|
reklama
| Alfons Mucha |
|
Petr Cincibuch |
| SANQUIS č.17/2001, str. 3 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
|
Mucha byl malíř, měl samozřejmě ambici prosadit se jako autor uměleckých obrazů. Aby to dokázal, neváhal si naložit na svá bedra například tak gigantický úkol, jakým byla série obřích pláten s názvem Slovanská epopej (kdyby tušil, jak velké problémy tímto cyklem zapříčiní pečovatelům o jeho kulturní odkaz...). Do historie výtvarného umění se však zapsal zcela jiným výtvarným projevem. Nevím, jestli se již v 19. století užíval výraz užité umění nebo užitá grafika, ale právě to je obor největších Muchových úspěchů. Začalo to náhodou. V roce 1894 nakreslil pro herečku Sarah Bernhartovou plakát. Byl nezvykle úzkého formátu a v tlumených barvách. Úspěch, který tím odstartoval nabyl světového rozměru. Desítky plakátů pak zdobilo jeho jméno. Kreslil pro divadlo, výrobce sušenek i jízdních kol, státní dráhy i příznivce alkoholických nápojů. Kreslil na obálky časopisů, katalogů, kalendářů. A vždy byla ústřední postavou žena, ano femme fatale, ona, zbožňované prokletí. Byla i za návrhy šperků pro firmu Fouguetovo zlatnictví, určenými krásné a hysterické Sarah. Tyto skvělé „hračky“ patří k nejkrásnějším šperkům období secese. Ano, jsme v secesi, a tak portréty tajemných žen obklopují zaumné ornamenty složitých vzorů, za jejichž mistra byl Mucha uznáván. Jeho umělecký a myšlenkový vývoj ale snadný nebyl. Tato poznámka chtěla velkého českého malíře Alfonse Muchu pouze připomenout.
P. C.
|
|
|
|
obsah čísla 17 |
 |
ročník 2001 |
|
témata |
|
|
