reklama




naši partneři
 
reklama


Bardějov, gotická perla obklíčená paneláky
Günter Bartoš  
SANQUIS č.81/2010, str. 46


Jen v málokterém městě je vidět tak zřetelný, možná až brutální kontrast mezi historickými vrstvami a jejich estetickými kvalitami jako v Bardějově na východě Slovenska. Zatímco dědictví „temného středověku“ se dostalo na seznam UNESCO, socialistické budovy působí jako hranaté nádory, kterých se město jen tak nezbaví.

Atmosféra ranního Bardějova se shoduje s tím, jak drsnou východní Evropu popisuje ve svých knížkách polský spisovatel Andrzej Stasiuk. Zakouřené bary u nádraží otevírají už v pět. Dělníci v montérkách si dávají první startovací piva. Někteří hosté ovšem vypadají, že tu sedí už několik let. Čekají na návrat lepších časů. „Bolo málo, ale jaksi lepšie se vyžilo. Teraz dakto ani nemá na výživu.“ Na půllitr místní dvanáctky Šariš však peníze ještě stačí. Je levnější než točená Kofola. Postsocialistický folklor dotvářejí nevzhledná nákupní centra a stánky, které míjím cestou do historického centra. Za zbytky hradeb je úplně jiný svět – vzorové gotické město, po ránu liduprázdné, ztichlé. V šest hodin vyzvánějí zvony, lidé se trousí na mši.
Bardoujev poprvé zmiňuje Ipatievský letopis z roku 1241. Jiný dokument z roku 1247 píše o sporech polských cisterciáckých mnichů a Němců z Prešova o část terra Bardpha. Ještě na začátku 14. století byl Bardijov spíš bezvýznamnou vesnicí než městem. Avšak umístění na důležité obchodní cestě a udělení královských privilegií, zejména osvobození od daní a poplatků a právo organizovat trhy, urychlily jeho rozvoj. Na návrší nad řekou Topľou, na bezpečném místě mimo dosah velké vody tak vzniklo během krátké doby opevněné město. Zbohatlo z obchodu, výroby plátna a desítek řemesel. V polovině 15. století už mělo přes 500 domů a 3000 obyvatel.
 
Na historické jádro se tlačí paneláky, nad střechy židovského suburbia vyčnívá synagoga

Gotický skanzen pod Tatrami
Bardějov pokládají za nejgotičtější město na Slovensku. Pod Tatrami však leží Spišská Sobota, která působí ještě gotičtěji. A také kopíruje historický vývoj Bardějova – vzmach ve středověku, úpadek v novověku. Ten byl dokonce tak velký, že Sobotu pohltil po druhé světové válce Poprad a je dnes jen městskou částí. Prosperita Forum Sabbathe stála, jak původní latinské jméno města napovídá, na pravidelných trzích a jarmarcích. Svým bohatstvím a významem prý Sobota konkurovala Levoči a Kežmarku, narodil se tady Jan Brokoff. Základem středověkého města bylo trojúhelníkové náměstí s měšťanskými domy po stranách, které měly opevněný zadní trakt místo hradeb. V horní části náměstí stojí radnice, kostel a typický prvek východoslovenských měst – renesanční zvonice. Dalším místním znakem jsou vedle vysokých šindelových střech podlomenice neboli malé stříšky pod vyčnívajícím štítem. Spišská Sobota se stala hezkým gotickým skanzenem pro turisty. Na náměstí žije pouze sedmdesát stálých obyvatel a nejsou zde žádné běžné obchody a služby, jen restaurace a penziony.
 
Reprezentativní goticko-renesanční radnice z roku 1509 je dominantou bardějovského náměstí

„Bardějov je malý, ale představuje výjimečně kompletní a dobře zachovalou ukázku opevněného středověkého města, která je pro urbanismus regionu typická,“ píše se ve zprávě UNESCO. Kdo vystoupá úzkým schodištěm na věž kostela sv. Egidia (sv. Jiljí), uvidí ukázkový gotický urbanismus jako na dlani – kolem velkého, mírně svažitého náměstí stojí na protáhlých gotických parcelách měšťanské domy, jeden jako druhý. Radnici postavili na „německý“ způsob doprostřed náměstí, vyměřili ji němečtí kolonisté ze Slezska. Severní stranu náměstí uzavírá bazilika sv. Egidia. Druhý největší chrám košické diecéze si přes požáry, zemětřesení a následné opravy uchoval pozdně gotický vzhled. Unikátní mobiliář tvořený souborem jedenácti gotických křídlových oltářů přežil se štěstím nástup reformace a jejího obrazoborectví. Ve městě se dochovala také část opevnění s příkopem a několika baštami a židovské suburbium se synagogou a rituální lázní.
„Kdo by si všiml dnešní vzhled, rozličné okolnosti a zejména odlehlost Bardějova, mohl by si myslet, že město bylo méně významným bodem východního Slovenska,“ napsal v roce 1935 školní inspektor Bartolomej Krpelec. O minulém významu Bardějova vypovídají i historické anály. Už v 16. století tu měli veřejnou knihovnu, knihkupectví a tiskárnu, první na území dnešního Slovenska. Hned vedle kostela stojí budova městské latinské školy a pozdějšího evangelického gymnázia, které založili v roce 1538. Působil tu „slovenský Komenský“ Leonard Stöckel, autor prvního pedagogického spisu. „Bardějovské školy byly vyhledávané syny nejpřednějších rodin celého Uherska,“ píše Krpelec. Za reformace se stal Bardějov centrem protestantismu v horních Uhrách, „druhým Augsburgem“. Především byl ale prosperujícím multikulturním prostředím, které společně tvořili Němci, Slováci, Maďaři, Poláci, později i Rusíni a Židé.
 

Přes rozsáhlé opravy zůstal interiér baziliky gotický


Kde končí koleje
Může se město, které je dokonalým produktem a obrazem středověku, jedné historické epochy a jejích poměrů, úspěšně adaptovat na epochu novou? Bardějovu se to kvůli historickým a geografickým okolnostem nezdařilo. V neklidném 17. století byl během stavovských povstání obsazen habsburskými vojsky a rebely, kteří město vypálili. Potom přišlo několik epidemií moru. Při té poslední začátkem 18. století (1711–1715) umíralo denně 80 lidí – ulice byly prázdné, zarostlé trávou, mnohé domy „vymreté a zatvorené“. Znamením kulturního úpadku Bardějova byl prodej tiskárny jezuitské akademii v Košicích za 1000 zlatých v roce 1716. V industriální éře zase Bardějov trpěl umístěním na samé periferii střední Evropy. Tak daleko na východ, kde příznačně končí koleje, se žádný velký průmysl nehrnul.
Úpadek Bardějova potvrzují statistiky. Od zlaté éry v 16. století, kdy byl třetím největším členem spolku významných měst horních Uher Pentapolitana (za Košicemi a Levočí, ale před Prešovem), se do roku 1920 počet obyvatel jen zdvojnásobil na 6593. Za dlouhých 400 let! Také se změnila jejich národnostní struktura. „Ještě v roce 1787 museli po volbě městských zastupitelů pro neznalost německého jazyka jedenáct z nich propustit. V roce 1840 přijala městská rada usnesení, že se ve městě bude úřadovat maďarsky,“ popisuje etnoložka Monika Vrzgula maďarizaci Bardějova. S mizením německé elity vymíral podle Krpelce starý duch města: „Město Bardějov sice Němci jazykově ovládali, ale jejich přičinlivostí a vyšší kulturou se hmotně a kulturně rozvíjelo. Úpadek Němců a jejich protestanského náboženství byl začátkem úpadku kultury, bohatství, slávy a pověstných řemesel Bardějova.“ Historický vývoj města dokládá teze socio-loga Maxe Webera o protestantské etice a duchu kapitalismu. Multikulturní identita Bardějova dostala poslední ránu vyvražděním židovské komunity, která tvořila před druhou světovou válkou třetinu obyvatel Bardějova.
 
Průčelí trojlodního chrámu
Bazilika sv. Egidia uzavírá severní stranu Radničního náměstí

Tiché město
Dnes můžeme pochybovat, jestli slovenský východ k střední Evropě a potažmo západu vůbec pocitově patří. Po roce 1945 se Bardějov podle socioložky Viery Feglové rustikalizoval a proletarizoval. Za socialismu postavili továrny a paneláky, počet obyvatel se zvedl nad třicet tisíc. „Co přirozeně fungovalo, se zrušilo, umělé se postavilo. Obuvnictví nebo strojírenství tady neměly žádnou tradici,“ říká Fero, průvodce z baziliky sv. Egidia. Když sociální inženýrství skončilo a fabriky zkrachovaly, ukazují se naplno nevýhody nepřirozeného rozvoje – vedle poškozeného urbanismu také velká nezaměstnanost, která je v Prešovském kraji, nejchudším na Slovensku, až 18procentní. Většina lidí pracuje za minimální mzdu.
Velké Radniční náměstí, středobod obchodního a společenského života starého Bardějova, je klidné a tiché. Protože na něj nemohou auta, křižují historickou dlažbu jen chodci a matky s kočárky. Bardějov sice láká turisty na obnovené historické jádro a koupele a zápis na seznamu UNESCO tomu napomáhá, ale zatím se nestal gotickým skanzenem. Turistů přijíždí vzhledem k jeho odlehlosti relativně málo. Nejčastějším „cizím“ jazykem, který je v ulicích slyšet, je východoslovenský dialekt – „východňarčina“.
Dominantou náměstí je goticko-renesanční radnice. Jedna postava na arkýři vystrkuje holý zadek k domu, kde kdysi bydlel rychtář. Městská rada údajně nezaplatila stavitelům a ti se takhle pomstili. Zdá se, že dějiny udělaly vůči Bardějovu stejné gesto.
 
Průčelí gotických domů časem poznamenaly i jiné slohy a styly

Foto: Günter Bartoš


obsah čísla 81 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek