Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2007/49 Spravedlnost, nebo mír


reklama




naši partneři
 
reklama


Spravedlnost, nebo mír
Jefim Fištejn  
SANQUIS č.49/2007, str. 42


Proč si lidé myslí, že každý problém má řešení? Dnešní svět oplývá problémy, které racionální řešení z definice nemají - aspoň do té doby, než se zgruntu obmění vstupující faktory.
Každý aktivní pohyb vyvolává lavinu „nezamýšlených důsledků“, které situaci dodatečně zhoršují. Spásná nehybnost však nepatří k obranným reflexům lidského druhu. Takových momentálně neřešitelných problémů je velké množství - od klimatických změn přes pudový konzumerismus až po situaci na Blízkém východě. Anebo po válku v Iráku, kde každý návrh řešení, který nás napadne, bude ve svých důsledcích horší než ten dnešní špatný stav. Skutečnost, že USA špatně hrají roli organizátora světového řádu, ještě nečiní potřebu takového řádu méně aktuální. Světový pořádek neznamená, že se celé lidstvo bude řídit stejnými pravidly a sdílet společné politické zřízení - to lidstvu nehrozí. Platný světový řád - toť solidární možnost odpovědné části lidstva uchovat život lidského druhu v případě globálního ohrožení. Spojené státy pouze dělají špinavou práci, kterou nikdo jiný dělat nechce nebo nemůže, ale kterou lidstvo potřebuje pro své přežití.
Válka o demokratické hodnoty (kdo s ní nesouhlasí, může pro mne za mne dát slovo „demokratické“ do sarkastických uvozovek) nabývá význam jakéhosi nového celosvětového historického eposu. Peripetie této války, zdá se, leccos vypovídají o globálních potížích soudobého světa. Osud drobného despoty Saddáma Husajna („drobný“ je samozřejmě ve srovnání s takovými „velikány“, jako byli Stalin, Hitler nebo Pol Pot) se stal rámcovým experimentem při určení mravních souřadnic moderního lidstva. Problém trefně pojmenoval bývalý generální tajemník OSN, nyní 85letý Boutros Boutros Ghalí. Jako mnozí Arabové s popravou Saddáma Husajna nesouhlasí, neboť „vrhá stín pochybnosti na všechny mezinárodní tribunály a je vnímána jako pomsta“. Laika přitom napadne, že takový přístup v zásadě vylučuje nejvyšší trest pro masového vraha a jedině osvobození by pak nevypadalo jako pomsta vítězů. Znalec si domyslí paradox, když si vzpomene na to, že starý diplomat předsedá Výboru pro lidská práva v rodném Egyptě, kde tresty smrti jsou denním chlebem soudců. Já však zmiňuji Boutrose Ghalího kvůli jinému výroku: „Ve jménu míru se prostě musíme smířit s tím, že viníci nebudou vždy potrestáni po zásluze. Usmíření je někdy důležitější než spravedlnost.“
V těchto slovech se hořká pravda mísí s nepřekonatelným protimluvem. Ano, touha po spravedlnosti napájí svou energií všechny války a všechny teroristické činy v dějinách lidstva. Al Kajdá pokládá za spravedlivé oplatit USA ponížení islámského světa. Spojené státy se řídily ideou spravedlnosti ve svých operacích v Afganistanu a Iráku. Saddám Husajn ze stejných důvodů hromadně zabíjel Kurdy a šiity, a není divu, že oni nyní pokládají popravu zloducha za vítězství spravedlnosti. Hořká pravda je v tom, že se velmi často - a možná častěji než radno - musíme smířit s tím, že viníci nejsou a nebudou potrestáni. Navíc představy o vině se u mnoha z nás kardinálně liší. Nepřekonatelný protimluv spočívá v tom, že skutečné usmíření nám nezaručí vůbec nic: ani vítězství jednoho chápání spravedlnosti nad druhým, ani tolstojovskou rezignaci na pomstu. Neplatí ani opozice „buďto mír, anebo spravedlnost“, ani kauzalita „když zvítězí spravedlnost, bude mír“.
Lidstvo má jen jednu cestu ke skutečnému míru, a tou je solidární práce. Spojené státy samozřejmě nemohou vnutit celému lidstvu své představy o tom, co je dobré a co je zlé. „Nemohou“ však neznamená nesmějí, ale znamená nedokážou, nejsou s to, nemají na to sílu. Neexistují totiž, želbohu, žádné obecně platné celolidské hodnoty - existují jen celolidské hrozby. Patří k nim lecjaká nebezpečenství: atomová hrozba, demografická krize, vyčerpání energetických zdrojů atd. Válka v Iráku -kdo chce, může v ní vidět zápas o ropu nebo politickou chybu Bushovy administrativy - nastolila hlavní otázku zachování a dalšího rozvoje lidské civilizace: otázku nutnosti formulování základního rámce společného soužití národů, světové koexistence. Byl to pokus o nalezení přípustného a účinného působení na ty, kteří pravidla koexistence porušují a ohrožují tak lidstvo jako celek. OSN je zatím zkratkou polomrtvého světového parlamentu. Měla by být genetickým vzorkem biologického druhu, ke kterému patříme bez výjimky: křesťané a muslimové, žebráci a miliardáři, géniové a prosťáčci. Spojené státy samotné ucelenou odpověď nedávají a dát nemohou, ale nastolují otázku, které se lidstvo vyhnout nemůže. Pokud ovšem nepatří k těm neřešitelným.


obsah čísla 49 ročník 2007





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek