reklama




naši partneři
 
reklama


Brežněv: Neboj se, zabít chtěl mne, ne tebe!
Karel Pacner  
SANQUIS č.96/2012, str. 58


V sobotu 22. ledna 1969 sledovaly miliony sovětských občanů návrat dalších hrdinů vesmíru do Moskvy. Na vnukovské letiště přiletěly posádky lodí Sojuz 4 a Sojuz 5. Jejich stroje se před několika dny ve vesmíru spojily a dva muži přeručkovali venkem z jedné paluby na druhou. Alexej Jelisejev a Jevgenij Chrunov opustili Sojuz 5, kde zanechali Borise Volynova, a přelezli do Sojuzu 4 k Vladimíru Šatalovovi. Sověti neuměli vytvořit vnitřní tunel, proto se museli uchýlit k téhle primitivní metodě. „Konvoj vládních vozidel se blíží k Borovické bráně,“ říkal nadšený televizní komentátor. „Za několik minut budou hrdinní kosmonauti v Kremlu, kde proběhne jejich slavnostní vyznamenávání…“ Najednou obrazovka ztemněla, reportáž přerušili. Vysvětlení nikdo nepodal.
Muž v uniformě seržanta milice najednou začal střílet na druhé auto ze dvou pistolí. Trefil řidiče a několik cestujících. Rovněž jednoho motocyklistu, ale ten na něj ještě stačil najet. Vystřílel dva zásobníky, než se k němu vrhli dva příslušníci KGB. Když se střelec dozvěděl, že zasáhl vůz s kosmonauty, zakalily se mu oči, dostal hysterický záchvat. Omámili ho čpavkem a odvezli do věznice Lefortovo.
Zatčený nic neskrýval. Jmenoval se Viktor Ivanovič Iljin. Narodil se v roce 1948 a vystudoval zeměměřičskou průmyslovku v Leningradu (dnes Petrohrad). Jako záložní podporučík byl od loňského jara na vojenském cvičení v posádce v Lomonosovu u Leningradu. Včera odtamtud utekl, ve zbrojnici si vzal dvě pistole se čtyřmi zásobníky. A potom odletěl do Moskvy. Strýci a tetě, u kterých chtěl přespat, řekl, že se chce podívat na kosmonauty.
Vyšetřovatele šokoval. Chtěl zastřelit Brežněva a potom vytvořit vlastní politickou, nekomunistickou stranu. To byl bláznivý záměr. Ovšem nejvíc příslušníky KGB zarazilo, že atentátníka nikdo včas nezastavil.
Do letadla vstoupil se dvěma pistolemi, které mu vyboulily kapsy. Nikdo si toho nevšiml – byl v důstojnické uniformě. Strýci večer jakoby žertem nadhodil: „Kdybys mi půjčil svou milicionářskou uniformu, určitě bych se dostal do Kremlu. Jako vojáka mě nikam nepustí.“ Když se stařečkové v sobotu ráno probudili, byl synovec pryč. A milicionářská uniforma také.
 

Mladík v uniformě milicionáře odjel ráno metrem do středu Moskvy a potom došel ke Kremlu. Postavil se mezi ostatní strážce – byli ze dvou útvarů, takřka se neznali, a proto si mysleli, že patří k těm druhým. Iljin se mezi nimi choval suverénně, upozorňoval lidi, aby se netlačili a byli ukáznění.
Při odjezdu z letiště změnil Brežněv pořadí aut. Obvykle jezdil v druhém voze. Teď bylo kosmonautů hodně, proto nechal svou čajku zařadit až na třetí místo. A na Jakimanském nábřeží nařídil řidiči, aby nepokračoval za hrdiny vesmíru Borovickou branou, nýbrž zamířil Velkým kamenným mostem a Spasskou branou do Kremlu. Důvod? Není vyloučeno, že mu KGB hlásila poplach kvůli ozbrojenému zběhovi – to není dodnes jasné.
Staršího seržanta Ilju Žarkova odvezli do nemocnice, kde druhý den zemřel. Kulky zasáhly kosmonauta Georgije Beregového, který se vzdáleně podobal Brežněvovi, do tváře a Andrijana Nikolajeva odražená kulka do zad. Nezraněni zůstali Valentina Těreškovová a Alexej Leonov, ale byli v šoku.
Politici, kosmonauti a vojáci se shromáždili v Kremlu. Brežněv přišel za Leonovem: „Ukaž kabát!“ Prohlédl si ho, žádný zásah. A potom kosmonauta poklepal po zádech: „Neboj se. Chtěl zabít mne, ne tebe.“
 
Posádka Sojuzu 5: B. V. Volynov, A. S. Jelisejev, J. V. Chrunov. Alexej Jelisejev a Jevgenij Chrunov opustili Sojuz 5 a přelezli do Sojuzu 4 k Vladimíru Šatalovovi.

Hodinu po incidentu televizní přenos s kosmonauty pokračoval. Vyznamenání jim předával nikoli Brežněv jako obvykle, nýbrž předseda prezídia Nejvyššího sovětu Nikolaj Podgornyj. V sále vládla stísněná atmosféra. V dalších dnech proběhla tisková konference kosmonautů. Jeden západní reportér se zeptal Leonova na střelbu. Potvrdil ji a řekl, že se necítil dobře. Víc nic. O tom, že kulky byly určeny Brežněvovi, se mluvit nesmělo. Vystoupení přenášela moskevská televize, a tak se o této události dověděli i sovětští občané.
Není tento útok na Brezněva součástí protistátního spiknutí? Příslušníci KGB se museli i touto nepříjemnou otázkou zabývat. Vždyť před pěti lety Brežněv svrhl Nikitu Chruščova a chopil se moci. Museli delikátně prověřit všechny členy sovětského vedení. Oddechli si. Nic na puč neukazovalo.
Následovala série nejrůznějších opatření. Ochrana nejvyšších činitelů posílila. Inženýři museli do jejich aut instalovat neprůstřelná skla a vymyslet další bezpečnostní postupy. V Leningradském vojenském okruhu a v Lomonosovu proběhla čistka. Mnoho vysokých důstojníků vyhodili. Dva podporučíky, kolegy Iljina, odsoudili na pět let do vězení za to, že neohlásili jeho „podvratné řeči“.
Po dvouletém vyšetřování poslali atentátníka do psychiatrického ústavu. Bylo to snazší, než s ním zahájit proces. Pocházel z rodiny alkoholiků, kterým byl už v dětství odebrán. Psychiatři u něj údajně konstatovali schizofrenii. Měl to doložit i jeho dopis Nejvyššímu sovětu z roku 1977, kdy se posuzoval návrh nové ústavy SSSR. Iljin prý napsal: „Každý člen společnosti má právo na teroristický čin v případě, že strana a vláda dělají politiku odporující ústavě.“
 
Valentina Těreškovová zraněna nebyla, ale spolu se svým kolegou Alexejem Leonovem byla v šoku

Opravdu byl nepříčetný? To nevíme. Prý mu jeden psychiatr řekl, že je „zdravým hlupákem“. V roce 1988 dosáhla jeho nevlastní matka toho, že ho přeložili z Kazaně do Leningradu, kde žila. Dva roky nato přijel za ním do psychiatrické léčebny vojenský senát Nejvyššího soudu a soudci ukončili u Iljina nucenou léčbu a dali mu svobodu. Po jednadvaceti letech psychiatrického kriminálu.
V roce 2008 vyhledal Iljin kosmonauty Leonova a Nikolajeva. „Je to zmatený člověk,“ označil ho Leonov. „Chtěl se nám omluvit, protože nestřílel na nás, ani na premiéra Kosygina, kterého si vážil, ale Brežněva chtěl zabít. Řekl jsem mu, že má na rukou krev nevinného člověka. Vyhledej děti toho řidiče, vrhni se před nimi na kolena a pros za odpuštění.“

Foto: mek.kosmo.cz


obsah čísla 96 ročník 2012





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek