reklama




naši partneři
 
reklama


Michal Machat - Barbar s něžnou duší
Mgr. Ivo Křen  
SANQUIS č.20/2002, str. 70


Michal Machat patří dnes již ke střední generaci tvůrců a jeho tvorba je svou podstatou esencí výrazného názorového hnutí v ateliérové sklářské tvorbě konce 20. století.

Autor je jedním z posledních absolventů sklářského ateliéru, jejichž formování a umělecké zrání ještě ovlivňoval profesor Libenský. Pro budoucí Machatovu práci měla tato skutečnost zásadní význam. Libenského vliv nikdy nespočíval ve snaze připoutat studenty k vlastním východiskům v tvorbě. Pokud vycítil silné a přesvědčivé osobní stanovisko, ponechával každému tvůrčí svobodu k rozvoji vlastních koncepcí nejen v práci se sklem, ale i v případě rovnocenné orientace do polohy malířské či sochařské.
Zásluhou tohoto velkorysého přístupu mohla na konci osmdesátých let přijít řada mladých umělců ještě na škole s velmi radikálním programem, který v reakci na hnutí postmoderny zrušil všechna zaběhnutá schémata práce se sklem. Autoři v antagonistické reakci na vše z předchozích let zavrhli zaběhnutý tradicionalismus a perfekcionismus a ve víru své „svaté negace“ zrušili i sklo. Odmítli se „klanět“ jeho typickým vlastnostem a estetice, razantně odmítli také svazující vymezení sebe samých jako sklářů. Sami sebe začali chápat jako výtvarníky tvůrce - malíře, sochaře, keramiky i skláře zároveň, dotýkající se zároveň oblastí hudby, literatury i divadla.
S odstupem let se ukázalo, že tato revolta, formulovaná jako atak samotné materiální podstaty skla či snaha o nemilosrdné potlačení efektního a prvoplánového „skleněného vidu“, nevedla k negaci, ale naopak k výraznému zhodnocení jeho výrazových možností. Sklu se v podání mladých autorů navrátilo tajemné kouzlo materiálu, tolik zprofanované prvoplánovostí chladně vyspekulovaných barevných a světelných efektů. Zároveň se v tomto obrodném procesu znovu vynořila mnohými skláři již patrně zapomenutá teze, kterou již v padesátých letech uplatňoval profesor Kaplický. Moderní sklo může být nadále životaschopné pouze ve vazbě na soudobou malbu, grafiku a sochařství.
Michal Machat patřil k vůdčím osobnostem vyvřelé revolty. Od samých začátků se v jeho pracích projevoval bravurní smysl pro kreslířskou a malířskou výstavbu díla. Jen tak si mohl dovolit posunout výraz svých prací od monumentálních figurálních kompozic přes abstrakci ovlivněnou primitivním uměním až po současnou polohu, navracející se k zdánlivě zjednodušenému pojetí forem až k dětsky naivnímu výrazu. Stal se jednou z osobností, které přinesly do ateliérové sklářské tvorby mimo jiné jev, který byl po dlouhá léta dominantní orientace na tavení skla ve formách izolovaný v tvorbě pouze několika umělců: nespoutanou malbu na skleněný tvar. Při své malířské práci na sklo si počíná zcela volně a nevázaně. Jeho malba se vyznačuje razancí zásahů pastózní barvy, která po vypálení tvoří škvárovité hrudky či krakelované plochy, negující prázdný estetismus uhlazených barevných kreací. Využívá černé malby na lazury, svým výrazem zdánlivě upomínající na řecké vázové malířství, ale mnohdy je jakýkoliv průhled zcela potlačen. Dominuje živel malby.
Ustálená klišé ve formální rovině boří autor nejen samotným způsobem malby. Jeho cyklus malovaných vitrají sestává z malovaných kompozic, které byly záměrně dodatečně rozbité a spojené vloženými olověnými profily. Tento provokativně vnějškový zásah má být absurdním protikladem k obsahu pojmu „vitraj“ v pojetí dnes již neživotné tradice zářících kompozic, kde olověné profily bez jakékoliv fantazie obkružují tvary barevných skel v skladbě ne nepodobné omalovánkám. V jiném případě se u něj do podoby kultovních váz mění tak prozaické předměty, jakými jsou nemocniční bažanty.
Pro mnohé diváky jsou šokující a nepřijatelné především náměty Machatových kreseb, maleb na plátno i malovaných skleněných objektů. Provokují upřímností otevřeného pohledu na směšnosti nejskrytějších sfér lidské intimity či způsobem, s jakým zcela bez zábran a mnohdy jakoby zdánlivě ještě s pitvorným šklebem relativizují tzv. „uznané hodnoty“. Tento často rozhorlený pohled je však pouze výsledkem divákovy vlastní upjatosti. Při bližším pohledu je zjevné, že autorovi sice „nic není svaté“, ale zároveň nic z toho neznesvěcuje. Velmi podstatným momentem je skutečnost, že, na rozdíl od řady moderních autorů, jeho práce nejsou naplněny krutostí ani cynickou snahou šokovat za každou cenu. Díla Michala Machata jsou mnohdy téměř něžnou hrou s bizarnostmi, které jsou všem vlastní a důvěrně známé.
Machatovy rozměrné malované skleněné vázy se z užitkového předmětu staly objekty - totemickými modlami. Lebka bizona je svou motivickou vazbou na krutou romantiku dobývání amerického západu pomníkem všech dětsky nostalgických tužeb po neprožitém, „Jemný hošík“ se zářícím křišťálovým penisem jako by představoval posměšný totem současné mediální projekce pravého mužství. Se stejným, otevřeně radostným úsměškem však staví i pocty ženskému přirození, velkému hybateli věcí.
V řadě autorových maleb se ale otevírá i vstup do krajin, které jsou vnímané dětskýma očima jako místo přízračných tajemství. Jakoby dětskou rukou malované scenérie lesních zákoutí pokroucených jehličnanů a čnících stromů - houbiček jsou světem pro pohádkové příběhy skřítků a víl. Také taková je hravá podoba vnímání Michala Machata, autora, jehož práce rozhodně nenechávají přejít kolem sebe bez povšimnutí. Zkusit podívat se na trápení, něžnosti i pitoresknosti světa jeho pohledem může být návodem, jak osvobodit i sám sebe od dobrovolně přijaté šedi všední reality.
Východočeské muzeum v Pardubicích

Michal Machat
Narozen: 14. srpna 1963 v Praze
Studia: 1978 - 1982 Střední odborná škola výtvarná Praha
1984 - 1990 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, sklářský ateliér, prof. Stanislav Libenský, prof. Jaroslav Svoboda, prof. Vladimír Kopecký
Samostatné výstavy
1988 - Kulturní centrum Delta, Praha
(s Martinem Velíškem)
1990 - Výstava fotografií I. a II.,
Městská knihovna, Teplice (s Martinem Velíškem)
1991 - The Gottschalk-Betz Gallery,
Frankfurt am Main, Germany (s Martinem Velíškem)
- Galerie Böhm, Praha (s Martinem Velíškem)
1992 - The Chelsea Gallery, Zürich, CH
- The Miller Gallery, New York, USA (s Martinem Velíškem)
- Machat a Velíšek, Jihomoravské muzeum, Znojmo,
- Machat a Velíšek, Výstavní síň Viléma Wünsche, Havířov
- Machat a Velíšek, Kulturní dům, Orlová
1993 - Machat a Velíšek, Výstavní síň UBS, Bratislava
- Machat a Velíšek, Museum Zvolen
- Machat a Velíšek, Obecní dům, Praha
2000 - Galerie Naivního divadla, Liberec

Zastoupení:
Regionální muzeum Žďár nad Sázavou / Musée des Arts Décoratifs, Paris, F / The Corning Museum of Glass, Corning, USA / Victoria and Albert Museum, London, GB / Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha / Severočeské muzeum, Liberec / Ditrich Alfred’s Collection, Vienna, Austria / Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo, Japan / National Gallery, Melbourne, Australia / Východočeské muzeum v Pardubicích / Glass Museum, Frauenau, D / Muzeum Lemberk (IGS - Crystalex)

Pedagogická činnost:
1992 - The Pilchuck Glass school, Pilchuck, Washington, USA
od roku 2000 - vedoucí výtvarník oddělení hutního tvarování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské Železný Brod



obsah čísla 20 ročník 2002





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek