Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2011/86 Objevy v černém taláru


reklama




naši partneři
 
reklama


Objevy v černém taláru
František Houdek  
SANQUIS č.86/2011, str. 46


Před 250 lety zemřel anglický fyziolog Stephen Hales.

Vystudoval teologii
na Oxfordské univerzitě, působil pak jako vikář a pastor, hlásaje „existenci, sílu a moudrost božského architekta“. Jeho životní vášní bylo přírodovědné bádání, zejména v oblasti fyziologie. Podařilo se mu změřit rychlost růstu rostlin, jejich ztrátu vody vypařováním a sací tah kořenů v průběhu dne; sestrojil také aparaturu k měření tlaku mízy v rostlinných cévách. Výsledkem byla roku 1727 mimořádně úspěšná kniha Vegetable Staticks, první v oboru fyziologie rostlin.
Pokusy s mízou počátkem 18. století přivedly Halese i k jeho nejznámějším a nejefektnějším pokusům – k prvním měřením tlaku krve. Svázané ležící klisně zavedl do krční tepny mosaznou trubici, kterou pomocí vypreparované husí průdušnice (jinou pružnou hadičku tehdy neměl) propojil s dlouhou, kolmo postavenou skleněnou trubicí. Určitě nevěřil vlastním očím, když mu v ní krev vystoupila do takové výšky, že ji asistent musel odečítat vstoje na židli! Naměřil 251,5 cm... Halesovi rovněž neušlo, že krevní tlak v kobyle kolísá v rytmu tepů (výkyv činil 61 cm). Při pozdějších pokusech se psy naměřil 198 cm vodního sloupce (systolický tlak dospělého člověka v těchto jednotkách bývá kolem 150 cm).
Stephen Hales se pustil i do měření teplot vdechnutého a vydechnutého vzduchu, teploty kůže, podpažního a ústního prostoru, moči. Z toho pak vydedukoval, že teplota těla lidí a některých zvířat (savců a ptáků) je při různých okolních teplotách víceméně konstantní, objevil tedy teplokrevnost. Z jeho technických vynálezů zmiňme alespoň přístroje na konzervaci jídla a odsolování mořské vody či ventilátor pro vhánění čerstvého vzduchu do věznic a nemocnic.
Hales zemřel začátkem roku 1761 v nedožitých 84 letech. Pán z něho měl jistě radost.

Výzkum jako důkaz víry
Na Britských ostrovech v minulosti působila řada zajímavých vědců-duchovních. Jejich „ideologem“ byl William Paley (1743–1805), autor vlivné knihy Přírodní teologie aneb důkazy o existenci Boží a Božích vlastností přinášené přírodními jevy (1802). Paley soudil, že stejně jako hodinky musel vyrobit nějaký hodinář (ano, odtud známý příměr „Bůh – slepý hodinář“), i svět plný složitých organismů dokonale uzpůsobených k nejrůznějším úkolům musel někdo navrhnout... Paleyovo učení vedle Halese velmi ovlivnilo i Charlese Darwina (1809–1882), který byl koneckonců vystudovaný teolog. On totiž na teorii vývoje druhů přírodním výběrem přišel pod přímým vlivem Eseje o principech populace (1798), jehož autorem byl Darwinův krajan Thomas Malthus (1766–1834), anglikánský kněz.
Zde je pár dalších zajímavých Paleyových blíženců: Gilbert White (1720–1793), který sám sebe nazýval „sběratelem přírodní skutečnosti“, působil jako farář v rodné vsi Selborne. Přitom ho fascinovaly zvyky zvířat a jejich vzájemné vztahy – první upozornil na význam ochranného zbarvení (mimikry). Pastor Joseph Priestley (1733–1804) zase studoval různé plyny, které se uvolňují zahříváním chemikálií. Objevil tak kupříkladu kyslík a rajský plyn. A reverend Edward Stone v roce 1758 chutnal vrbovou kůru a shledal, že chutná podobně hořce jako již známý chinin a také slušně sráží horečky. Za pět roků vyléčil nejmíň padesát svých oveček se „zimničnatosti“. Později byla z vrbové kůry izolována sloučenina, z níž posléze vznikl snad nejznámější lék světa – aspirin.
 
Foto: Wikimedia Commons



obsah čísla 86 ročník 2011





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek