Knihovnička Jany Klusákové

Knihovnička Jany Klusákové vycházela v tištěném časopisu 
Sanquis do roku 2012.
                
Nabízíme výběr z tohoto bohatého archivu


O sladkém stáří
Za dobrý zdroj inspirace považuji cesty hromadnou městskou dopravou. Nedávno jsem zaslechla rozhovor dvou na pohled zachovalých pánů. Ten bez klobouku řekl: Letos mi bude čtyřiašedesát – a tím končím s veškerou prací. Přezuju se do bačkor, převlíknu do tepláků, i na tu chalupu se nechám vozit. Vzápětí jsem dostala zprávu, že mimořádnou událostí divadelní Moskvy je premiéra Dostojevského Běsů ve Vachtangovově divadle; čtyřhodinové nadlouho dopředu vyprodané představení se hraje na scéně v režii Jurije Ljubimova. A Juriji Ljubimovovi není čtyřiašedesát jako tomu pánovi z pražské tramvaje. Není mu ani čtyřiasedmdesát, dokonce ani čtyřiaosmdesát mu není. Režiséru Juriji Ljubimovovi bude letos v září čtyřiadevadesát. Po úspěchu Běsů začal zkoušet další kousek: operu Alexandra Borodina Kníže Igor ve Velkém divadle. Tato povzbudivá zpráva koresponduje s knižní novinkou nakladatelství Radix, jejímiž autory jsou profesor Jiří Dienstbier, ročník 1926, jeden ze zakladatelů nukleární medicíny u nás i v Evropě, a stejně stará (nebo mladá, jak se to vezme) herečka Zdenka Procházková; sedmnáctiletý vrchol své kariéry prožila ve Vídni. Knihu o tom, že flinta do žita se nezahazuje v žádném věku, nazvali poněkud ironicky Ó, sladké stáří. Přečtěte si několik jednoduchých doporučení, jejichž dodržování by mělo vést ke zpomalení a oddálení stárnutí – v každém věku! Nekuřte a alkohol pijte s mírou, pokud vůbec. Braňte se obezitě. Dodržujte pravidelnou hygienu. Braňte se stresům. Hýbejte se podle možností svého věku. Dopřejte si dostatečný a klidný spánek. Najděte si zájmovou oblast a věnujte se jí. Zůstaňte životním optimistou, stýkejte se s rodinou a přáteli. Buďte v kontaktu se svým lékařem. Nezapomeňte se radovat a smát. To vám upřímně přeje také Jana Klusáková.

Academia vydala mimořádně zajímavou novinku Itala Emanuela Ottolenghiho Autodafé aneb Evropa, Židé a antisemitismus (překlad Lenka Kovaříková). Autor dokumentuje, že antisemitismus s druhou světovou válkou neskončil – předsudky se pouze inovovaly, přizpůsobily okolnostem. Nestačí vyslovovat obavy; je třeba zaměřit se na podstatu tohoto ohavného jevu, a o to se Ottolenghi v knize Autodafé úspěšně pokouší. www.academia.cz

V rámci oblíbené edice nakladatelství Academia „Paměť” vyšly vzpomínky Tomáše Gála Vykořeněný aneb Pohled odjinud; další svědectví o vlivu velkých dějin na osud jednotlivce, také o umění rozhodnout se v pravý čas. Autor, narozený v roce 1926 v Žilině, skončil s rodinou (po idylickém dětství) v Osvětimi; přežil, vystudoval a poutavě, s ironií i sebeironií, líčí každodennost tzv. socialistického Československa. Vystudovaný chemik a matematik odešel v roce 1969 s rodinou do exilu. V Německu se stal vysokoškolským profesorem. www.academia.cz

Jaro je tady a protože trocha poezie nikoho nezabije, sáhla jsem po novince Druhého města – je to sbírka veršů Milana Ohniska Nechráněný styk. Vybrala jsem ukázku, zveřejnitelnou i v časopise, kterým listují děti. Zítra bude zase dobře / Zítra půjdem na honitby, budeš šťastná jako nikdy / Zítra půjdem na ptáky, půjdeš ty a já taky / Zítra půjdem na bizóny, nebuď lásko jako ony / Zítra půjdem na grizzly, všechno jsou to nesmysly. www.druhemesto.cz

Paseka vydala (v překladu Libora Dvořáka) Zápisky válečné tlumočnice – vzpomínky zkušené ruské prozaičky Jeleny Rževské, nositelky Ceny Andreje Sacharova za občanskou statečnost. Autorka absolvovala na začátku války kurz pro vojenské frontové tlumočníky; se svou jednotkou pak došla od středoruského Rževa přes Varšavu a Poznaň až do Berlína. Jelena Rževská se shodou okolností stala po pádu Berlína přímo ve vůdcově bunkru hlavní aktérkou zprvu zmateného příběhu pitvy ostatků Adolfa Hitlera a jeho ženy Evy. www.paseka.cz

Péter Farkaš se narodil v roce 1955 v Budapešti, ale už třicet let žije v Kolíně. Nad Rýnem. Píše maďarsky. Nakladatelství Jana Šavrdy Dybbuk přichází s jeho novelou Kreatura (překlad Anna Valentová). Je to Literatura s velkým L, ale žádné veselé počtení. Na ukázku citát: „Jalový kraj s kormutlivou půdou. Neměl strom, ovoce, obilí. Přebýval tam lenošný mráz a třes a zasmušilá bledost a postící se hlad.“ Takhle vnímá krajinu sup, toužící si odnést podvyživené súdánské dítě. Co myslíte, podaří se mu to? www.dybbuk.cz

Nakladatelství Lidové noviny nabízí Dobré mravy – legendární knihu o šarmu a stylu; napsal ji Asfa-Wossen Asserate, ročník 1948, prasynovec posledního etiopského císaře, který od roku 1974 žije v Německu. Kniha poučí i pobaví – dozvíte se například, že v Bengálsku není slušné říkat vlastní ženě „moje žena“, muž o ní mluví jako o „neteři mé tety“. Do češtiny přeložila Jitka Jílková. www.nln.cz

Tajemství dívky s dračím tetováním aneb Záhady kolem autora nejnapínavějších thrillerů naší doby

Kniha neznámého Švéda Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy (první díl ohlášené trilogie Milénium) vyšla ve Spojených státech v září 2008 – a od té doby až do května 2010 vedla žebříčky prodejnosti; od té doby její elektronická verze počtem prodaných kopií konkuruje verzi papírové. V žebříčku bestsellerů následoval druhý díl – Dívka, která si hrála s ohněm a stejně úspěšný byl třetí díl – Dívka, která kopla do vosího hnízda. Zmíněná švédská dívka Lisbeth Salanderová většinu čtenářů okouzlila, ty ostatní silně upoutala. Museli na ni myslet lidé všeho věku, muži i ženy, mluvčí více než čtyřiceti jazyků po celém světě, včetně České republiky. Dnes už má Larsson následovatele, dokonce se mluví o severské detektivní škole, jenže: když dva dělají totéž...
Tři novináři Dan Burstein, Arne de Keizer a John-Henri Holmberg se rozhodli zmapovat nejen literární svět Stiega Larssona, autora Milénia. V knize Tajemství dívky s dračím tetováním aneb Záhady kolem autora nejnapínavějších thrillerů naší doby (začátkem letošního roku vyšla v překladu Lenky Kapsové) odpovídají mimo jiné na otázky: Čím je postava Lisbeth Salanderové výjimečná, díky čemu si ji každý zapamatuje? Poskytla Lisbeth novou definici feminismu?
Autor Milénia, vytrvalý lovec neonacistů, zemřel náhle devátého listopadu 2004 ve věku padesáti let, jen co podepsal nakladatelskou smlouvu na vydání své trilogie. Zmíněná publikace se snaží také odhalit, co z četných úvah o jeho smrti jsou spekulace a co se zakládá na pravdě. HOST, www.hostbrno.cz

Kniha Francesky Petrizzo se v originále jmenuje Memorie di una cagna neboli Paměti běhny (přeložila Zdena Šmídová). Autorce bude letos v květnu teprve dvaadvacet – studuje historii ve Florencii a v Oxfordu. A tenhle svůj debut napsala jako patnáctiletá. Název historického románu je tak trochu reklamní trik. Jeho hrdinkou je Helena Trojská na prahu dospělosti, ve své době prý nejkrásnější žena na světě – muže začala poznávat už ve dvanácti. Kulisy a kostýmy jsou historické, charaktery jaké byly, takové zůstaly. PLEJÁDA PUBLISHING, www.knihyplejada.cz

Na titulu publikace Mluv se mnou, aneb O vzájemné komunikaci pacientů, jejich blízkých, lékařů a sester vidíme při pozornějším pohledu ruce, které objímají jiné ruce. Kniha obsahuje řadu odpovědí na nezvykle přímočaré otázky, například: Kdy zvolit hospic? Kdo má nárok na pohřebné? Kde požádat o sirotčí důchod? Profesor Pavel Pafko v předmluvě napsal: „Kniha Mluv se mnou má pomoci jak nemocnému, tak ošetřujícímu personálu, který je také někdy bezradný, jak vážnou situaci pacientovi vysvětlit. Ostatně měl by si ji přečíst každý, protože každý je potenciální pacient, i když si to nepřipouští. Ticho ve smyslu této knihy nepomáhá léčit, nýbrž škodí.“ NAKLADATELSTVÍ MAXDORF, www.maxdorf.cz.

Kdo si hraje, nezlobí, tento přiléhavý název zvolila Klára Trnková pro knihu plnou zábavných úkolů, vycházejících z jednoduchých příběhů a říkanek. V knize pro děti od pěti do sedmi let se střídají logické úlohy a hádanky s úkoly, které podporují manuální zručnost a procvičují jemnou motoriku ruky. Autorka je jablko, které nepadlo daleko od rodinného stromu jménem Trnka, navíc má pro tento druh tvorby ideální průpravu: absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a má státní zkoušku z pedagogiky. STUDIO TRNKA, www.studiotrnka.cz

Tu modrookou paní v bílé zástěře, která cosi míchá na plotně s kočkou u nohy, namalovala Iva Hüttnerová. Malou úspornou kuchařku od Anuše Kejřové vydalo Motto. Autorka sice vyučovala vaření zkraje 20. století, ale její recepty jsou štědré na užitečné rady a „každá úprava jídla je popsána tak, že i hospodyňka vaření neznalá může ihned s úspěchem vařit a jistě se jí každé jídlo podaří.“ www.moto.cz

Stalinovy války
Geoffrey Roberts, profesor historie v irském Corku, se specializuje na sovětské dějiny, především na druhou světovou válku. Díky zpřístupnění sovětských archivů mohl napsat objevnou knihu STALINOVY VÁLKY aneb Od světové války ke studené válce (1939 až 1953) – vydal BBart, přeložil Zdeněk Hron. Autor mimo jiné konstatuje: „Líčení obsažená v pamětech Stalinových vojáků poskytují zasvěcený přehled každodenní pracovní rutiny sovětského diktátora v době války. Stalin, tehdy šedesátník, byl náročný při rozdělování úkolů, po celou válku pracoval 12–15 hodin denně a totéž vyžadoval od podřízených. Představitelé generálního štábu ho třikrát denně seznamovali s přehledem strategické situace. Očekával přesné nezkomolené zprávy a ihned přišel na každou nepřesnost, na každý omyl. Měl fenomenální paměť na fakta, jména a obličeje. Na druhou stranu se samovládce a absolutní diktátor Stalin dopouštěl četných chyb: byly to nesprávně připravené ofenzívy, za které se draze platilo; strategický ústup tváří v tvář nepřátelskému obklíčení považoval za zradu a tak ho také trestal, přehnaně zasahoval do operací na frontě, neovládal se v kritických situacích a vinu za vlastní omyly svaloval na předem vyhlédnuté obětní beránky. A především: nešetřil materiálem ani lidmi; sovětské vítězství nad Německem bylo zaplaceno příliš draze: sovětské ztráty byly přibližně třikrát vyšší než německé: dosáhly počtu 16 milionů osob včetně osmi milionů padlých. NAKLADATELSTVÍ BBART, www.bbart.cz

Zbývá jen hluk, aneb Naslouchání dvacátému století poprvé vyšlo v New Yorku roku 2007. Napsal ho Alex Ross, ročník 1968, a přeložil Petr Kopet. Autor sleduje proměny hudebního myšlení a dobového vkusu ve 20. století zároveň s děním v politice a ve společnosti. Kniha představuje i několik Čechů, je to Antonín Dvořák, Leoš Janáček a jeho pozdní inspirátorka Kamila Stösslová, Bohuslav Martinů a Milan Kundera coby autor esejů Zrazené testamenty. Kniha není žádnou výlučnou četbou pro hudební vzdělance, nýbrž mimořádně zajímavé počtení pro širokou veřejnost od poučeného autora, kterému nechybí smysl pro humor. www.argo.cz, www.dokoran.cz

Křehký pacient a primární péče je dílo početného kolektivu českých lékařů v čele s dr. Zdeňkem Kalvachem – ten v úvodu napsal: „Tato kniha je v českém písemnictví prvním pokusem o ucelenou podporu lidí s ohroženou či ztracenou soběstačností; podporu, pro niž se užívá označení dlouhodobá péče. Křehcí pacienti, o kterých píšeme, nepotřebují základní zabezpečenost léčeben pro dlouhodobě nemocné, peníze ani charitu. Potřebují vstřícnou intervenci, pochopení, pomoc, respekt, ocenění důstojnosti a životní statečnosti.“ V úvodu zazní motto – starodávná moudrost: „Bože, dej nám sílu měnit změnitelné, pokoru snášet nezměnitelné a moudrost k jejich rozlišení.“ www.grada.cz

Dánská detektivka, novinka nakladatelství Host, je úspěšné dílo sourozenců Liselotte a Serena Hammerových: ona je zdravotní sestra, on středoškolský profesor; není tedy divu, že k úděsnému zločinu v románu Bestie uvnitř dojde v jedné kodaňské škole. Bestii uvnitř přeložila Michaela Weberová. www.hostbrno.cz

Jedinečná obálka Radky Konvičkové přitáhne pozornost k novince nakladatelství Daniela Podhradského Dauphin Od Rusi k Rusku. Autor Lev Gumiljov je muž tragického sovětského osudu, mnoho let těžce stíhaný za to, že se narodil dvěma skvělým básníkům: Anně Achmatovové a Nikolaji Gumiljovovi. V publikaci Lev Gumiljov mimo jiné konstatuje, že Rusové nejsou ani Evropané, ani Asiati. „Jsme odlišní; chodíme vlastními stezkami. Tak tomu bylo v našich dějinách vždycky.“ www.dauphin.cz

Zápisník Jany Klusákové (2012/97)
Zaniklý svět stříbrných pláten
Nakladatelství Academia přichází s velkoryse vydanou velkoknihou filmových historiků bratrů Miroslava a Jaroslava Čvančarových Zaniklý svět stříbrných pláten, aneb Po stopách pražských biografů. Autoři pocházejí z rozvětvené kinařské rodiny a své bohaté znalosti, ale i řadu unikátních dokumentů a především jedinečných filmových fotografií, prezentují v knize, která, jak píše Karel Čáslavský, podává ucelený přehled o situaci ve světě stříbrných pláten „... od prvních pokusných projekcí ve Francii, přes zestátnění kinematografie v roce 1945 (neboli ukradení kin, půjčoven a filmů) dodnes“. Průběžně se dovídáme, jaké filmy se natáčely a nakupovaly i jak se v republice vyvíjela hospodářská a politická situace.
Kameraman Miroslav Ondříček v úvodu k publikaci Zaniklý svět stříbrných pláten napsal: „Literární práce bratří Čvančarových mi vybavila vzpomínky na mlhavou a dávnou minulost, na tu nezapomenutelnou a krásnou dobu dětství a mládí, kdy jsem se zatajeným dechem na stříbrných plátnech potemnělých sálů biografů sledoval nejrůznější příběhy utkané ze světel a stínů. Vítr již dávno odvál tu neopakovatelnou atmosféru kouzelné epochy, která se už nikdy vrátit nemůže; při čtení knížky bratří Čvančarových se může, alespoň v myšlenkách, znovu vybavit.“ Připomeneme si, že za křeslo do bia Skaut ve Vodičkově ulici se v roce 1931 platilo 6 korun, jak vypadal dům zahradního kina Ferkl v Libni, jak plakát na americký film Ben Hur z roku 1926, jak Kinematografická licence pro Františka Ponce z roku 1912 i čím děsil diváky Max Schreck v titulní úloze Upíra Nosferatu a tak dále. Zaniklý svět stříbrných pláten je nostalgické čtení pro pamětníky, objevné i zábavné pro ostatní. www.academia.cz

Dosud nejstrašnějším válečným konfliktem na souši i ve vzduchu byla 2. světová válka. Obě strany usilovaly  o vyhlazení protivníka, o likvidaci jeho politické existence  a rezignovaly na běžné zábrany, které platívají v konfliktech mezi tzv. civilizovanými národy, proto se mluví o válce absolutní.  Nakladatelství Academia přichází s novinkou britského vojenského historika Chrise Bellamyho ABSOLUTNÍ VÁLKA aneb Sovětský svaz za druhé světové války (překlad Pavel Vereš). Autor čerpá především z archivů, které se otevřely po zhroucení Sovětského svazu - díky tomu jednasedmdesát let po vypuknutí války zazní leccos poprvé. Mimořádně zajímavá je i fotografická příloha, převzatá z originálního vydání.

Nakladatelství Host objevilo pro české čtenáře skandinávskou chytrou detektivní školu; na přelomu roku vydalo mezinárodně oceněnou INDICKOU NEVĚSTU  od norské spisovatelky Karin Fossumové (v překladu Karolíny Stehlíkové). Americká kritika konstatuje: Neodolatelný román: detektiv na způsob severského Sherlocka Holmese, postavy jako z Bergmana, krev jako z Tarantina.

GRADA vydala příručku zkušeného psychologa Petra Šmolky JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU s konkrétními příklady - v kapitole o natěšených prarodičích čteme zpověď mladého otce - začíná takto: Netvrdím, že bych toužil po nějakém dalším sňatku, ale pokud bych se měl ještě někdy ženit, pro jistotu bych si vzal jedině oboustranného sirotka. Eva svého otce téměř nepoznala, vyrostla jen s matkou; jak se bohužel příliš pozdě ukázalo, stále ještě dosti čipernou a hlavně nepřehlédnutelnou bytůstkou... a tak dále.

V březnu loňského roku vydal Knižní klub český překlad románu Kathryn Stockettové ČERNOBÍLÝ SVĚT a během 9 měsíců se prodalo 9 tisíc výtisků!  Příběh z amerického Jihu zasazený na počátek 60. let 20. století se stal jednou z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. O čem je? V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým ženy vidí samy sebe.
26. ledna uvedl Falcon do českých kin filmovou adaptaci zmíněného bestselleru Kathryn Stockettové. Při této příležitosti přichází Knižní klub s druhým, tentokrát paperbackovým vydáním Černobílého světa.  

Rakev přiklopili, přitloukli a začali ji spouštět do země. Čtyři lopaty hrob chvatně zasypaly. Vyrostl na něm malý kopeček, na který vystoupil desetiletý chlapec. Zvedl hlavu a nepřítomným pohledem přelétl holé podzimní pláně a kopule kláštera. Obličej měl zkřivený bolestí, krk se mu protáhl. Kdyby takovým pohybem zvedlo hlavu vlčí mládě, bylo by jasné, že co nevidět zavyje. Chlapec si zakryl tvář rukama a rozplakal se. Mrak, který mu letěl vstříc, ho začal švihat mokrými karabáči studeného lijáku. Cituji ze začátku románu Borise Pasternaka DOKTOR ŽIVAGO. Vydal Odeon v Knihovně klasiků (s elegantní obálkou Zdeňka Zieglera) v překladu Jana Zábrany.

Zápisník Jany Klusákové (2012/96)
KNIHA MĚSÍCE
Pětašedesátiletý Paul Davies
je mezinárodně uznávaný britský fyzik, kosmolog a astrobiolog. Na Arizonské státní univerzitě vede průkopnické centrum pro fundamentální koncepty ve vědě a předsedá Postdetekční pracovní skupině SETI, což je mimořádně ambiciózní a důležitý výzkumný projekt; zkratku anglických slov v překladu čteme Hledání mimozemské inteligence. Většina aktivit tohoto projektu spočívá v pročesávání oblohy radioteleskopy a hledání jakéhokoliv náznaku poselství z hvězd – SETI se snaží odpovědět na otázku: Jsme ve vesmíru sami? Paul Davies ve své loňské publikaci PODIVNÉ TICHO aneb Hledání mimozemské inteligence konstatuje, že jde o hledání jehly v kupce sena bez jakékoliv záruky, že v ní ta jehla vůbec je. Dokonce i pokud patříte k těm, kteří veškeré tyto úvahy odmítají, Daviesova kniha vás zaujme: dozvíte se přístupnou formou leccos o našem vesmíru. A také že podle průzkumů 40 milionů Američanů tvrdí, že viděli něco, co popisují jako UFO, to jest neidentifikovatelný létající objekt (doslova to znamená, že nikdo neví, co to je). Uvažujeme-li o skutečné mimozemské inteligenci, která se vyvíjí po mnoho milionů let, píše Davies, musíme se co nejvíce oprostit od své mentální přítěže. Zapomeňte na zelené mužíčky, šedé trpaslíky, létající talíře s okénky, kruhy v obilí, zářící koule a děsivé noční únosy! Chcemeli plně porozumět významu onoho podivného ticha, musíme se vydat na pouť skutečným neznámem, vyzývá Davies čtenáře a poslední kapitolu uzavírá větou: My prostě nevíme, jak to je. Podivné ticho vydala společně nakladatelství Argo a Dokořán.Přeložil Martin Žofka. www.argo.cz , www.dokoran.cz

Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří vydalo knížku Marie Svatošové HOSPICE A UMĚNÍ DOPROVÁZET. O důležitosti této příručky svědčí fakt, že se od roku 1995 jedná o její sedmé doplněné vydání. Paní doktorka Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí u nás, ji připisuje „s láskou a hlubokou úctou pro povzbuzení a poučení všem, kdo chtějí své těžce nemocné věrně doprovázet náročným úsekem života.“

Pavla Horáková před rokem úspěšně debutovala detektivkou Tajemství Hrobaříků; v těchto dnech vyšlo volné pokračování HROBAŘÍCI V PODZÁMČÍ; pětice středoškoláků tráví letní prázdniny u Klářiny babičky a přivydělává si při archeologickém průzkumu v obci, které vévodí renesanční zámek. V roce 1939 odtamtud zmizela vzácná zlatá, údajně divotvorná monstrance ve tvaru slunce. Víc neprozradím, ocituji jen větu starého pana  faráře: Ztracené relikvie se objevují v pravou chvíli, bez ohledu na snažení člověka. Hrobaříky v podzámčí vydalo nakladatelství Miroslava Pošty Apostrof. Pavla Horáková připravuje třetí díl Hrobaříků - opatřila ho útěšným mottem od Rabíndranátha Thákura: Smrt není zánikem světla; je zhášením lampy, protože svítá.

Nakladatelství Kalina před časem vydalo s ohlasem knihu Jaroslavy Pixové Na břehu Blanice; autorka putuje proti proudu řeky, jak sama píše, za klapotem mlýnských kol. V pokračování  NA BŘEHU BLANICE - VODŇANSKO se zastavila ve Vodňanech, kde stávalo, představte si, dvanáct mlýnů, a když přijel cirkus, sloni se chodili koupat do mlýnského náhonu na Rechlích. Jaroslava Pixová to dokládá slovem i množstvím dobových fotografií.

VŠECHNO JE JINAK aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti napsali dva mladí ekonomové Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová a vydala GRADA. Socioložka Jiřina Šiklová o jejich knize řekla: Vysvětlit současnou krizi, důchody, dluhy státu a napsat to vtipně je opravdu umění. Autorům této knížky se to podařilo. Alespoň já jsem to pochopila a současně jsem se pobavila. V kapitole Zlé a horší na výběr Vladimír Pikora píše: Je mi líto, mám špatnou zprávu. Ideální řešení důchodů neexistuje. A nabízí tři základní vzájemně kombinovatelná řešení důchodové reformy: Můžeme snížit důchody. Můžeme zvýšit věk odchodu do důchodu. Můžeme zvýšit odvody do systému. Také bychom se prý mohli vrátit k africkému neboli rodinnému modelu: rodiny mají hodně dětí a ty se pak starají  o staré rodiče. Tenhle model obvykle překvapivě dobře funguje, říká Vladimír Pikora. Ale tam, kde stát podporuje soukromé penzijní fondy, kult kariéry a odkládání dětí do jeslí pokud možno hned po narození, fungovat nemůže, dodává.  

Francouzská autorka literatury faktu Diana Ducretová napsala ŽENY DIKTÁTORŮ. S podtitulem Lenin, Mussolini, Stalin, Hitler, Salazar, Mao, Ceausescu a Bokassa  (fascinující příběhy jejich žen a milenek) vydala Jota v překladu Lenky Procházkové. Velmi poučné!

RECENZE
Naše normalizace
„Je to doba, kdy se biologické přežívání stalo normou a obnažilo tak potřeby většinového voliče...“ Tak vysvětluje pojem „normalizace“ Lubomír Martínek v knize vzpomínek a rozhovorů známých i méně známých lidí různých profesí na dobu dvaceti normalizačních let. ČLOVĚK V TÍSNI, www.clovekvtisni.cz

Souostroví Rusko
Co se děje v současné ruské kultuře? Na tuto otázku hledá odpověď Tomáš Glanc v knize s podtitulem Ikony postsovětské kultury. Vladimír Sorokin, Alexandr Brodskij, Ljudmila Ulickaja a další ruští umělci jsou představeni v sedmnácti monografických portrétech. REVOLVER REVUE, www.revolverrevue.cz

Můj ty smutku!
Hlavní hrdina ságy Peanuts Charlie Brown, který na sebe bere veškerou tíhu lidstva, si svému příteli, psu Snoopymu, vždy posteskne slovy „Můj ty smutku“. Známé komiksové postavičky stripů Charlese Schulze z let 1980–1999 vychází knižně. NAKLADATELSTVÍ PLUS, www.albatrosmedia.cz

Ples oběšenců
Třináct básní francouzského prokletého básníka Arthura Rimbauda z jeho nejranějšího, tuláckého období, zpracovalo třináct ilustrátorů do podoby komiksu. Dobrý způsob, jak představit poezii mladším čtenářům. Básně přeložil Gustav Francl. GARAMOND, www.e-garamond.cz

Zápisník Jany Klusákové (2011/95)
Bojím se jít domů...
Knihovna Listů, dvouměsíčníku pro kulturu a dialog (v Olomouci vydávají V. Burian a T. Tichák) nabízí sborník Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech; publikace vychází s podtitulem Zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla. Když se dnes řekne Konstantin Biebl, kolik našinců ví, že to byl skvělý český básník s tragickým osudem? Jan Burian před časem zhudebnil Bieblovu báseň S lodí jež dováží čaj a kávu – dobrá, leč chabá připomínka. Uvádím větu z učebnice: „Po 2.světové válce rozpory mezi básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly Konstantina Biebla k sebevraždě skokem z okna.“ Bylo to trochu jinak, jak zjistili editoři D. Voda a M. Blahynka díky nálezu zápisků Vítězslava Nezvala – zápisky se staly nezbytným dokumentem při pokusu o rekonstrukci smutného závěru života a díla Konstantina Biebla. Uštvaný básník, autor Nového Ikara, jedné z nejvýznamnějších básnických skladeb ve stále živé české poezii 20. století, zemřel v pondělí 12.listopadu 1951 v Praze po pádu z třetího poschodí domu Na Výtoni 5. Jedinečná je reakce dobových básníků na smrt kolegy, někdy dokonce přítele – jejich verše vypovídají o nich a o době; nepotřebují komentář ani po těch šedesáti letech. Za všechny cituji z básně Vítězslava Nezvala Rozloučení s Konstantinem Bieblem, vyšla v Lidových novinách 20. listopadu 1951 a má třicet slok.
 
...Já slyším, milý Kosťo, nářek / z ateliérů, z vináren. / Dnes truchlí stánky květinářek, / sirény pražských továren. / Dnes rozteskní se mnohá místa / a mnohá slza zaleskne. / Dnes mnohý starý komunista /si, věř mi, Kosťo, zasteskne...
 
www.listy.cz/burianatichak

ARCHIV SVOBODY NA ZÁMKU SCHWARZENBERGU aneb Příspěvek k historii československého exilu vydalo Československé dokumentační středisko ve spolupráci s Národním muzeem. Editorkou svazku je Jitka Hanáková a já z vlastní zkušenosti dokládám, že pokud tuhle knihu otevřete, jen tak se od ní neodtrhnete. Autorům se podařilo sestavit strhující svědectví o tom, jak, z čeho a díky komu od roku 1976 vznikalo v německém Scheinfeldu Československé dokumentační středisko nezávislé literatury, u jehož zrodu, rozkvětu i nedávného převozu do vlasti stál historik profesor Vilém Prečan. Jiří Gruša v předmluvě (napsal ji letos v srpnu) říká: V Scheinfeldu se rodila politická kultura bez černobílého vnímání reality, obvyklého u diktatur. Demokracie obnovovala svoji přitažlivost, stávala se cílem úvah širokých vrstev a ty brzy nahlédly, že svoboda není národní podnik.

Ještě dokud je u nás Vietnamců méně než Čechů, vydává nakladatelství Libri začátkem prosince SLOVNÍK VIETNAMSKÉ LITERATURY. První ucelená práce v češtině zachycuje vývoj a podoby vietnamské literatury od nejstarších památek po 20. století.

Apoštolský Londýn, Barevný Londýn, Celuloidový, Československý, Detektivní, Elektrický, Fašistický Londýn  a tak podle abecedy až k Londýnu zbožnému a židovskému - to jsou názvy kapitol kulturně historického průvodce LONDÝN. Napsal Martin Kovář s kolektivem; s mnoha ilustracemi a praktickými radami vydala Academia. 

Notebooku jsem se domohl za cenu velkých obětí. Musel jsem dva týdny pravidelně luxovat a drhnout podlahu a asi třikrát jsem umyl nádobí... Je to těžké, když vaši rodiče mají hypotéku na panelákový dvoupokoják, půjčku na pračku a lízing na Fabii. Když otec podniká v realitách a máma učí na vejšce psychologii. To vás musí poznamenat... Nakladatelství, která se specializují na vydávání literatury pro děti a mládež, sem tam nabídnou něco dospívajícím dívkám, ale kluci v pubertě mají smůlu. Prolomil ji slovenský prozaik a překladatel Juraj Šebesta románem KDYŽ SE PES SMĚJE o patnáctiletém Tomášovi z bratislavského sídliště. Vydalo nakladatelství CooBoo v překladu Milana Žáčka s ilustracemi Kataríny Ilkovičové.

Orgán, který se nepoužívá, zleniví, někdy dokonce odumře - to dobře vědí v Fragmentu a proto osvěžují naše šedé buňky mozkové křížovkovým tréninkem. Vyšly MAXIKŘÍŽOVKY NA KAŽDÝ DEN. Pokud je zdoláte, už nikdy nezaváháte nad starou švédskou váhovou jednotkou, ve společnosti se blýsknete chemickým vzorcem cyankáli a do rozpaků vás nepřivedou ani kazašské dostihy v těžkém terénu.


Byl to už před lety šťastný nápad Albatrosu - vydávat příběhy z českých dějin jako komiks. Právě vychází pokračování: OBRÁZKY Z ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJIN 1918 - 1945: bezbolestný dějepis v humorné kostce.  Text Jiří Černý a Jaroslav Veis, kresby Barbara Šalamounová (jablko, které nepadlo daleko od otcovského stromu). Začíná se křtem Tomáše Masaryka v Hodoníně, na posledním obrázku osvobozuje Rudá armáda Prahu.
 
Znám lidi bez rozdílu věku, kteří si nenechají ujít žádné pokračování TINTINOVÝCH DOBRODRUŽSTVÍ. Albatros letos na podzim završuje kompletní sérii tohoto světoznámého komiksu - vydává ho od roku 2004 ve spolupráci s překladatelkou Kateřinou Vinšovou, autorkou české podoby některých jmen a reálií. V říjnu vyšly dvě knížky: ta první překvapí obálkou s Tintinem převlečeným za hodně sovětského chlapce (jediný, kdo tam není rudý je zvídavý pes Filuta) a za oběma vidíme dobře rozpoznatelný obrys chrámu Vasilije Blaženého. Na Rudém náměstí v Moskvě. Belgický autor Hergé tento komiks nazval TINTIN - NEOHROŽENÝ REPORTÉR V ZEMI SOVĚTŮ. Rámcem pro příběh TINTIN A ALF-ART zvolil Hergé prostředí, které velmi dobře znal: soudobé výtvarné umění. Poněkud netradiční Tintin, ale skvělý jako vždy. 

Rodinný klan Rothschildů, jeden z dlouhodobě nejbohatších a tudíž nejmocnějších rodů na planetě, byl hybatelem mnoha zásadních dějinných okamžiků: včetně Napoleonovy porážky u Waterloo, vybudování Suezského průplavu, vstupu Židů do Sněmovny lordů, atd. Americký spisovatel Frederic Morton, původem z Vídně, vydal v roce 1962 na základě studia soukromých rothschildovských archivů knihu ROTHSCHILDOVÉ aneb Portrét jedné dynastie. Text nyní aktualizoval a Paseka ho vydává v novém překladu Aleny Fry. Znamenité vyprávění - z těch třinácti Mortonových knih rozhodně nejúspěšnější. New York Herald Tribune napsal: Jediná stránka nepostrádá jískru. Autor píše tak, že čtenář porozumí některým ze základních tajemství rothschildovského úspěchu - především jeho trvání. (Jedno z těch tajemství mi maminka houslisty Ivana Štrause: recept na dort Rothschild. Kam se hrabe sacher-dort.)

Bělořit okrový, běhulík plavý, dřemlík, jespáček, kalandra černá, kolpík bílý, orebice čukar, zedníček – víte, o kom mluvím? Academia vydala ATLAS PTÁKŮ České a Slovenské republiky od Jana Dungela a Karla Hudce. Se 436 druhy ptáků poslouží všem, odborníkům i široké veřejnosti, jako obrazový klíč k určování druhů, které u nás hnízdí, zimují nebo jen vzácně protahují, neboli táhnou.

Eda Kriseová začínala jako populární novinářka. Po roce 1968 pracovala v psychiatrické léčebně a vydávala jenom v zahraničí, pak si ji vzal na Hrad Václav Havel; vedla v Kanceláři prezidenta oddělení stížností a milostí, a teď už zase píše plus cestuje – vábí ji především Indie a Afrika. Prostor vydal její svérázný cestopis NECESTOU SLEČNY H. A DNEŠNÍ AFRIKOU.

A ještě novinka z Fragmentu pro děti od šesti let: MALÝ ŠKOLÁK je brožura, do které se píše, kreslí, doplňuje; knížka s oblíbenými bludišti a základy počítání: spočítej plameňáky, pomoz hadům najít jejich košíky, dokresli všem ptáčkům hnízda. Malý školák zabaví vaše dítě na týden lehkého podzimního stonání a ještě je lecčemu přiučí.

Bomby pro Prahu
Stanislav Maršál tímto souborem, dokumentujícím následky amerického bombardování Prahy v roce 1945, vstupuje do dějin české fotografie, napsal Josef Chuchma v doslovu ke knize BOMBY PRO PRAHU.
Tahle unikátní fotografická publikace je pěkně těžká, mnohem závažnější je však její obsah. Pamětníků bombardování Prahy v únoru a březnu 1945 ubývá. Čtrnáctého února 1945 k této tragédiíi v naší metropoli došlo vinou navigačního omylu v souvislosti s rozsáhlým anglo-americkým náletem na Drážďany. Stanislav Maršál začal fotografovat hned po skončení náletu u Vltavy a postupoval přes těžce poškozený benediktinský klášter Na Slovanech ke Karlovu náměstí a dále k Vinohradům, jejichž zkáze věnoval největší pozornost.
Cílem jediného záměrného bombardování Prahy (dvacátého pátého března 1945) byla průmyslová zóna na severovýchodě hlavního města (Libeň a Vysočany), plus přilehlá letiště ve Kbelích, Letňanech, Čakovicích a Klecanech. Oba nálety (podílelo se na nich více než pět set letounů) měly fatální následky. Jejich hlavním důvodem byla bezproblémová výroba vynikajících lehkých tanků v Českomoravských strojírnách v Praze a stále větší počet proudových Messerschmittů, které Němci stahovali na pražská letiště během protektorátu. Oba nálety připravily o život tisíc sto lidí, mnoho jich zranily, připravily o domovy a majetky.
Fotografická reportáž Stanislava Maršála (na 250 černobílých snímků) nemá co do obsahové kvality i kvantity konkurenci u nás ani v zahraničí. Pozůstalost po fotografovi získal v roce 2008 do svých sbírek Vojenský historický ústav. Ten nyní tuto jedinečnou a otřesnou knihu ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor vydal. Autorem textové části je historik Jan B. Uhlíř. PROSTOR

Nedávno jsem viděla na ulici maminku s dvěma předškolními dětmi. Jedno mělo tričko s nápisem STÁLE ŽIJU S MATKOU, na druhém tričku bylo napsáno VÁLKA JE VŮL. Vzpomněla jsem si na to nad novinkou nakladatelství Triton - prací dvou amerických novinářů Eda Strossera a Michaela Prince STUPIDNÍ VÁLKY. Kniha má 16 kapitol a je přesvědčivou přehlídkou stupidity jedinců, jejichž obětí jsou milióny většinou mladých mužů. Jak jsme tak stupidní války studovali, píší autoři, odhalili jsme možná ten nejděsivější z jejich trendů: stupidní války je obtížné ukončit. Jakmile totiž začnou (obvykle vinou nevyzpytatelných idiotů posedlých nerealistickými a strašlivými cíli), hráči na obou stranách nejsou ochotni ta jatka ukončit, protože nechtějí přiznat, z jak hloupých důvodů válka původně začala.
 
Pochybuji, zda někdy existovala společnost, kde by se nenašli vlivní mladí lidé ochotní experimentovat s vraždou  za předpokladu, že nebude potrestána příliš krutými tresty. Tuto větu Kurta Vonneguta si vybral jednatřicetiletý slovenský historik Jozef Karika za motto své prózy  VE STÍNU MAFIE. Označuje ji sice za románový thriller situovaný do prostředí současného Slovenska, ale...  kdo nevěří, ať tam běží. (Nebo raději ne.) Vydal Knižní klub v překladu Petera Kadlece. 
 
Po Nedokončených pohádkách zkušeného autora Zdeňka K.Slabého vydává Portál jeho STRAŠIDELNÉ POHÁDKY (pro děti od pěti do deseti let) s náležitě strašidelnými ilustracemi Eugena Ivanova. Půvab těch pěti příběhů spočívá mimo jiné v jejich nenápadné aktualizaci - například pohádka Hrad, kterému straší ve věži.  
 
Nakladatelství Miloše Fryše Camera obscura sídlí  v Příbrami. Na Svaté hoře. Jeho produkce je nepočetná, ale stojí za to. V roce 2005 vydala Camera obscura publikaci KRÁSA JE SYMBOLEM PRAVDY - jsou to rozhovory, scénáře, přednášky a jiné texty (z let 1954 až 86)  bez nadsázky geniálního ruského režiséra Andreje Tarkovského. Letos v létě vyšlo nové doplněné vydání téhle nečekaně brzy rozebrané knihy - editor svazku Miloš Fryš jím připomíná nedožité osmdesátiny Andreje Tarkovského.  
 
Původní strava našeho lidu, zdánlivě jednotvárná, přece nebyla jednostranná,“ napsala Marie Úlehlová-Tilschová v roce 1944 v předmluvě ke své obsažné knize ČESKÁ STRAVA LIDOVÁ (vydal Triton). Cituji začátek kapitoly Od rána do večera. „Za starých dob jídalo se obyčejně jen třikrát denně. Ráno se nesnídalo hned, jak se vstalo; nejprve bylo třeba trochu pokliditi a hlavně dobytek obstarati, a tak se snídávalo většinou až v šest hodin. K snídani vařívala se nejčastěji kaše: prosná, kukuřičná, krupicová nebo pohanková. Takřka všeobecně přišla na stůl mísa zelí. Okolo mísy nasypala kuchařka pečených bramborů. V zimě se rozšířily k snídani polévky – nejčastěji oukrop neboli česnečka…“ Spolu s Marií Úlehlovou-Tilschovou se loučím příslovím: Pracujíce, jezte více!“
 
HLAVU VZHŮRU
Knížka o přežití
Nejsem velká vyznavačka návodných brožur, ale teď se mi dostala do ruky jedna, kterou si nemohu nechat pro sebe. Knížku o přežití HLAVU VZHŮRU s podtitulem Okamžitá pomoc při stresu, vzteku a špatné náladě vydala (letos!) německá neuroložka a psychoterapeutka Claudia Croos- Müllerová a ruče u nás vydala Grada v překladu Jany Bílkové.
Tvrzení o dvanácti jednoduchých cvicích, které zaručeně zlepší vaši náladu, ve mně nevzbudilo velkou důvěru, stejně jako věty o tom, že postačí, abych se dobře naladila na okolní svět a svět se změní vůči mně, všechno bude rázem lehčí, protože si to sama ulehčím, navíc zdarma, bez návštěvy lékaře, bez receptu a léků a tudíž i bez vedlejších účinků atd.
Jenže stačilo, abych tu malou čtvercovou knížku s vtipnými ilustracemi Kai Pannena otevřela a dospěla k prvnímu z dvanácti cvičení. Jak ten pokyn zní? Sestává ze dvou slov: Hlavu vzhůru. Prostě jen dovolíte svým svalům a páteři, aby se trochu natáhly a zvednete při tom bradu. Ostatně – co říkáte druhým, chcete-li je povzbudit? Hlavu vzhůru! Myslete na to hned ráno po vzbuzení. A také ve chvíli, kdy máte čelit něčemu nepříjemnému.
Autorka Knížky o přežití vysvětluje: „V oblasti obličeje se nacházejí naše nejdůležitější smyslové orgány: ústa, nos, oči a uši. Když jsi skleslý a chodíš se svěšenou hlavou, je tvé smyslové vnímání omezeno, což tvou skleslou náladu ještě zhoršuje.“ Takový člověk se navíc nedokáže zhluboka nadechnout – a plynulé dýchání je zásadní pro pocit pohody.
Další jednoduchý pokyn zní: Vypni hruď. Hrudní koš se napřímí, žebra mírně roztáhnou a plíce se osvěží přílivem vzduchu. Skleslý člověk má viditelně skleslá ramena: hrudní kost se propadá, páteř se vyklene dozadu, žebra stáhnou k sobě, hrudní koš se zúží; člověk je rázem menší nejmíň o pět centimetrů a odolnost vůči stresu a hněvu klesá k nule.
Ale zkuste zkombinovat HLAVU VZHŮRU a VYPNI HRUĎ: vyrostete nejen ve vlastních očích. A zbylých deset cvičení? Najdete je v Knížce o přežití HLAVU VZHŮRU. vydalo nakl. GRADA, září 2011, www.grada.cz




poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA