Obrazy z doby kamenné
V dávné minulosti nebýval sever Evropy tak drsný, jak se může zdát mnohým návštěvníkům dnes. Po ústupu severského ledovce po poslední době ledové (asi před 10 000 lety), se klima severní Evropy výrazně zmírnilo a některé kmeny, zejména předchůdci dnešních Sámů (Laponců), se tu proto po své dlouhé pouti patrně až zpoza Uralu začaly usazovat. Rozsáhlé nálezy skalních rytin ze 70. let 20. století, ukrytých pod mechem na skalách u městečka Alta, svědčí nejen o klasických loveckých námětech prapůvodních obyvatel a o způsobech jejich vzájemné spolupráce, ale také o řadě šamanských praktik a jejich celkové spirituální orientaci. Skalní rytiny v Alta, jež se dnes nacházejí pod ochranou UNESCO, představují jednu z nejbohatších obrazáren našich dávných evropských předků, vedle daleko mladších skalních rytin z doby bronzové na jižní švédsko-norské hranici v krajích Bohuslän a Ostfold či rytin v údolí Val Camonica v severní Itálii.
Desítky, snad stovky skalních rytin sobů (ale také losů), které se nacházejí v Altě na skalách ohlazených ledovcem, svědčí o koexistenci člověka s těmito zvířaty, včetně jejich domestikace. Při pohledu na lovecké i pastevecké scény, rybaření a lodě, neznámé rituály či dokonce snad také postavu tři tisíce let starého lyžaře, který evidentně používá soudobou techniku skatingu, jsem si uvědomil onu úžasnou schopnost pro zkratku ve výtvarném projevu pradávných umělců. Dokázali vše zjednodušit na základní tvar nebo obrys a přitom vyjádřili podstatu zobrazovaného výjevu.
Kam od té doby dospělo umění? A vytvářeli vůbec pradávní rytci tyto výjevy jako esteticky zamýšlené obrazy skutečnosti? Jde o prosté sdělení pro další generace, nebo je to vše určeno božstvům či duchům zvířat? Takové otázky mě napadaly, když jsem se pokoušel některá místa v Altě fotografovat a čekal na příhodné světlo. Odpovědi na to možná neznají ani erudovanější archeologové.
Můžeme se pouze dohadovat, jaké místo sobě přisuzoval člověk doby kamenné ve světě, který ho obklopoval, s jakým respektem k přírodnímu řádu a jeho silám přistupoval a jak se to odráželo v jeho každodenních i mimořádných výročních rituálech, zasvěcených zejména duchům sobů, ryb či medvědů, což dodnes dokládají některé tradice, které se u Sámů zachovaly. Bezprostřední spojení člověka s přírodou i nebem je tu až téměř hmatatelně znát.
Podobně dokládají také pradávné osídlení Finska skalní kresby, jejichž stáří se odhaduje na 4–3000 let př. n. l. Udivuje zejména to, že řadu z nich i po tisících let drsných povětrnostních podmínek stále můžeme vidět. Lovecké výjevy a motivy se šamanskými rituály jsou přitom namalované pouhou hlinkou (na rozdíl od norských a švédských rytin) na skalních převisech převážně u největšího finského jezera Saimaa.