reklama




naši partneři
 
reklama


Několik životů Zory Jandové
Tereza Herz  
SANQUIS č.82/2010, str. 102


Skládá muziku, zpívá, hraje v divadle, maluje, píše knížky – a také léčí. Zora Jandová, jak ji asi neznáte.
Bylo jí pětadvacet a zdálo se, že má našlápnuto na skvělou hereckou kariéru. Pak klapka – v Národním divadle s ní smlouvu ukončili. Zbyly jen vyhýbavé pohledy kolegů, mlčení. V duši si zamkla svou třináctou komnatu. Před nedávnem ji pro ni otevřeli autoři stejnojmenného pořadu České televize a ona mohla konečně uzavřít bolavou etapu svého života. Udělala to elegantně – poděkovala jedné ze svých spolužaček z DAMU za „hlášení“, která na ni podávala tehdejšímu režimu. Bylo to upřímné poděkování. Zora Jandová dnes ví, že by mnohé neprožila, zcela určitě by nebyla autorkou muzikálu „Nahá múza“, který právě vyprodává hlediště Městského divadla v Brně.
Než se ale mohla zapsat do seznamu hraných divadelních autorů, uběhla ještě kus cesty a naučila se několika novým profesím. Těm se dnes věnuje stejně intenzivně jako divadlu.

Cesta k sobě
Odchod z Národního divadla, byť bolestivý, byl zároveň silným impulzem. Musela vykročit jiným směrem, a tak se naučila anglicky, oprášila školní francouzštinu, vyhrála prestižní konkurz a odjela účinkovat na EXPO 1986 do Vancouveru. Po návratu občas dostala roli v televizi či filmu, začala také koncertovat se Zdenkem Mertou – až přišlo pozvání do USA. Ne ovšem od českých krajanů, jak bývá zvykem, ale od amerického producenta. Společně se Zdenkem vystupovali v řadě sálů, natočili pro tamější televizi záznam svého koncertu Songs from Prague, který odvysílala nakonec i Česká televize. Turné třikrát zopakovali, našli své publikum a s ním přišla otázka – kam dál? Nakonec se vrátili domů, vzali se, narodila se jim dcera, postavili dům podle Zořina vlastního projektu (jinak to u ní nejde), Zdenek našel domovskou scénu pro své muzikály v Brně, ona v nich hrála, v mezičase sázela stromy, psala písničky o zvířatech pro děti, občas točila a pak v 38 letech objevila asijské bojové umění tai-chi.
Tai-chi ji okouzlilo a jelikož nedělá nic na pouhých 100 %, rok trénovala den co den, pak sbalila kufřík a odjela na mistrovství světa. Skončila sedmnáctá, zato první 

Neasiatka. Další mistrovství absolvovala ve dvaačtyřiceti a byla sedmá.
To už byla na světě její druhá dcera, ona sama se stala uznávanou učitelkou tai-chi s narůstajícím počtem žáků. „Zjistila jsem, že většinou jsou lidé, kteří chodí na mé hodiny, svým způsobem zašmodrchaní. Mají problémy fyzické, ale původ toho všeho je někde v jejich hlavě.“ Bylo otázkou času, kdy Zora dojde i k reiki, Silvově metodě kontroly mysli, Spiritual Responce Therapy...
„Po nějaké době jsem zjistila, že mám spoustu vědomostí, ale řekněme z technik, které západní svět neuznává, považuje je za TO NĚCO mezi nebem a zemí, co ovšem neproplatí u nás žádná pojišťovna.“ Aby mohla poskytnout svým klientům kompletní servis i v tomto směru, rozhodla se ke studiu na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra. Měla zrovna po premiéře monodramatu Frida Kahlo, bylo jí 47 let, když vstupovala do prvního ročníku. Na vysoké škole měla možnost studovat psychologii i anatomii, fyziologii a sportovní lékařství, posléze přibyly marketing, ekonomika, různé sporty a personální management, který jí pomohl vše v klidu zvládnout. „Jednou jsme dostali za úkol mapovat po dobu 14 dnů minutu po minutě každý náš den. Od rána do noci, včetně osobní hygieny. Dnes to doporučuji všem, kdo jsou ve stresu. Zjistila jsem, že si jen myslím, že mám málo času, že jsem ve stresu zbytečně, že mám naopak hodně času na své dcery, školu, práci – stačí si to dobře zorganizovat.“
Znamení štíra z cyklu Zodiac

Pak přišla povinná praxe a Zora dostala nečekanou nabídku: „Trenér Růžička mě pozval na hokejové soustředění, potřeboval mě jako specialistku na relaxačně-meditační techniky pro A tým hokejistů pražské Slavie. „Fungovala jsem jako psychokouč, masér a také jako máma. Nemám syny, a najednou jich tady byla celá parta.“ Zůstala s nimi tři roky. „Nikdy nezapomenu na pocit, jaký jsem měla při fotografování s pohárem vítěze extraligy.“

Mezi východem a západem

Dnes cvičí s klienty zdravotní tělesnou výchovu, je masérkou se specializací na klasickou, sportovní, lymfatickou a holandskou masáž, zároveň také kondiční a sportovní specialistkou. Má státnice z didaktiky, může učit. Její certifikáty platí v celé Evropské unii. „Ovládám vlastně ucelený západní systém péče o psychiku i tělo, na druhé straně umím pečovat o tělo asijským způsobem. Teď mě čekají zkoušky z tradiční čínské medicíny a masáží tui-na. Tyhle dva světy se mi pospojovaly, otevírá se mi zase komplexnější pohled na to, jak fungujeme. Nesmírně mě to baví.“
A baví to i lidi kolem ní. Její klientela se zvětšuje, radost, že může pomáhat druhým, ji posiluje. A jak sama relaxuje? Maluje obrazy. „Vždy, když zanechám jedné činnosti, jdu k druhé, která je diametrálně odlišná. Tak si od té předchozí odpočinu. Věnuji se perokresbě na velké formáty 1 krát 3 metry. Jde o poměrně titěrnou práci redisperem a tuší. Asi se tím projevuje ten Asiat ve mně. Ostatně vše dělám vkleče. K některým obrazům byla potřeba 150 hodin práce, kázeň a s ní i pokora. Pak mám ale radost, když se druhým líbí, i když je maluji hlavně pro sebe.“
Ryba z Havaje aneb Humu-humu nuku- nuku a-pua-a, tak se jmenuje knížka pro děti, kterou napsala, ilustrovala i doplnila notami a písničkami na CD. Právě píše další knížku. „Je zase pro děti – tentokrát o vodnících. Dělám to pro zábavu a pro kamarády, jsem nadšená, když se má mladší dcera Esterka u čtení směje. Spolu si pak všechno představujeme. Hastrmani mají také podobu scénáře, uvidí se, jakou cestou se vydají. Nechám to volnému spádu. Ono vše, co dělám, si nakonec začne žít svým vlastním životem.“
Znamení střelce z cyklu Zodiac

Zora Jandová (*1958)
Herečka, zpěvačka, autorka písní, spisovatelka, malířka, kondiční a sportovní specialistka, masérka, lektorka tai-chi. Vystudovala pražskou DAMU a Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra. Hrála v Národním divadle, nyní hostuje v Městském divadle v Brně, točí filmy, vystupuje v televizi. Se svým mužem napsala muzikál Nahá múza, který se hraje na scéně brněnského Městského divadla.
 
Foto: Ondřej Petrlík, repro: © Zora Jandová


obsah čísla 82 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek