reklama




naši partneři
 
reklama


Svátky a tolerance
Lenka Procházková  
SANQUIS č.60/2008, str. 34


Zvířata nemají svátky, ale obřady ano. Jednou jsem pozorovala páva při namlouvání. Oslňující elegance jak na karnevalu v Riu. A přitom poslouchal jen svůj pud. Co bylo na počátku lidských rituálů? Možná strach. Když zemřel vůdce rodu, zbyla po něm vzpomínka a jistě i nějaký předmět. Něco dotýkaného. Strach z budoucna v kombinaci s děkovnou vzpomínkou vytvarovaly první kmenové bůžky. Víra, že je dobré na mrtvé myslet v dobrém, se rozvinula po všech rovnoběžkách a polednících a dodneška jsme tou mříží uvězněni. Církevní svátky mají podobný princip, je to skrumáž strachu a vděku. Ale když se zamyslíme, musíme uznat, že existence svátků je lidem příjemná. Je to společná záležitost, kdy člověk cítí, že patří
do skupiny. Svátky tedy „své“ lidi sdružují, „cizí“ si drží od těla.
Zatímco náboženské svátky mají svou vytrvalost, svátky politické mohou zaniknout náhle změnou režimu. Pokud je vzpomínka příliš silná, stačí změnit název. Například 28. říjen – kdysi Den vzniku samostatného československého státu, později Den znárodnění téhož a ještě později návrat první varianty, hned tak z kalendáře nezmizí. I když Slováci už to datum škrtli a místo něj slaví 1. září Den ústavy. Přehled svátků v kalendáři každého státu je pro cizince první orientací. Ale některé jinotaje zůstanou. Například pod Dnem české státnosti (28. 9.) si asi cizinec nepředstaví zavraždění knížete Václava – patrona země. Stejný cizinec se u státního svátku 8. května dozví, že Češi byli osvobozeni, zatímco Slováci slaví vítězství nad fašismem. A zatímco upálení mistra Jana Husa (6. 6.) vzpomínají Češi pietně doma, Slováci jdou nekompromisně do práce. Naopak 15. září jdou do práce Češi, kdežto Slováci jdou do kostela (Sedmibolestná Panna Maria). Pokročilý cizinec tak dojde k názoru, že akční Slováci bojují a vyhrávají a pasivní Češi si trpně nechávají zabíjet nejlepší lidi. Ale cizinec žijící na Slovensku časem zjistí, že i Slováci mají své mučedníky, jen je dosud nevsunuli do kalendáře.
Domácí čtenář jistě pochopil, že používám humor. Slovenské státní svátky stejně jako státní svátky třeba Belgie či jiné země jsou jejich výsostnou státní záležitostí a okolí to musí tolerovat. Jednotná (sváteční) učebnice dějepisu pro Evropu je velmi vzdálená představa. Našim mrtvým by se to nelíbilo! A cizí mrtví nás nezajímají. Nejdůvtipnějším svátkem je pořád první máj. Na počest práci je volno na lásku.


Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 60 ročník 2008





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek