reklama




naši partneři
 
reklama


Stigma a duševní poruchy
Mgr. Barbora Wenigová  
SANQUIS č.38/2005, str. 24


Duševně nemocní jsou stále stigmatizováni, což se projevuje sociální izolací, bezdomovectvím, nezaměstaností a pocity samoty. Stigma duševních chorob má dlouhou historii a je stále přítomno ve velké intenzitě.

Postoje a stanoviska vůči psychiatrickým tématům mapuje výzkum z roku 2004, který ukazuje, že ještě dnes jsou v Čechách nemocní vystavováni předsudkům ze strany veřejnosti. Snahou o zlepšení situace je nový projekt Změna, který má za cíl nejen redukci stigmatu duševních poruch, ale oboru psychiatrie vůbec.

I v dnešní době přetrvávají u laické i odborné veřejnosti představy, které negativně ovlivňují chování lidí vůči duševně nemocným, zejména lidem se schizofrenií, manickými epizodami, „hysterií“ či jinou poruchou. Zdrojem stereotypních představ o duševních onemocněních je strach a obavy z duševních chorob a jejich nositelů. Představme si:
Váš kolega z práce má neurčité psychické potíže a chová se poněkud bizarně (izoluje se, mluví o ovládání nadpřirozenými silami, klade lidem divné otázky, je přesvědčen o svých výjimečných schopnostech atd.). Své úkoly v práci přestává zvládat, jeví se jako líný podivín vyhýbající se svým povinnostem a pro svou neschopnost uvádí nesmyslná vysvětlení. Postupem času je čím dál více úzkostný, tvář má uštvanou, stále častěji mluví o tom, že je ovládán nebo ovládá cizí lidi. Nedostavuje se do práce, a když přijde, je neupravený a jeho chování už nepochybně nabývá patologických rysů.
Takto se například může jevit druhým lidem nemocný se schizofrenií, zvláště na začátku choroby, kdy on sám neví, co se s ním děje, a je svým prožíváním silně ovládán. Pakliže máte tuto zkušenost a posléze se dozvíte, že váš kolega byl nakonec odvezen na psychiatrické oddělení, učiníte si představu o tom, co je duševní nemoc. Bude pro vás znamenat nesrozumitelné, divné chování prostřídané chvilkovými normálními projevy. Takto získaný názor v rámci jedné zkušenosti, nekorigovaný racionálními argumenty, se předává dál a vytváří se generalizované, trvalé přesvědčení o lidech s psychickými obtížemi. Kdo má „něco společného s psychiatrií“, je druhými lidmi a priori vydělen a vystaven předsudkům a negativním postojům.
Slovo stigma je odvozeno z řečtiny a vystihuje ho výraz „vypálené znamení“. Plinius starší užil výrazu stigma pro člověka, který je podezírán ze zločinu a je vypáleným znamením označen (3). Toto označení bylo pro ostatní znamením, podle kterého byli jeho nositelé rozpoznáváni a vylučováni ze společnosti. I duševně nemocní byli považováni za hříšné, hodné odsouzení. Církevní interpretace duševních chorob v mnoha kulturních oblastech označovala nemocného za kacíře, který - působením inkvizice - musí být přiveden na pravou cestu (3). Stigmatizováni byli především pacienti s pohlavními chorobami, rakovinou, tuberkulózou a duševními nemocemi (1). Sám obor psychiatrie se podepsal na moralizujícím a nepřesném vnímání duševně nemocných vlivem německých romantických psychiatrů v 17. a 18. století. Tehdy se tzv. vězeňská psychiatrie stavěla k psychicky nápadným lidem jako k zřejmým či pozdějším zločincům (3) a tak s nimi bylo také zacházeno. Byli označováni za kacíře, upalováni, zabíjeni a vězněni.

Vnímání duševně nemocných
Stigma a pověry o duševně nemocných přetrvávají nadále. Ještě dnes se společnost od duševně nemocných distancuje. Duševní nemoc se projevuje jinak než nemoc tělesná. Ve většině případů je tělesná nemoc poruchou nějakého orgánu, srozumitelná a dobře ohraničená, u duševně nemocného je takové ohraničení méně zřetelné. Chování duševně nemocného se může jevit jako vystupňování stavů, které na zvládnutelné úrovni známe z běžného života. Každý někdy prožívá smutek, ztrácí chuť k jídlu, málo spí nebo je smutný. Nemocný tak v jeho očích budí dojem, že je slaboch, který nedokáže svůj stav překonat. Jeví se jako člověk s vadami povahy: neschopný a také nespolehlivý, nekontrolovatelný a možná i hloupý a nebezpečný (4).
Vzhledem k nedostatku informací o duševních nemocech, jejich průběhu a léčení se získaná představa nemůže konfrontovat s racionálními argumenty. Naopak živná půda pro zjednodušenou představu, že nemocný je divný, nevypočitatelný, slabý a líný, je posilována naším přirozeným strachem z toho, co neznáme, co si spojujeme s odpradávna předávanými mýty o duševní nemoci, zejména pak schizofrenii.

Výzkum názorů na schizofrenii
Na konci roku 2004 byl v rámci spolupráce projektu Změna s agenturou DEMA* proveden výzkum „Názory na schizofrenii“ na vzorku cca 700 dospělých lidí v ČR. Z něj mimo jiné vyplývá, že:
1. Minimální procento lidí odmítlo vyjádřit svůj názor na schizofrenii.
2. Chování lidí vůči osobám se schizofrenií se opírá o laický pohled na duševní nemoci jako takové. Vychází z tradičních představ utvářených v minulosti a generačně předávaných. Nese s sebou stereotypy a mnohdy neověřená tvrzení (např.: „schizofrenik = nebezpečný člověk násilnické povahy“).
3. Úvahy o duševní poruše jsou vytěsňovány. Navenek je mínění deklarováno nezájmem nebo stručnými až kategorickými výroky od soucitného konstatování „jsou to chudáci“ přes věcné „jsou to nemocní lidé“ až po pejorativní a odsuzující pojmenování „jsou to blázni; magoři; cvoci“.
4. Veřejnost si uvědomuje, že duševní stav a chování psychicky nemocného jsou nestálé a mohou se často měnit. A právě tato nevyzpytatelnost je podhoubím obav a předsudků.
5. Obecná informovanost o podstatě a projevech schizofrenní poruchy je chabá a zcela nedostatečná. Informace, které se dostávají k běžným občanům, jsou náhodné a útržkovité.
6. Lépe se staví k nemocným (např. nechtějí je izolovat, považují duševní nemoci za léčitelné) ta část populace, která se dostává s nemocnými schizofrenií do interpersonálního kontaktu v rámci rodinných, přátelských či pracovních vztahů.
Nejvíce se při utváření obrazu o nemocných projevily tři aspekty:
- nevyzpytatelnost chování schizofrenika,
- jeho možná agresivita a
- obavy, které může vzbuzovat ve svém okolí.
Studie v ČR tak odpovídá širším představám o schizofrenii, které jsou:
a) psychické poruchy jsou neléčitelné,
b) psychicky nemocní jsou nevypočitatelní a agresivní (3).
Původ těchto tvrzení se odvíjí od zjednodušeného předpokladu o skupině lidí, která je označena jako duševně nemocní. Tyto předpoklady nejsou zkoumány, protože předsudek je jakousi pohodlnou, společností posvěcenou zkratkou, která umožňuje ušetřit si rozhodování spojené s hodnocením konkrétního člověka (4). Více než individuálnímu posouzení jednotlivce dává většina lidí přednost přijetí skupinových vlastností určité skupiny lidí. Předsudek či znamení navíc chránily i v minulosti společnost před nebezpečnými a označenými lidmi. K nedostatku pravdivých informací, stylu posuzování a malé zkušenosti s konkrétním člověkem s psychickými potížemi se přidává strach. Strach z neznámého, z nebezpečí, z kriminálních tendencí, strach z nemoci a léčení (2).
Také časté slangové výrazy jako „šílenec“, „blázen“, „psychouš“, „magor“ apod. dehumanizují a dehonestují lidi potýkající se s příznaky duševní poruchy (5).

Důsledky stigmatizace
Nadřazení skupinových vlastností nad vlastnosti individuální, strach a nedostatečná informovanost vedou k diskriminaci duševně nemocných.
Důsledkem jsou potíže se získáním a udržením zaměstnání, problémy s bydlením, zvýšení izolace, menší spolupráce s lékaři a ochota se léčit. V důsledku horších životních podmínek a většího stresu se zhoršuje jak vlastní nemoc, tak zdravotní stav celkově. Dochází k chronifikaci onemocnění a dalšímu nárůstu stigmatu. Rozetnutí bludného kruhu je pro samotné pacienty a jejich rodiny velmi nesnadné. Dopady na nositele onemocnění jsou tak značné, že se někdy mluví o stigmatu jako o „druhotné nemoci“. Pravdou je, že mnozí pacienti si více než na samotné příznaky nemoci stěžují na izolaci, osamocenost a oslabený pocit vlastní sebehodnoty.

Projekt Změna
Snaha změnit situaci stigmatizace duševních poruch v České republice vedla v roce 2004 k vytvoření osvětového projektu s názvem Změna pod hlavičkou Nadace Academia Medica Pragensis a ve spolupráci s dalšími organizacemi. Od začátku se projekt připojil k programu WPA (World Psychiatric Association) Open the Doors, který ve světě v r. 1996 odstartoval rozsáhlou vysvětlovací kampaň. Cílem kampaně je docílit změny postojů okolí k lidem se schizofrenním onemocněním. Za pomoci profesora Normana Sartoria (exprezidenta WPA) a mnoha předních odborníků, pacientů a příbuzných duševně nemocných z celé České republiky vznikl projekt, který má za cíl snižovat stigma a diskriminační postoje vůči duševně nemocným i oboru psychiatrie. Projekt je naplánován prozatím na 3 roky (2004-2007) a je zaměřen hlavně na schizofrenii, bipolární poruchu a psychiatrické poruchy v dětství a adolescenci. O těchto poruchách projekt již informuje a bude systematicky informovat formou webových stránek, letáků, vzdělávacích akcí, spoluprací s organizacemi pacientů a příbuzných, a především pomocí médií (noviny, časopisy, televize). Vedle toho bude neustále připomínat existenci stigmatu a diskriminace spojených s duševními poruchami. Cílovou skupinou projektu je veřejnost, pacienti a příbuzní, lékaři a zdravotníci a státní správa.
Hlavními cíli jsou:
1. systematická osvěta a vzdělávání; upozorňování na stigma duševních poruch a oboru psychiatrie,
2. podpora přesunu péče z velkých izolovaných institucí do komunitní péče.
Z plánovaných akcí v roce 2005 jsou vedle seminářů s médii a šíření odborných informací kampaň v metru Praha s výtvarnými díly duševně nemocných a vytvoření ještě rozsáhlejšího infoportálu na webových stránkách projektu Změna (www.stopstigma.cz).
Všechny zmiňované prostředky se snaží snižovat míru stigmatu, která je obecně ve společnosti stále vysoká. Otázka duševních poruch a duševního zdraví je stále opomíjena a podceňována jak veřejností, tak státní správou i médii.
Za projekt Změna budeme doufat, že destigmatizační aktivity mají svou oporu nejen v programu WPA, ale i v Deklaraci o duševním zdraví pro Evropu, přijaté na konferenci ministrů v Helsinkách v lednu letošního roku**.

Literatura:
(1) DEMA (2004) : Názory na schizofrenii. Reprezentativní výzkum v ČR. Praha.
(2) Fink, P, J., Tasman, A.(1991): Stigma and mental illness. American Psychiatric Press,
Inc., Washington, DC.
(3) Hinterhuber, H. (2001): Stigma schizofrenie: snaha o jeho překonání. Psychiatrie, 5: 216-220.
(4) Libiger, J. (2001): Stigma duševního onemocnění. Psychiatrie, 1: 38-40.
(5) Manitoba Schizophrenia Society Inc. (2000): The Truth about Schizophrenia. Canada.

 



obsah čísla 38 ročník 2005





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek