reklama




naši partneři
 
reklama


Sváteční šaty
Aleš Pejchal  
SANQUIS č.60/2008, str. 34


Dlouhá léta jsem měl jedny sváteční šaty. Byly maminkou přísně střežené a oblékal jsem si je pouze na svatby, pohřby, do divadla a o Vánocích. Tyto šaty jsem upřímně nenáviděl. Oblek mi byl v průběhu let buď velký nebo malý. Vždy jsem nějak přeskočil ono období, kdy mi měl padnout jako ulitý a z předlouhých kalhot jsem rovnou přecházel do stadia čekání velké vody. Pouze jedinkrát do roka jsem se nemohl dočkat, až budu stát u dveří ve svátečním oblečení. Na Štědrý den.
Jak běžel čas, sváteční šaty pro mě čím dál tím více ztrácely význam. Advokáti do svých kanceláří i k soudu musejí chodit v obleku s kravatou a sváteční šaty jim zákonitě zevšední. Naopak tmavomodrý oblek s bílou košilí se stává oděvem pracovním čili montérkami dělníka práva.
Změnu přinesl sňatek s mou ženou. Záhy jsem se dozvídal, že nemá nikoli jenom sváteční šaty, ale vůbec žádné šaty. Proto v průběhu příprav na sváteční setkávání jsme se chovali zcela odlišně. Já vždy oblékl nejméně zmačkané šaty pracovní, kdežto žena mne překvapovala v nově zakoupené róbě, určené právě pro tuto příležitost. V průběhu manželství jsem pak zjišťoval, že sváteční oblečení mé drahé choti zaplňuje více a více skříní, aniž by kdy dostalo druhé či další sváteční uplatnění.
Když už jsem myslel, že v otázce svátečních šatů vím vše, úplně nový pohled mi přinesl pobyt v Indii. Tato země tajemných duchovních hodnot je především zemí svátků a slavností. V podivuhodné symbióze zde žije tolik vyznavačů různých náboženství a filozofií, že i pracovní kalendář indického nejvyššího soudu má v sobě daleko více políček značících dny sváteční, než těch, které umožňují zasedání soudního senátu. Tam jsem vzdal zkoumání, které z nádherných barevných sárí půvabných indických žen má slavnostní ráz a které je prostým oděvem pro nákup koření na trhu. V Indii plyne nepřetržitě čas sváteční. 
Po této zkušenosti mě proto nepřekvapilo, že nyní mám opět ve skříni sváteční oblek – jako kdysi. Loni v prosinci jsem se totiž měl zúčastnit otevření soudního roku v Paříži. To je tak náramná právnická sláva, že nelze přijít jinak než „alespoň“ ve smokingu. Tento druh oděvu však můj šatník neznal. Má postava dávno opustila konfekční tvary, nezbylo než si nechat vzít míru od krejčího a přestát hrůzu zkoušek. Stálo to za to. Definitivně jsem pochopil, že svátky nelze světit v montérkách.


Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 60 ročník 2008





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek