organismus, plyny k plynným koupelím či podkožním aplikacím a další. Lázeňství je naopak komplexní působení vědecky integrovaných prostředků, mezi které jako základ patří výše uvedené aplikace přírodních léčebných zdrojů, dále aplikace fyzikálních faktorů (vodo, elektro, mechano a další terapie) pohybové terapie, dietoterapie, režimová opatření, zdravotní výchova a prvky malé psychoterapie.
Tato komplexnost je v dnešní atomizované medicíně ojedinělá. Není to však jen komplexnost, co vede k zařazení lázeňské péče do nedílné zdravotní péče. Je to i relativně malá nákladovost lázeňské péče, její velmi dobré léčebné výsledky, a tím její obliba pacienty.
Vždyť v lázních je léčeno jen v ČR cca 150 000 českých pacientů za rok a dalších cca 70 000 cizinců. Jsou léčeni na cca 20 000 lůžkách. Což představuje cca 1/6 veškeré zdravotnické lůžkové kapacity. A tato lůžka jsou téměř neustále obsazena. Ze zdravotního pojištění je vynakládáno asi 2,4 % na lázeňskou péči.
Jak se postupně prodlužuje věk lidí, stále více přibývá těch, kteří jezdí do lázní ve starším věku a jsou ochotni si některé služby připlatit nebo i hradit celkové náklady. Vždyť ve vyšším věku je člověk postižen množstvím neduhů a bolestí a je ochoten do jejich odstranění či zmírnění investovat.
A právě komplexnost lázeňské léčby, její relativní nenáročnost, používání přírodních léčebných zdrojů a dalších fyziologických podnětů a postupů, předurčuje lázeňství budoucnost.
V celém světě dochází k rozmachu lázeňství, využívání doposud planě ležících přírodních léčebných zdrojů. Dokonce i v anglosaských zemích přicházejí lázeňství na chuť. Začínají se zakládat nové lázně po celém světě. Naši lázeňští lékaři jsou žádáni o konzultace při jejich zakládání a vzniku.
Lidstvo si začíná stále více uvědomovat, že přirozené přírodní prvky, které mají prokazatelně příznivé léčebné účinky, je nutno především využívat k léčení a prevenci onemocnění. Pokud tento trend, který je nastolen, bude pokračovat, nemám obavy o lázeňství a lázeňskou léčbu.

Lázně Dolní Lipová

 



obsah čísla 17 ročník 2001





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA