Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2002/20 Stárnutí kůže nemusí být povinné


reklama




naši partneři
 
reklama


Stárnutí kůže nemusí být povinné
Prof. MUDr. Pavel Barták  
SANQUIS č.20/2002, str. 46


Spravedlnost je v lidském životě vzácná bylina. Vlastně existuje pouze v jediné podobě: všichni lidé musí zemřít. Donedávna k tomuto druhu spravedlnosti patřilo ještě stárnutí. To se však s vývojem vědomostí o fyziologii kůže začíná vytrácet, aniž je třeba do tohoto pokroku zahrnout koupele v panenské krvi, studnu mládí z Cranachova obrazu nebo Čapkovu Věc Makropulos.

Stárnutí kůže je již skoro půl století předmětem výzkumu většiny farmaceutických laboratoří a toto zkoumání přineslo nejen obrovské zisky kosmetickému průmyslu, ale také významné pokroky v terapeutických možnostech u řady závažných kožních chorob, jako je atopická dermatitida nebo psoriáza. Přitom se ukázalo, že lidská kůže stárne dvojím způsobem. Jedním je stárnutí fyziologické, které je výsledkem pohybu ručiček na biologických hodinách a nedá se zastavit. Je závislé na genetickém programu a na celé řadě dosud nejasných faktorů, jako je telomeráza. Druhý způsob je stárnutí aktinické (máme pro ně krásné české slovo „fotoejdžink“) a za jeho průběh a stupeň si může každý sám.
Fyziologické stárnutí je z 18-30 % podmíněno genetikou, avšak hlavní roli hrají vlivy neurohormonální, na nichž mají lví podíl progresivní změny v hormonech sexuálních, růstových a v hormonech kory nadledvinkové. Jsou to androgeny, především však estrogeny, které jsou ve stárnoucí kůži hlavním faktorem, jak to potvrzují kladné výsledky hormonální substituce v ženské menopauze. Ukazuje se, že již po několika měsících aplikace hormonu zřetelně přibývají vlákna kolagenu-III a restrukturalizují se elastická vlákna v dermis. To dodává kůži pevnost a mladickou pružnost, protože se tím v tkáni podstatně zvětšuje podíl chemicky vázané vody. Prakticky se to projevuje vyrovnáním vrásek. Dodávání hormonů cestou vnitřní nebo zevní je však spojeno s řadou vážných nebezpečí, a proto jsou hledány i jiné způsoby, které by přivedly vodu do kůže a udržely ji v ní. Na tomto místě je vhodné citovat poněkud nebásnické kosmetické heslo: „Základem ženské krásy je voda!“ Mnoho kosmetických postupů i přípravků vpravuje do kůže vedle estrogenů též ureu, hyaluronovou kyselinu aj. K významným příčinám kožního stárnutí se přidává také životní prostředí kyslíkovými radikály v prostředí sloučenin kyseliny dusičné. Ty každý den v každé buňce našeho těla jsou spojeny s desetitisíci biochemických reakcí a zaviňují závažné destrukce při stavbě buněčných proteinů a nukleových kyselin. K tomu přispívá také nezdravý životní styl, nevyvážená strava, nedostatek pohybu atd.
Neméně významné - možná ještě významnější - je však stárnutí aktinické. Ultrafialové paprsky slunečního spektra (UV), hlavně UV-A, velmi snadno penetrují do kůže a aktivně potlačují životně důležitou imunitní reakci, jejímž účelem je chránit organismus před alergeny, infekcí a před nádorovými transformacemi, poškozují výstelku kožních cév, dezorganizují uspořádání dermálních struktur a přitom porušují jejich biomechanické vlastnosti, vyvolávají mutace ve dvojšroubovici desoxyribonukleinové kyseliny, která je základem genetického kódu každé buňky a tím i celého organismu. UV-A aktivuje také transkripční faktory, které pak v součinnosti a ceramidy, jakožto významnou složkou lipidové kožní „izolace“, dovedou „samoobslužně“ generovat reaktivní kyslík, o jehož škodlivosti v zevním prostředí již byla zmínka. Všechny poruchy způsobené UV-A probíhají pomalu a se zpožděním, jejich následky se objevují až po 10-15 letech v podobě hlubokých, skoro nenapravitelných vrásek, stařeckých bradavic a - co je nejhorší - také v podobě vředů kožní rakoviny a smrtelného melanoblastomu.
Ani složka B sluneční radiace není příliš přátelská. Generuje totiž kožní zánět s produkcí protizánětlivých cytokinů v keratinocytech, což na jedné straně je podmínkou vytouženého zhnědnutí kůže, na druhé straně je právě toto zhnědnutí dokladem, že kůže prodělala dosti těžký zánět a že důležité genetické struktury buněk byly UV paprsky vážně ohroženy. V této sluneční obžalobě nelze samozřejmě pominout skutečnost, že funkce ultrafialových paprsků při otvírání sterolových jader molekul provitaminu D a při transformaci forem cis na formu trans je zcela základní a je nepostradatelná pro uložení vitaminu D do lipidových skladišť v epidermis. O významu vitaminu D a jeho receptorů není třeba se dále rozepisovat, neboť bez něj nelze přežít, jak ukazuje 800 milionů let stará zkušenost planktonu. Nicméně slunce je v současné době hlavní příčinou stařeckých projevů v kůži. Nutno však zdůraznit, že aktinické stárnutí nemá nic společného se stárnutím fyziologickým, dokonce se velice odlišuje, jak vyplývá ze srovnávací tabulky 1.
Nedávno se podařilo v Institutu pro biologickou chemii ve Stuttgartu ovlivnit genovou expresi pomocí retinoidů a karotenoidů a tak přímo zasáhnout do aktinického stárnutí a do fotokarcinogeneze. Přitom se ukazuje, že antioxidancia, např. beta-karoten a vitamin E, mohou významně přispět k prevenci těchto patologických stavů. Neméně významný je také pozitivní výsledek laboratorní snahy o stabilizaci vitaminu C, který nyní umožňuje jeho topickou aplikaci v podobě krému. V tabulce 2 je souhrn reakcí, jimiž vitamin C zpomaluje aktinické stárnutí. Ve vyšších dávkách dokonce podporuje tvorbu kolagenu a elastických vláken.
Aktinické poškození může probíhat současně s fyziologickými změnami stárnutí, lze je však snadno odlišit: hrubé a hluboké vrásky, nepravidelné hyperpigmentace, drsnost kůže, která je zažloutlá a uvolněná, lentiga, teleangiektazie a fragilita cév. Změny jsou především na tvářích, na nose a na uších, na šíji a na hřbetech rukou, předloktích, na mužské lysině a ve výstřihu žen. Stárnutí aktinické je kvalitativně odlišné od stárnutí fyziologického a lze mu předejít. Je to zcela samostatný patologický proces, který se od fyziologického stárnutí značně liší.
Na rozdíl od lékařů, kteří se již naučili považovat aktinické stárnutí za patologický stav, ostatní populace nerozeznává stárnutí fyziologické a aktinické a obojí považuje za problém kosmetický. Aktinické stárnutí sice není v seznamu příčin smrti, je tam však kožní karcinom a hlavně melanoblastom. Nicméně stárnutí a stařecký vzhled i bez této hrozby zhoršují sociální postavení každé osoby, zejména žen. Proto je třeba při péči o zlepšení kvality života myslet především na aktinické stárnutí, které lze dostatečnou prevencí podstatně omezit, ne-li docela odstranit.
V budoucnosti bude třeba přesvědčit populaci, aby se před slunečními paprsky, ergo před aktinickým stárnutím, chránila dostatečně účinným ochranným krémem. To souvisí také s permanentně stárnoucím lidstvem - dnešní novorozenec má již 50 % naděje, že se dožije 100 let. To samozřejmě podstatně zvětší podíl aktinického stárnutí a tím se zvětší podíl všech druhů kožní rakoviny. Bez dostatečné informovanosti a bez náležité ochrany se aktinické stárnutí stane opravdovým problémem, který již nyní začíná konkurovat kardiovaskulárním chorobám.

Evropské dermatologické fórum

 



obsah čísla 20 ročník 2002





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek