reklama




naši partneři
 
reklama


Chirurgie duše
František Houdek  
SANQUIS č.83/2010, str. 52


Vědecká kariéra významného portugalského neurofyziologa Antónia de Egas Monize (*1874) se už pomalu začala chýlit ke konci, když se na kongresu v Londýně počátkem roku 1935 dozvěděl o zajímavém pokusu. Badatelé odebrali šimpanzovi oba čelní laloky. „Pacient“ poté zcela ztratil své předchozí agresivní chování – z výbojného samce se stal přítulný mazel, přičemž jeho poznávací funkce i paměť prý zůstaly zachovány.
Jak vědce napadlo přistoupit právě k tomuto zákroku? Inspirovali se případem starým desítky let, který však do jejich doby zůstával nevyřešenou záhadou: jednoho zářijového odpoledne roku 1846 v USA utrpěl předák železničních dělníků Phineas Gage strašlivý úraz. Předčasně vybuchlá nálož mu prohnala přední částí lebky pěchovací sochor. Postižený kupodivu nejen přežil, ale zachoval si i dřívější intelekt, nicméně – z oblíbeného chlapíka se stal vzteklý hulvát. Gage navíc začal trpět stále častějšími epileptickými záchvaty; při jednom z nich 13 let po zranění zemřel.
Pozdější výzkumy ukázaly, že i psychické funkce nesouvisející přímo s životem či smrtí jsou v mozku lokalizovány do ohraničených oblastí, přičemž řada takříkajíc nejlidštějších vlastností sídlí právě v čelním laloku (však se také během vývoje od nižších živočichů k člověku žádný díl mozku tolik nezvětšil).

Rozděl a ovládej
António Moniz začal na základě experimentu se šimpanzem uvažovat: pro některé psychózy, třeba schizofrenii a těžký stihomam, jsou typické vracející se myšlenkové vzorce, které pak ovládají psychické procesy. Přeruší-li se nervy mezi čelními laloky a zbytkem mozku, mohly by se ony myšlenkové vzorce vrátit k normálu...
Ještě téhož roku přistoupil Moniz k pokusům – rovnou na lidech. 12. listopadu 1935 na své klinice v Lisabonu poprvé (u 63leté ženy s těžkými depresemi, úzkostmi a paranoidními stavy) vyřadil řečené spoje injekcí etylalkoholu. Za sedm týdnů totéž poprvé provedl chirurgicky.
 
Leukotomovaný byl také pacient, kterého si zahrál ve Formanově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem Jack Nicholson

Zázrak s otazníkem
V roce 1936 Moniz metodu zveřejnil. Nazval ji napřed prefrontální leukotomie, později lobotomie (tento název se dnes nepoužívá); operativní úpravu lidské psychiky obecně pak psychochirurgie. Operace se téměř okamžitě ujala, nejvíce v USA.
„Chirurgie navrátila zdraví padesáti zuřivým maniakům“ nebo „Zákrok, který pročistí mozek“ či „Ne horší než vytržení zubu“. Tohle psaly po válce o leukotomii americké noviny. Jeden významný doktor tam dokonce zavedl její vylepšenou variantu, při které se nemusí vrtat lebka. Popsal ji takto: „Začíná šokem, který pacienta složí, a dokud je v této ‚anestezii‘, zabodne se mu kousek ledu mezi oční kouli a víčko skrze vrchol očního důlku přímo do čelního laloku mozkového a provede se řez tak, že se tou věcí kvedlá ze strany na stranu... Za hodinu jde pacient domů.“

Morální dilema rozhodla chemie
V roce 1949 dostal Moniz za psychochirurgii Nobelovu cenu. V témže roce se jen v Americe provedlo přes 10 000 leukotomií, do Monizovy smrti v roce 1955 celých 50 000. „Nejvlídnější lidé na mé klinice jsou ti, kteří mají malé jizvy na místě, kde obvykle rostou parohy,“ hlásal jeden americký chirurg.
Leukotomie ovšem kromě kýžené úlevy dost podstatně – a nevratně – mění psychiku člověka (bývá po ní mimo jiné snadno ovladatelný), proto se ozvaly jak etické výhrady, tak obavy před zneužíváním. Našli se tací, kteří operaci nazývali zoufalou léčbou či kronikou hanby. Leukotomová horečka ochladla v padesátých letech – s objevem účinných psychofarmak.
Lékaři se však poučili: sice odvrhli operace duše, avšak chirurgickou cestu do mozku neopustili, nýbrž podstatně zdokonalili. Při dnešních stereotaktických operacích má pacient hlavu znehybněnu v držáku a neurochirurg podle trojrozměrného zobrazení na monitorech dokáže pomocí tenké sondy šetrně a přesně dosáhnout takřka každé zákoutí mozku a provést v něm potřebný zákrok.

Foto: Wikimedia Commons, archiv


obsah čísla 83 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek