reklama




naši partneři
 
reklama


Řez života
František Houdek  
SANQUIS č.76/2010, str. 46


Je tomu právě 400 let, kdy byl proveden první císařský řez a matka i dítě přežily.

„Byl jsem příliš velký a zaujímal jsem v matčině děloze nesprávnou polohu, takže lékařské konzilium rozhodlo, že mě hned ráno rozřežou na kousky a vyndají ven, aby zachránili matčin život. Naštěstí pro mne byl nedaleko proslulý moskevský chirurg... Císařský řez byl proveden na psacím stole v otcově pracovně, služebná při něm svítila petrolejkou.“ Takto vzpomíná na své narození (roku 1904 v Oděse) významný americký fyzik původem z Ukrajiny George Gamow.
Zachránit dítě z právě zemřelé ženy ve vysokém stupni těhotenství zkoušeli během staletí lékaři všech vyspělejších civilizací, ostatně dle pověsti tak přišel na svět i starořecký bůh lékařství Asklépios, kterého jeho otec Apollón vyprostil z mrtvoly své lidské milenky. Andrea Majocchi, italský chirurg první třetiny minulého století, v pamětech líčí případ, kdy k němu přišla malá žena s nesmírně objemným břichem, a najednou padla mrtvá k zemi. „Chmurný problém se brzo objevil, když naslouchaje u břišních stěn konstatoval jsem, že tvorečkové uzavření v děloze jsou živí a že pravděpodobně zůstanou naživu ještě několik okamžiků. Prostředí nebylo nejpříznivější k provedení císařského řezu, nechyběly však nutné nástroje. Nakonec byla vytažena dvě hezká děvčátka: živá a životaschopná.“
 
Historické nástroje používané k operaci

Co si ale počít, když matka je zdravá, ale z různých důvodů není s to dítě porodit? Horší variantu řešení naznačil už Gamow a rozvádí Majocchi: „Vzpomínám si také na nepopsatelné hrůzy z takzvané embryotomie – rozkouskování plodu živého: smutná nutnost, která se bohužel při praxi v bytech občas přihodí.“

První úspěch v Německu
Traduje se, že už v roce 1500 jistý Jakob Nufer ze severošvýcarského kantonu Thurgau za asistence porodních babiček a kolegů těhotné ženě „jedním řezem rozřízl břicho a dítě vytáhl bez poranění“. Ránu potom zručně sešil, využiv k tomu svých profesionálních zkušeností zvěroklestiče.
První nepochybně doložený císařský řez na živé ženě se nakonec uskutečnil 21. dubna 1610 v severoněmeckém Wittenbergu. Manželka bednáře Martina Opitze se při ohýbání želez na obruče zranila do slabiny, kde se později vyvinula břišní kýla a do ní se dostala děloha. Lékařské kolegium dospělo k názoru, že nejlepší bude ukončit těhotenství řezem. „Po prvních stazích chirurg Jeremias Trautmann za asistence kolegy Christopha Seethe v přítomnosti důvěryhodných svědků prořízl břišní stěnu a pobřišnici, poté otevřel dělohu a vyjmul dítě. Odloučení placenty proběhlo bez potíží, malé krvácení tišeno odvarem z koření. Děloha nešita, jen pár stehů na kůži. Po operaci se kožní rána rozevřela a děloha se pokryla hnisavým povlakem. Infekce však na pobřišnici nepřeskočila; povlaky samy odpadly, rána se vyčistila a po pětadvaceti dnech se zmenšila natolik, že pacientka směla vstát. Krátce se prošla, ale když se chtěla znovu položit, skácela se a během půl hodiny zemřela, patrně následkem embolie. Dítě matku přežilo nejméně o devět let.“
Klasický císařský řez „doby Gamowovy“ líčí například americký porodník Frederic Loomis: „Stál jsem připraven s nožíkem, jehož čepel jest jen asi dva a půl centimetru dlouhá. Konečně dala mi sestra pokynem hlavy vědět, že pacientka je připravena. Císařský řez je v podstatě velmi snadná operace, zejména tak řečený klasický císařský řez, k němuž jsem se právě chystal, abych zachránil co nejvíc vteřin drahocenného času. Za necelou minutu byl přiveden na svět hošík, nožkama napřed, v bledém stavu asfyxie, posledním to stadiu před smrtí zadušením (důvodem k řezu byla uskřinutá pupeční šňůra).“ Dnes je císařský řez rutinní operací, možná až příliš běžnou, jak upozorňují někteří odborníci.

Foto: US National Library of Medicine, plné znění článku viz na www.sanquis.cz

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 76 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek