Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2010/79 Anděl s lampou


reklama




naši partneři
 
reklama


Anděl s lampou
František Houdek  
SANQUIS č.79/2010, str. 81


Před 100 lety zemřela Florence Nightingale, jež v roce 1860 otevřela první zdravotnickou školu v Anglii.

Koncem března 1854 vstoupila Velká Británie do Krymské války. Její ranění se soustřeďovali do lazaretu v Üsküdaru (dnes součást Istanbulu na opačném břehu Bosporu). Zpravodaj listu The Times o něm napsal: „Nejenže tam není dost chirurgů... Nenajdete tam dokonce ani dost obvazů!“ Jinou zprávu zakončil slovy: „Cožpak se v Anglii nenajdou dobrotivé ženy, ochotné sem přijet a pečovat o naše nemocné a raněné a trpící vojáky?“ Krátce poté zašla za ministrem války, svým známým, čtyřiatřicetiletá slečna Florence Nightingale. „V celé Anglii je ona jedinou osobou schopnou takovou službu zorganizovat a vést,“ zdůvodnil ministr před šokovanou generalitou fakt, že ji právě jmenoval vrchní sestrou nemocnice v Üsküdaru.
Florence Nightingale pocházela z bohaté anglické rodiny. V sedmnácti měla vidění: „Tvým posláním budiž sloužit nemocným lidem!“ V jedenatřiceti proti vůli rodiny odešla do špitálu v německém Kaiserswerthu, kde se školily evangelické pečovatelky. Po návratu se roku 1853 stala správkyní londýnského Ústavu pro dámy v nouzi. Tam úvodem na hodinu propustila hlavního doktora a vzápětí zavedla řadu neslýchaných opatření: potraviny začala objednávat po pytlích, aby se ušetřilo, instalovala rozvod teplé vody, zvonky u lůžek, vyhubila krysy, myši a štěnice. Za půl roku snížila náklady na provoz ústavu na polovinu! Nechtěl-li jí někdo vyhovět, stačila výhrůžka typu: „Když to okamžitě neuděláte, utábořím se se svými pacientkami uprostřed Cavendish Square a ať si mne pak třeba policie zatkne pro potulku!“
 
Florence Nightingale (1820–1910)

Univerzální anděl
V polovině října 1854 tedy tato „Železná lady I.“ vyplula z Doveru směr Bospor. Jejím osmatřiceti sestřičkám, patrně prvním profesionálkám svého druhu na světě, právě začal běžet plat 12 šilinků týdně plus sklenice piva k obědu a sklenice marsaly k večeři. (Mimochodem, slovo sestra se ujalo proto, že předtím nemocné ošetřovaly takřka výhradně řádové sestry.)
V Üsküdaru našla tisíce zraněných ve špinavých pokojích plných vší a krys. Její první nákup obnášel tři stovky hrubých kartáčů... Florence pracovala ve dne v noci, bojovala s epidemií cholery, zajišťovala výživu čtyř tisíc lidí. Jako „Dáma s lampou“ se stala místním andělem strážným i děvečkou pro všechno. „Jsem něco jako generální dodavatel ponožek, košil, nožů a vidliček, dřevěných špachtlí, plechových van, stolků a formulářů, zelí i mrkve, operačních stolů, ručníků i mýdla...“ V bazarech utratila 30 000 liber příspěvku od Timesů za oblečení pro deset tisíc vojáků. Britského velvyslance v Turecku přiměla ke stavbě protestantského kostela.
Koketérie? Ženský šarm? Ani náhodou. Tvrdošíjnost a organizační schopnosti. S posilou dalších osmdesáti sester Florence nakonec dosáhla zázraku – navzdory skrytému odporu důstojnictva v nemocnici během půl roku klesla úmrtnost ze čtyřiceti na dvě procenta!

Matka sester
Po necelých dvou letech se Florence vracela domů jako národní hrdinka. Slávy využila k veřejné sbírce na zřízení ošetřovatelské školy. Vynesla 44 000 liber, a tak už v červnu 1860 začala při londýnské nemocnici sv. Tomáše výuka. Přesně podle zásad, které Florence předtím formulovala v knížečce Poznámky o ošetřovatelství. Podle ní péče o nemocné nespočívá jenom v podávání léků a přikládání obvazů, ale ve správném využívání kombinace čerstvého vzduchu, světla, tepla, čistoty, klidu a vhodné stravy. Alfou i omegou všeho je ovšem hygiena – a sestry musí být jejím garantem.
Florence Nightingale, jakkoli po svém návratu prakticky nevycházela ze svého pokoje, ještě půl století tahala za nitky evropského zdravotního sesterství. Přijímala návštěvy ministrů, velvyslanců, biskupů. Dožila se prvního kongresu Mezinárodní rady ošetřovatelek, který proběhl roku 1904 v Berlíně. Zemřela v Londýně 13. srpna 1910, krátce poté, co jí anglický král udělil Řád za zásluhy.

Foto: archiv


obsah čísla 79 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek