Místo balneoterapie v léčbě diabetu
Doc. MUDr. Milan Kvapil CSc. 
SANQUIS č.17/2001, str. 28

 

Diabetes mellitus je nemoc, která postihuje čím dál více obyvatel vyspělých zemí. Známá prevalence diabetu je v České republice 6,6%, reálně však bude nemocných diabetem v naší zemi vyšší podíl. Diabetes zásadním způsobem ovlivňuje životní prognózu nemocného, je velmi častou příčinou invalidizace a jeho komplikace velmi často souvisejí s příčinou úmrtí. Pro ilustraci lze uvést, že ve vyspělých zemích je diabetes nejčastější příčinou slepoty v dospělosti, druhou nejčastější příčinou amputace dolních končetin, některé prameny uvádějí, že patofyziologicky stojí až za jednou třetinou manifestních případů ischemické choroby srdeční.
Přes veškerý nezpochybnitelný pokrok medicíny, přes veškeré její úspěchy v léčbě celé řady i závažných a dříve smrtelných nemocí musíme bohužel přijmout opakovaně citované konstatování, že diabetes je nyní nemoc léčitelná, ale nevyléčitelná. To znamená, že léčba musí být dlouhodobá, prakticky doživotní. Dále to znamená, že mezi diabetiky bude významný podíl osob vyšších věkových skupin. S ohledem na přítomné komplikace, popřípadě na tendenci k rozvoji ať mikrovaskulárních či makrovaskulárních komplikací je zřejmé, že u nemocných bude často oprávněné podávání celé řady medikamentů. Všechny tyto výše uvedené skutečnosti vedou ve svém přímém důsledku ke snížené adherenci nemocných k léčbě. Jinými slovy, compliance diabetiků není ideální. Spolu se skutečností, že diabetes, jak se v poslední době ukázalo, je v podstatě chronická progresivní nemoc, je tak zařazen mezi ty nemoci, které sice léčíme, ale u nichž výsledky našeho snažení obvykle nejsou zcela uspokojivé. Proto jsou intenzivně hledány způsoby a cesty, jak tento neutěšený stav významně ovlivnit, zlepšit.

80 - 90 % nemocných trpí diabetem 2. typu, typem diabetu, v jehož etiopatogenezi je vedle jistých vrozených predispozic jasný podíl životního stylu na rozvoji choroby. Obligátní součástí diabetu 2. typu je hypertenze, porucha lipidového spektra (typická diabetická dyslipidemie - snížený HDL cholesterol a zvýšené triacylglyceroly v séru), porucha hemokoagulace ve smyslu tendence k hyperkoagulačnímu stavu, hyperurikemie a další metabolické odchylky. Všechny tyto změněny jsou v přímé souvislosti s jednou ze dvou základních poruch přítomných u nemocných s diabetem - s inzulinorezistencí - a všechny tyto poruchy tím či oním způsobem zhoršují prognózu nemocných.

Inzulinová rezistence je stav, k jehož rozvinutí má v našich oblastech vrozené vlohy okolo třetiny obyvatel. Pravidelně se rozvíjí u osob, které svůj organismus nedostatečně zatěžují fyzickou zátěží a které mají vyšší než adekvátní příjem energie. Výsledkem je obezita, inzulinorezistence a následně diabetes. Opačně platí, že osoby, které dlouhodobě udržují ideální hmotnost a mají dostatek fyzické zátěže, jsou rozvojem diabetu podstatně méně ohroženy. Nesmírně důležitý poznatek se týká stadia před manifestací diabetu. Toto stadium probíhá řádově v letech až desetiletích, kdy se u osob s přítomnou inzulinorezistencí pozvolna prohlubují patologické změny, které zakládají rozvoj makrovaskulárních komplikací. Logickým opatřením, které nejen teoreticky, ale i prakticky jednak zpomalí vývoj diabetu, jednak zlepší kompenzaci diabetika, je zlepšení inzulinové senzitivity. Toho lze dosáhnout nejen medikamentózně, ale také v první řadě komplexem režimových opatření vedoucích ve své podstatě k redukci hmotnosti.

Léčba diabetu je velmi dlouhá cesta, nikdy nekončící, o které lze s trochou nadsázky říci, že v okamžiku dosažení cíle - úspěšné kompenzace - nelze očekávat nic jiného, než že se tento cíl opět ztratí (pacient se dekompenzuje) - ať již z jakéhokoliv důvodu. Tento výhled je nesmírně depresivní. Je tedy namístě snaha o komplexní intervenci, v níž kruciální roli hraje edukace. Cílem je získat v nemocném při léčbě nemoci partnera, kterému bude zdravotník zejména průvodcem po přesně definovaných problémech. Kdo jiný by měl rozumět více své nemoci než osoba, kterou tato choroba postihla? Neodmyslitelnou součástí léčby diabetu bude tedy komplex opatření, která umožní nemocnému poznat zákonitosti léčby, její základní správné principy, osvojit si kvalitní návyky a zvládnout potřebné dovednosti. Umožní mu poznat, co je pro léčbu diabetu zásadní, co je takovým přínosem, že nabídne zkvalitnění života, zabrání rozvoji komplikací. Tyto potřeby jsou různé v různých obdobích vývoje diabetu. Je nasnadě, že základní poznatky je nutno načerpat v době následující po stanovení diagnózy, nicméně je vhodné je čas od času upevnit, osvěžit, v případě změny zdravotního stavu (rozvoje komplikací) je opět rozšířit.

Lázeňská péče o diabetiky, správně vedená, dobře koncipovaná, komplexní a profesionálně prováděná, je nedílnou součástí léčby diabetu.
1. Dieta - nemocný má po celou dobu pobytu možnost konfrontovat své představy o správné dietě s odborně koncipovanou a správně vedenou dietní léčbou. Již pouze prostý fakt, že nemocný vidí, jaká skladba stravy a jaké množství jednotlivých potravin jsou správné, je nesmírně výchovným momentem. Pokud je motivován, má sám zájem, pak nemocnému dietní stravování pomůže zafixovat si návyky a standardy. Dlužno podotknout, že právě současný náhled na diabetickou dietu je poměrně volný. Ze všech dosti rozporuplných názorů, které se objevují ve světové literatuře, je v naší zemi realizován systém, který dle mého soudu je asi nejadekvátnější potřebám nemocných. Klasická diabetická dieta by se snad měla spíše než dietou (toto slovo mnozí nemocní vnímají značně negativně) nazývat systémem vyvážené racionální stravy s omezením energetického obsahu. Vskutku primární je omezení příjmu energie.
2. Pohybový režim - typickým steskem nemocných diabetem je to, že nemají čas na doporučované cvičení. Řada z nich je skutečně po celodenním shonu natolik unavena, že neumí sama sebe večer přinutit k jiné aktivitě než pojídání jídla u televize. Pobyt v lázních se svou pravidelností i dostatkem odpočinku přímo vybízí k tomu, aby se nemocní pod odborným vedením naučili zařazovat pohybovou aktivitu do svého denního programu jako neodmyslitelný prvek. Důležité je, že během lázeňského léčení lze postupně zvyšovat zátěž tak, že nedojde k přetížení ani pohybového, ani kardiovaskulárního aparátu.
3. Edukace - nedílnou součástí komplexního lázeňského programu musí být kvalitní edukační program. Měl by být strukturovaný podle charakteru nemocných, kteří se v lázeňském domě léčí, měl by být vytvořen podle nejnovějších principů. Nemocný by měl být aktivně vtažen do výuky nových dovedností, v žádném případě se tento program nemůže omezit na nudné, nepřesvědčivé a nezáživné přednášky. Pokud se tvůrci a realizátoři edukačního programu vyhnou všem úskalím, odměnou jim bude maximální zapojení nemocných, významné zvýšení jejich motivace, a tudíž dlouhou dobu přetrvávající zkvalitnění léčby diabetu.
4. Balneoterapie - komplexním ovlivněním ladění organismu, nespecifickými podněty, reflexní léčbou, zlepšením funkce pohybového aparátu, zlepšením celkového metabolického ladění a pozitivním ovlivněním psychické reaktivity připravuje půdu pro optimální efekt výše uvedených složek lázeňského léčení
5. Léčba ostatních přidružených nemocí - je nedílnou součástí komplexní intervence v rámci lázeňské léčby. Ovlivnění základní poruchy, popřípadě metabolické kompenzace je spojeno se zlepšením přidružených patologických jevů (např. dyslipidemie). Avšak intervenci některých souvisejících onemocnění je zapotřebí zahrnout do standardního léčebného režimu (hypertenze).

Balneoterapie má dlouhodobou tradici. Jednou z řady interních nemocí, u kterých můžeme očekávat komplexní a vysoce pozitivní efekt balneoterapie, je diabetes mellitus. Správně indikovaná lázeňská léčba u nemocných, kteří chtějí zlepšit svůj zdravotní stav, je jednou ze základních terapeutických cest.
Interní klinika FNM
a 2. LF UK, Praha

 



obsah čísla 17 ročník 2001





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA