Warning: mysql_connect() [function.mysql-connect]: Headers and client library minor version mismatch. Headers:100512 Library:30308 in /www/doc/www.sanquis.cz/www/config.php on line 8
SANQUIS - 2011/88 Mechanická srdeční podpora jako alternativa k transplantaci srdce


reklama




naši partneři
 
reklama


Mechanická srdeční podpora jako alternativa k transplantaci srdce
prof. MUDr. Jan Pirk DrSc. 
SANQUIS č.88/2011, str. 68


Terminální fáze srdečního selhávání často nelze ovlivnit pouze medikamentózní terapií, a tak další možnosti léčby můžou nabídnout jenom specializované nefarmakologické postupy.

Transplantace srdce je v současné době zatím jediným prokázaným a uznávaným řešením terminální fáze srdečního selhání s dlouhodobým přijatelným efektem. Nicméně zvyšující se počet pacientů s chronickým srdečním selháním a k tomu ostře kontrastující snížení počtu vhodných dárcovských srdcí vede k postupnému prodlužování čekací doby pacientů na transplantační listině a s ní spojenou výrazně vyšší nemocností i úmrtností. Poslední odhady naznačují, že jenom ve Spojených státech amerických se nachází v terminální fázi srdečního selhání 250 000–500 000 pacientů, kteří již nereagují na medikamentózní terapii (dle American Heart Association). Prognóza takto nemocných je neutěšená, protože jejich předpokládané roční přežití dosahuje jenom 6 %.
Nedostatek dárců a indikační a kontraindikační kritéria příjemců i dárců způsobují, že transplantace srdce je dostupnou metodou léčby stále jen pro omezený počet těchto nemocných. I u indikovaného kandidáta transplantace srdce může dojít kdykoli v době čekání na vhodného dárce k akutnímu zhoršení chronického srdečního selhání, které je odolné vůči nitrožilní léčbě. Proto se v poslední době hledají jiné, alternativní možnosti terapie, které by měly minimálně srovnatelné výsledky jako transplantace srdce.
V současnosti jsou v terapii chronického i akutního srdečního selhání jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí moderní kardiologie a kardiochirurgie mechanické srdeční podpory (MCS – mechanical cardiac support). Mechanické srdeční podpory můžeme defi novat jako čerpadla krve schopná u pacientů s pokročilým, život ohrožujícím srdečním selháním částečně či úplně převzít funkci srdce v krevním oběhu s cílem obnovení dostatečného srdečního výdeje. V terapii terminální fáze chronického srdečního selhání mechanické srdeční podpory nalézají uplatnění v indikacích: bridge-to-transplantation (most k ortotopické transplantaci srdce, srdce dárce se umístí na místo vyňatého srdce příjemce), bridge-to-candidacy (most k zařazení na čekací listinu pro transplantaci srdce) anebo v poslední době u nejrychleji se rozrůstající skupiny tzv. destinační terapie, kdy je umělá srdeční podpora implantována jako permanentní řešení u pacientů v terminálním stadiu srdečního selhání.
Obr. 1: Umístění implantabilní levostranné MCS HeartMate II na pacientovi

Osmdesát let vývoje

Existence a využití mimotělního oběhu a systémů mechanické srdeční podpory byla předpovězena již v roce 1812 francouzským lékařem Julienem Jeanem LeGalloisem. Historie přímých mechanických podpor selhávajícího krevního oběhu a srdce sahá až do třicátých let minulého století. Největším pokrokem tohoto snažení byl vývoj a použití mimotělního oběhu, který znamenal revoluci v srdeční chirurgii. Poprvé ho použil John Gibbon v Massachusetts General Hospital v Bostonu v roce 1953 při operaci defektu síňového septa u osmnáctileté dívky. V ČSSR se první použití mimotělního oběhu přiznává prof. MUDr. Janu Navrátilovi, DrSc., z II. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, který jej využil 5. února 1958 taktéž při uzávěru defektu síňového septa.
První implantace mechanické srdeční podpory proběhla v Houstonu v USA, kde Cooley voperoval srdeční náhradu, kterou vyvinuli DeBakey a Liotta, pacientovi neodpojitelnému od mimotělního oběhu po resekci aneuryzmatu levé komory. Ten byl následně po 64 hodinách úspěšně transplantován. Během 70. let minulého století k rozvoji této technologie zásadně přispěli Jarvik, Kolff a Olsen první dlouhodobou srdeční náhradou Jarvik-7 TAH. Ve druhé polovině 80. let jsou již k dispozici první komerčně dostupné systémy mechanické srdeční podpory. V historickém přehledu nelze nezmínit ve své době průkopnické experimenty prof. Vašků v Brně, které sklidily značný mezinárodní ohlas.
Obr. 2: Průřez axiální nepulsatilní MCS HeartMate II napojenou přes hrot levé komory

Současnost
Systémy mechanické srdeční podpory se od té doby rozvinuly do několika dnes zcela odlišných technologických skupin. Krátkodobé mechanické srdeční podpory (např. Levitronix CentriMag – Levitronix GmbH, Curych, Švýcarsko) se používají hlavně v terapii akutního srdečního selhání, například po kardiochirurgickém výkonu, akutním infarktu myokardu nebo po myokarditidě.
U pacientů s chronickým srdečním selháním, kandidátů na transplantaci srdce nebo u nemocných bez šance na transplantaci jako konečné řešení se používají k dlouhodobé podpoře především implantabilní mechanické podpory levé komory. Tento typ mechanické srdeční podpory se skládá z pumpy umístěné paralelně s levým srdečním oddílem, se kterým je spojen pomocí vtokové a výtokové kanyly zavedené do hrotu levé komory a do aorty. Pumpa je umístěna ve většině případů preperitoneálně nad bránici, méně častá varianta je intraperitoneální implantace. Představitelem takové levostranné podpory je systém Levacor (WorldHeart Inc., Oakland, CA, USA), pumpa s magneticky levitující centrifugální planární turbínou, centrifugální HVAD Pump (HeartWare Inc., Framingham, MA, USA) nebo axiální průtokové pumpy Jarvik 2000 (Jarvik Heart, Inc., NewYork, USA), MicroMed De- Bakey VAD (MicroMed Technology, Inc., Houston, TX, USA) a Heart- Mate II (Thoratec Corp., Pleasanton, CA, USA – obr. 1).
 
Ilustrace úplně nahoře: Dreamstime, schémata níže použita se souhlasem Thoratec Corporation

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde .


obsah čísla 88 ročník 2011





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek