reklama




naši partneři
 
reklama


Když sním o růži
doc. PhDr. Jiří Kocourek Ph.D. 
SANQUIS č.83/2010, str. 50


Budeme se teď zabývat snem ženatého, vysokoškolsky vzdělaného pacienta, který byl účasten dlouhodobé psychoanalýzy pro řadu svých neurotických symptomů a před časem už umřel. Při propracovávání jeho vztahů k ženám a k sexu přinesl jednou tento sen: někde ve městě se setkává s bývalou známou, s kterou kdysi měl relativně intenzivní vztah, a je tímto setkáním velmi potěšen. V ruce má růži, kterou jí dává. Ona je příjemně překvapena a ptá se ho, jak to věděl, že se spolu setkají, že jí mohl tu růži koupit. On odpovídá, že to nevěděl, že růže kupuje „jen tak“.
Předpokládáme, že si snící nemusel všechno zapamatovat, ale bereme jeho sdělení snu jako hotové téma, příběh. Spolu s pacientem sen ještě zrekapitulujeme, protože při opakování se často vynoří další doplňky snového obrazu. Pak pacient asociuje k částem snu (segmentům). Obyčejně tyto segmenty odpovídají částem příběhu, které jsou nějak v sobě uzavřené. Teď asociuje tedy k fenoménu „nějaké město“, pak k „setkání se známou“, k „potěšení ze setkání“, k „růži“ a k nelogickému až urážlivému sdělení ohledně toho, že „růže kupuje jen tak“.
První řada asociací se vztahuje k „nějakému městu“. Nejdřív jej napadá, že to bude Praha. Má ji rád, její architektoniku, historii, i jako symbol české státnosti. Pak jej napadnou Mariánské Lázně, kam dříve jezdíval a kde s onou známou strávil několik nezapomenutelných dní. Jeho vzpomínky se často váží na lázeňské procedury, na vodu, slastné prožitky z masáží, na sex s onou přítelkyní ve vířivce. Zjednodušeně se tento trs asociací zabývá problematikou vztahu k matce: Praha – matka měst, fenomén vody v lázních a slast z ní, voda – symbol zrození.
Další snový segment je „setkání se známou“, kterou považuje za atraktivní a údobí jejich vztahu za šťastnou epizodu. Dokonce tehdy uvažoval o rozvodu. Byla pro něj partnerkou v rovině intelektuální, emoční i sexuální. Mluví o ní jako o femme fatale. Zabývá se zřejmě nejvýznamnějším vztahem vůči ženě, kterou asi stále miluje. Její vyobrazení odpovídá představě ideální ženské bytosti, v této souvislosti ideální matce.
Může se jednat o figuru Animy – opačněpohlavní bytosti, kterou tento pacient, jako muži vůbec, hledá. Možná to dokonce má podobu řešení a vyřešení oidipského problému tak, že nachází mateřskou figuru v cizí ženě, která jej stejně plně zaujme. „Potěšení ze setkání“ vyvolává další řadu vzpomínek a zpřítomnění a znovuprožití oné vysoce saturující periody vztahu. Ale také mu otevírá téma setkání s něčím neodvratitelným, které by ale chtěl chápat jako potěšující. Je sám překvapen paradoxností svých nápadů. Vlastně jej napadá smrt a nemoc, na které by se – dle snu – měl těšit. Dostává se k filozofii a pak i k buddhismu – očekávání smrti jako vyvanutí, stav klidu a míru, bódhi.
Asociace snícího posouvají dál. Vlastně se zabývá ontologickými charakteristikami existence. Postava atrahující ženy naplňuje nejen podobu ideální matky, ale také matky smrti, která jej nekonfl iktně a vstřícně, s jeho přitakávajícím chováním, přijme do náruče. Růže, mající centrální místo v manifestní snové stránce, je pro něho součástí kontaktu se ženou. Ženám nosí květiny, růže možná nejraději. Jsou jako ty ženy – krásné, ale nebezpečné. Růži chápe jako aristokracii mezi květinami, jejich sofistikovanou podobu. Připouští, že růže povětšinou nosí ženám, které považuje nejen za intelektuálně zdatné, ale také sexuálně atraktivní. Sám je překvapen svými formulacemi. Růži též chápe jako sexuální falický symbol, který ženě předává a ukazuje. Nyní akcentuje spíše mužskou charakteristiku růže, dostává v pacientově pojetí bisexuální podobu – zosobňuje atraktivní ženské charakteristiky a stejně tak mužské – jím akcentované – reálie. Zřejmě se stává jakýmsi klíčem, možná obětním předmětem ke sblížení a snad i sjednocení pohlavních protikladů. Je oceněním, ale i projevem pokory. Nabídkou i výzvou. Je vlastně jakýmsi centrem či osou snu. Pomocí růže se dostane k ženě – matce, ale symbolicky také do klášterní knihovny (Umberto Eco a jeho kniha Jméno růže), a též může vstoupit do říše zemřelých.
 

Kresby: Luděk Bárta


obsah čísla 83 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek