reklama




naši partneři
 
reklama


Patnáct let Pražské komorní filharmonie
Petr Veber  
SANQUIS č.63/2009, str. 27


Orchestr založil v roce 1994 přední český dirigent Jiří Bělohlávek. Původně měl v plánu zůstat v jeho čele pět let. Ta doba se ale více než dvakrát protáhla... Dnes vede tento duchem i věkem mladý ansámbl sedmadvacetiletý Jakub Hrůša. Jeho výjimečný talent potvrzuje i to, že se v příštím roce současně stane šéfem britského cestujícího operního souboru Glyndebourne on Tour.
 
 
Před patnácti lety se dal dohromady okruh studentů a mladých hudebníků, kteří chtěli společně pracovat, a z iniciativy Jiřího Bělohlávka tak vznikla Pražská komorní filharmonie. Pod jeho vedením se začala zázračně rychle vypracovávat – záhy jako objev roku převzala tehdejší prestižní ocenění Classic´94 a brzy se ocitla mezi nejlepšími českými orchestry.
Z jakého zázemí dnes tak respektovaný orchestr vznikl? V jeho „prehistorii“ zaujímá důležité místo vznik studentského orchestru Giovanni Virtuosi v roce 1992 či aktivity Nového českého komorního orchestru s dirigentským žákem Jiřího Bělohlávka Tomášem Hanusem, na které pak Pražská komorní filharmonie navázala. Poté, co proběhly nezbytné konkurzy, se mohl uskutečnit první oficiální koncert – to bylo 17. listopadu 1994. Orchestru v jeho počátcích nemálo pomohlo spojení s Uměleckým souborem ministerstva obrany, které však vydrželo pouhý rok. Po jeho zrušení se orchestr ocitl bez prostředků, avšak ideály jeho členů jej udržely nad vodou, a tak hrál a vystupoval dál. V roce 1996 pak nelehkou situaci vyřešilo založení obecně prospěšné společnosti, tedy nového typu neziskové organizace. Pražská komorní filharmonie byla v tomto ohledu jednou z prvních v oblasti kultury.
 
Pražská komorní filharmonie hraje ve Španělském sále

Další osudy
V polovině devadesátých let doprovázela Pražská komorní filharmonie pěvkyně Dagmar Peckovou a Evu Urbanovou, které tehdy zažívaly období rychle vzrůstající popularity. O něco později se orchestr dostal do úzkého kontaktu i s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou, dnes jednou z nejúspěšnějších světových pěvkyň vůbec. Společné projekty s těmito interpretkami a také s významnými českými instrumentalisty byly pro filharmonii prestižními záležitostmi, díky kterým se její postavení na české hudební scéně upevňovalo – a na vrcholné úrovni setrvala dodnes.
Věkový průměr hráčů není vysoký – při 35 letech je samozřejmě vyšší než před patnácti let, kdy studentům bylo málo přes dvacet, ale stále to není vysoké číslo. V tělese panuje mladý duch a vnímavý posluchač si toho snadno všimne, protože zaujetí a nasazení při zkouškách a při koncertech je až nevídané. „Naprosté soustředění, bezpodmínečná pozornost, kázeň, dokonalá domácí příprava, nadšení. A hlavně radost z práce,“ vzpomíná na začátky orchestru jeho někdejší dlouholetý ředitel Ilja Šmíd.
Pražská komorní filharmonie začínala jako orchestr haydnovského či mozartovského typu a v tomto oboru, kde jsou hudebníci díky dvanáctiletému uměleckému a pracovnímu vkladu Jiřího Bělohlávka téměř dokonalí, zůstávají. Avšak dramaturgické požadavky organizátorů mnohdy vedou k tomu, že se musí pustit i do dalších hudebních stylů – někdy až v téměř symfonickém obsazení. Orchestr ale podobné momenty vítá jako nové zkušenosti a příležitosti k „ohmatávání“ vlastních možností.
 
Dirigent Jiří Bělohlávek, zakladatel orchestru
 
Repertoárově se Pražská komorní filharmonie zaměřuje nejen na vrcholná díla klasické, ale i romantické epochy, a výrazně také na hudbu dvacátého století včetně posledních novinek. Nevynechává ani často opomíjené skladatele nebo málo hrané skladby. Vedle abonentního koncertního cyklu v Rudolfinu již řadu sezon pořádá oblíbené zábavné a lehce výchovné sobotní koncerty pro rodiče a děti. Před několika lety začali hráči účinkovat i v objevných komorních koncertech cyklu Krása dneška, které publiku v sále Švandova divadla v neformální atmosféře přibližují skutečně současnou hudbu. Za aktivitami souvisejícími se soudobou hudbou stojí francouzský dirigent Michel Swierczewski, dlouholetý spolupracovník tělesa.
Práci pro děti a s dětmi filharmonie rozšířila také založením Dětského klubu Notička, kde děti mohou poznávat hudební nástroje, setkávat se s hudebníky a rozvíjet své estetické zájmy.
 
Magdalena Kožená, častý host Pražské komorní filharmonie
Od začátku sezony 2008–2009 řídí filharmonii Jakub Hrůša
 
Jiří Bělohlávek, od roku 2006 šéfdirigent Symfonického orchestru BBC v Londýně, původně myslel, že povede „svůj“ pražský orchestr pět let. Zůstal nakonec dvanáct let, ale pak už žezlo předal pětatřicetiletému švýcarskému dirigentovi Kasparu Zehnderovi. A toho tedy loni vystřídal Bělohlávkův žák Hrůša. „Má nesmírnou pokoru k hudbě,“ říká o Hrůšovi současný ředitel orchestru Radim Otépka. Hrůša podle něj od svého učitele čerpá a pokračuje v jeho uměleckých i lidských principech. Má dar přirozeně je rozvíjet a dávat hráčům jistotu, naslouchat jim a hovořit s nimi.

Po boku Pavarottiho
V posledních letech Pražská komorní filharmonie doma také úspěšně obsadila pozici tělesa schopného na nejlepší úrovni doprovodit v recitálech slavné pěvce. Spektrum hudby v takových případech sahá od Mozarta přes Verdiho po Wagnera, od opery k muzikálům, od doprovodu k samostatným číslům, efektním titulům určeným pro poslech. Například v roce 2005 hrál orchestr po boku tenora Luciana Pavarottiho. Když se loni k jeho poctě konal koncert v jordánské Petře, byla Pražská komorní filharmonie také přizvána. Za dobu patnáctileté činnosti orchestr natočil také mnoho desítek nahrávek. Jednou z nejnovějších je album Souvenirs známé ruské sopranistky Anny Nětrebkové, jež vydala společnost Deutsche Grammophon. Pěvkyně, která patří ve světě klasické hudby ke špičce, jej natočila loni za přísného utajení přímo v Praze. A úzká spolupráce spojila Pražskou komorní filharmonii i se slavným tenoristou Rolandem Villazónem. Po pražských koncertech společně účinkovali při nejrůznějších příležitostech v cizině.
Možnost opakované spolupráce s Villazónem a Nětrebkovou je pro orchestr asi tou nejlepší možnou vizitkou. www.pkf.cz
 
V dramaturgii se nezapomíná ani na nejmenší


Foto: V. Kršul, Z. Chrapek, Hanya Chlala, archiv PKF

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.


obsah čísla 63 ročník 2009





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek