|
reklama
| Novinky v záchranné službě a srovnání se světem |
|
MUDr. Zdeněk Schwarz |
| SANQUIS č.74/2010, str. 79 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Každý rok stoupá v průměru až o 7 % počet nemocných, ke kterým musí vyjet záchranná služba. Nad příčinami tohoto vývoje stejně jako nad samotným posláním záchranné služby se zamýšlí MUDr. Zdeněk Schwarz, ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
|
|
Problematika zdravotnických záchranných služeb (ZZS) je složitější, než se na první pohled může zdát. Původní název „záchranné služby“ převzalo v minulých letech více organizací a složek, takže dnes vidíme kolem sebe mnoho různých záchranných služeb, které mají s tou prvotní, jež zachraňuje lidem zdraví a životy, pramálo společného. Některé dokonce nezachraňují vůbec nic, pakliže si odmyslím, že zachraňují samy sebe neboli svůj podnikatelský záměr.
Od svého nástupu do funkce ředitele pražské záchranky (ZZS HMP – ÚSZS) v roce 1998 zaznamenávám tento trend stále. Nevadilo by mi to, ba naopak jsem rád i pyšný na to, že od nás (záměrně neuvádím jen sebe) „Pražáků“, jak nám často pejorativně říkají, mnozí přebírají nápady a novinky, které zlepší činnost záchranky, a tím přímo nebo nepřímo zachrání lidem zdraví či život. Vadí mi však to, že někteří nemají ani slušnost to přiznat a někteří si „ukradené“ nápady dokonce přivlastňují. Uvítal jsem proto i nabídku na tento článek, kde mohu naši práci prezentovat a ještě přidat některé nové nápady. To vše se pokusím okořenit novinkami ze světa, které u nás stále nemáme a z ekonomických důvodů ani hned tak mít nemůžeme.
Přes 150 let
Pražská záchranka byla už dříve příkladem pokroku a vzoru pro mnoho jiných záchranek v ČR (dříve ČSSR), dokonce i pro kolegy v zahraničí. Důvodem je mimo jiné její dlouholetá historie, která se píše už od roku 1857. Je ale také pravdou, že jsme se vždy učili a přebírali novinky v zahraničí. Za socialismu jsme nejspíše byli jedinou záchrankou v tehdejším Československu, která prováděla tzv. repatriace (zdravotnický transport ze zahraničí) našich nemocných nebo zraněných občanů zpět do republiky.
|
|
|
Podmínky vývoje
Nebudu se podrobně vracet do vzdálené minulosti, ale vzpomenu jen základní body, které významně ovlivnily nejen pražskou záchranku, ale celý systém zabezpečení a poskytování přednemocniční neodkladné péče v současné ČR. Uvádím je i proto, že mnozí zaměstnanci zdravotnické záchranné služby už ani netuší, kdy a za jakých okolností některé změny nastaly.
Musím zde jmenovat jednoho z výrazných průkopníků a novátorů ZZS MUDr. Frantu Ždichynce (jistě mi odpustí hovorovou formu jména). Byl to právě on, kdo zavedl do běžného provozu velkokapacitní sanitní vozy. Takže již v roce 1985 (poslední socialistická spartakiáda) měla pražská záchranka „velké“ sanitky, které mají zvláště v městské aglomeraci opodstatnění. Osobně zastávám názor, že „malé“ sanitky nejsou schopny zabezpečit postup lege artis, za což sklízím kritiku od těch, kteří malé sanitky stále používají a obhajují. Ti se přitom odvolávají na nedostatek peněz či ekonomické důvody, často také slýchám „… copak vy v Praze, vy si to můžete dovolit…“ Ani jeden z těchto argumentů neberu. Ve světě se dnes používají převážně už jen velkokapacitní sanitní vozy a ty malé jen pro tzv. převozovou službu, pokud ji vůbec provozují.
Druhým významným prvkem, který byl právě poprvé v roce 1987 v Praze zaveden, je „letecká záchranka“. Její název prošel několika etapami a dnes máme leteckou zdravotnickou záchrannou službu (LZZS), a to proto, že hasiči si pořídili leteckou záchrannou službu a náš název si jaksi „přivlastnili“. Dnes máme v deseti krajích středisko LZZS, které je součástí příslušné krajské zdravotnické záchranné služby. Tento způsob zajištění záchranky není v Evropě zcela běžný, například Chorvatsko jej teprve buduje. Nejpropracovanější je v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Francii, což vyplývá z jejich hlavního způsobu využití v obtížně dostupném terénu, a tím je v Evropě zejména oblast Alp.
Třetím historickým prvkem, se kterým prvně přišla pražská záchranka a který byl i vzorem pro ostatní, je systém zajištění provozu neboli systém fungování organizace: tzv. setkávací systém (rendez-vous) v Praze zavedl zmíněný MUDr. Ždichynec v roce 1987. I zde se projevil, jak já říkám, „mimopražský prvek“. Někdo, kdo v Praze na záchrance nepracoval a ani nesloužil v setkávacím systému, jej definoval do předpisů – a špatně – jako práci dvou týmů, lékaře a záchranáře. Přitom jde o práci celého systému v daném regionu, kde se mohou takzvaně setkávat všechny sloužící posádky. Systém práce posádek v terénu spočívá v tom, že lékař se přepravuje v malém voze a sanitní vůz pro pacienta jezdí samostatně. Posádky se setkávají jen v některých situacích. Hlavní výhodou jsou nižší náklady, vyšší efektivita a menší počet potřebných lékařů. Považuji to za nejvhodnější kompromis mezi dvěma způsoby práce zdravotnické záchranné služby ve světě, které známe.
|
|
1. Ve všech vozech rychlé záchranné
pomoci přítomnost středního
zdravotnického personálu (dříve
zdravotní sestry – nyní zdravotnického
záchranáře) – od r. 1999.
2. Oblečení – sjednocení, odlišení,
zajištění bezpečnosti, ochranné
vlastnosti, označení organizace
a funkce, reflexní prvky. Oranžová
reflexní a modrá kombinace.
3. Bezpečnostní obuv.
4. Jmenovky – identifikační údaje
( jména a osobní čísla).
5. Ochranné přilby.
6. Odpovídající kvalifikace všech
zdravotníků vč. lékařů a nelékařů.
7. Trvalé vzdělávání všech
zaměstnanců ve výjezdových
skupinách.
8. Úspěšné granty z fondů EU v řádu
desítek milionů pro rozvoj profesních
dovedností záchranářů a nyní i všech
ostatních zaměstnanců ZZS HMP.
9. Mezinárodní projekty a výzkum
v přednemocniční neodkladné péči
(PNP) – spoluúčast.
10. Závodní preventivní péče.
11. Vzdělávací centrum.
12. Výuka první pomoci.
13. Webové stránky vč. pravidelných
informací a aktualit.
14. Velkokapacitní „hranaté“ sanitní
vozy.
15. GPS – sledování provozu
i pohybu vozidel.
16. Mobilní telefony v provozu.
17. PC na stanovištích vč. internetu.
18. Kontrolní mechanismy provozu:
spotřeba pohonných hmot, léků
a zdrav. materiálu.
19. Kontrola poskytované péče –
pravidelné vyhodnocování všech
dostupných parametrů.
20. Management jakosti – certifikace
jakosti – ISO.
21. Off -road vozy pro rychlou
lékařskou pomoc.
22. Prvky aktivní i pasivní bezpečnosti
ve vozech a jejich povinné používání.
23. Sanitní prostor hladký, bez
zbytečných výstupků a vystavených
pomůcek.
24. Sjednocení techniky a přístrojů.
25. Neustálé zdokonalování
zdravotnické dokumentace.
26. Zavedení specifického softwaru
pro vedení databáze výjezdů.
27. Sofistikovaný dispečink –
zdravotnické operační středisko
(ZOS).
28. Dvoučlenné posádky rychlé
lékařské pomoci, rychlé záchranné
pomoci i letecké zdravotní
záchranné služby.
|
29. Jednorázové prádlo.
30. Ochranné protiinfekční sety.
31. Ochranné masky do zakouřených
a intoxikovaných prostor – tunely.
32. Obranné spreje.
33. Výroba a zpracování operativních
karet více než 90 vytypovaných
rizikových objektů v hl. m. Praze –
plánky a potřebná data.
34. Golem (speciální záchranářský
kamion).
35. XXL sanitka (neboli speciální
sanitní vozidlo pro přepravu
pacientů na invalidním vozíku,
na nemocničním lůžku či
nadměrné váhové kategorie).
36. Tiskový mluvčí.
37. Inspektor provozu.
38. Platební bankovní terminály.
39. Autopulse.
40. Ochlazování pacientů po KPR.
41. Psychosociální intervenční služba.
42. Car PC.
43. Mobilní řešení – oceněné 4. místem v Bruselu – IT Networking
awards 2010
44. Elektronická zdravotnická
dokumentace.
45. Diodové výstražné znamení –
vč. na bocích, v přední části vozu.
46. Reflexní polepy – kopírující boční
linii vozu, zvýrazňující zadní část vozu.
47. Evidence a statistiky vč. analýz
všech provedených KPR.
48. Zpětná vazba u všech
polytraumat.
49. Zpětná vazba u provedených
ohledání a nařízených pitev.
50. Dlouholeté statistiky a analýzy
provozu – pravidelně každé čtvrtletí
a roční + speciální.
51. Spolupráce s Armádou
České republiky – stáže zdravotníků
vyslaných do misí v Afghánistánu,
dále rychlá aplikace novinek
například i z oblasti válečné
medicíny – Celox k zastavování
rozsáhlého krvácení u střelných
a bodných poranění.
52. Ročenky organizace.
53. Interní tiskoviny.
54. Kronika.
55. Dokumentování nejzávažnějších
událostí.
56. Pojištění všech vozidel.
57. Systém celoživotního kreditního
vzdělávání.
58. Akreditované pracoviště pro
pregraduální i postgraduální
vzdělávání.
59. Kamerový systém – kontrola
za vozidlem a sanitního prostoru.
60. Roadscan – trvalý monitoring
prostoru před vozem vč. záznamu.
|
|
|
Novinky připravované
1. Repatriační a asistenční sanitní vozy.
2. Terénní speciální sanitní vůz.
3. Soutěž ZZS.
Novinky možné –
budoucnost
1. Maximální využití IT technologií
v provozu.
a) notebooky pro všechny posádky
b) trvalý přístup na internet
c) trvalý přístup do databází
potřebných k práci – data o pacientovi,
data organizace, předpisy, platební
možnosti, data potřebná pro
identifikaci, data zdravotních
pojišťoven, data zdravotnických
zařízení, data o léčivech vč. toxikologie,
technická data atd.
d) on-line komunikace s uvedenými
subjekty
e) elektronická identifikace
zaměstnanců vč. jejich činnosti –
vozy, stanoviště, spotřebované léky
a materiál atd.
f) čárové kódy na léky a materiál
vč. zpracování a statistiky
g) snadné účtování – on-line
vč. skladového hospodářství
h) navigační sofistikované systémy
i) oboustranná on-line komunikace
mezi posádkami a zdravotnickým
operačním střediskem
j) přístup dispečerek k dostupným
databázím on-line vč. aktualizace
k) vozy s technikou, jakou mají
zatím jen luxusní auta
2. Urychlení předávání veškerých
potřebných informací – např. při
výjezdu se posádce dostanou on-line
informace o případu.
3. Lepší technické vybavení pro práci
a) lepší pomůcky ulehčující práci –
transportní prostředky – dnes
s hydraulikou, schodolezy, navijáky
b) bezdrátové zdravotnické přístroje
c) lepší (menší, lehčí, více
dostupné) radiové stanice
d) malé a mobilní i více odolné IT
pomůcky
4. Nové zdravotnické operační
středisko vč. technologií a vybavení.
5. Lepší oděv.
6. Lepší zázemí – stanoviště
vč. garáží.
7. Lepší zázemí provozu – budova,
servis, vzdělávací centrum,
stravování…
Potřebné náležitosti
1. Zákon o zdravotnické záchranné
službě (ZZS).
2. Ostatní předpisy stanovující přesně
definované postupy.
|
3. Vyřešení důležitých otázek
souvisejících s poskytováním
zdravotní péče – eutanázie,
resuscitovat ano/ne, komu
poskytnout péči a komu ne, kdy
odmítnout péči a kdy poskytnout
proti vůli pacienta.
4. Lepší právní ochrana zaměstnanců
ZZS.
5. Lepší sociální podpora
zaměstnanců ZZS – předčasný
odchod do důchodu, doživotní renta,
vyšší platové ohodnocení, stabilita
managementů, centrální řízení.
6. Osvobodit ZZS od činností, které
se na ZZS postupem času nabalily
a navršily (primární péče neznamená
neodkladná péče a naopak) –
lékařská služba první pomoci (LSSP),
suplujeme práci praktických lékařů,
lůžkových zařízení i následné péče –
domovů důchodců, LDN, hospiců atd.
7. Zavést institut koronera –
ohledávače a zbavit ZZS této
činnosti.
8. Vyřešit problémy v předávání
pacientů do velkých fakultních
nemocnic – vybudování centrálních
urgentních příjmů, jedno kontaktní
místo pro dispečink atd.
9. Informovat veřejnost o situaci
a o jednotlivých subjektech – co
kdo má dělat a pro jakou činnost
zde existuje, kam se mají s čím lidé
obracet atd.
10. Oddělit činnosti složek
integrovaného záchranného systému
a ukončit snahy o sjednocení či
splynutí, protože každá složka
má svou specifickou práci, kterou
převážně vykonává samostatně.
Stalo se chybou, že kvůli několika
procentům případů, kdy složky
spolupracují, se snažíme je spojit
a definovat jejich spolupráci, která
bývá pokaždé odlišná. Stejnou aktivitu
musíme ale vyvinout pro zbývajících
víc než 90 % případů, kdy složky
pracují samostatně.
Nevyjasněné otázky
1. Koncepce zdravotnictví ČR
2. Koncepce vzdělávání – nutnost
oborů a počtu zdravotníků
3. Koncepce státní ZZS
4. Koncepce krajské ZZS
5. Koncepce oboru UM a MK
6. Koncepce PNP
7. Návaznost péče
8. LZZP – koordinace činnosti
9. ZOS vč. tísňových linek
10. Sjednocení či nikoli na úrovni ČR:
vozy, znak, oděv, postupy atd.
11. Vývoj techniky ZZS – auta,
přístroje, technologie, pomůcky atd.
12. Vývoj léků a materiálu
specifického pro PNP
|
|
|
Z výčtu všech novinek včetně problémů je jasné, že máme před sebou ještě pěkný kus práce. Nebojím se ale budoucnosti, protože ta nám přinese další, dnes ani nečekané změny.
Problém pacientů i lékařů
Stále doufám, že se někdy dočkáme chvíle, kdy počty našich případů a pacientů začnou klesat. Zatím neustále rostou – každý rok v průměru o 7 procent, což doposud nikdo nevysvětlil. Myslím si, že příčin je více.
Patří sem například již zmíněné selhání primární péče, které odůvodňuji tím, že stále častěji vyjíždíme k případům, které měl řešit praktický lékař. Viníkem ovšem není lékař, ale systém, společnost a neinformovaný i „nevzdělaný“ pacient, který se neumí chovat v systému, jejž nikdo delší dobu neutváří.
Růst počtu případů možná ovlivňuje také vyšší nemocnost lidí, jejichž zdraví ničí špatné životní prostředí, nedisciplinovaný způsob života, ale i stále větší stres a uspěchanost doby. Neustálý tlak na zkracování hospitalizační doby a různá úsporná opatření mají zatím spíše jednostranný efekt s dopadem na nárůst nákladů jinde. Musíme častěji řešit případy předčasně propuštěných pacientů do domácí péče, jež u nás vlastně spíše neexistuje, nebo případy nedoléčených pacientů, kteří se po krátké době pobytu doma vracejí zpět do akutní fáze onemocnění či mají komplikace vážného chronického onemocnění.
Dalším důvodem bude i fakt, že dnešní medicína umožňuje přežívat lidem, kteří by dříve již nežili. Nakonec nelze opominout ani to, že lidé stále více zneužívají systém, který si přece „tolik platí ve vysokých daních…“, jak opakovaně slýcháme při práci. Nemalou měrou k tomu přispívá i skupina lidí, kteří nejsou nikde registrováni a péči vyhledávají, až když je jim „ouvej“. Tito lidé většinou ani nevědí, kam jinam než na linku 155 by se obraceli.
Nedostatek dat
Se světem se srovnávat můžeme a také to děláme, protože u nás v podstatě nemáme s kým. Existuje jediná databáze, podle které se s ostatními ZZS v ČR můžeme porovnávat, tou je známý ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Z něj zjistíme například to, že pražská ZZS nepatří k nejdražším anebo že máme nejvíce případů a pacientů ročně. Jiná data k porovnání ale nemáme, naše databáze je unikátní svým charakterem i objemem.
Mnohdy ji využívají kolegové z nemocnic, denně zaznamenávám a odmítám žádosti o poskytnutí dat k různým účelům. Setkali jsme se s různým způsobem jejich interpretace a zneužití, proto naše ochota klesla. Nebráníme se ale sofistikovaným a odborným analýzám, které pomáhají zlepšení poskytované péče a často je využíváme při obhajobě argumentů a prosazování požadavků.
|
|
|
|
|
obsah čísla 74 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
|
