reklama




naši partneři
 
reklama


O fantazii a tvořivém prožívání světa...
Petr Nikl  
SANQUIS č.83/2010, str. 23


Když jsem letos v létě prolézal desítky galerií v New Yorku, potvrzoval jsem si znovu potřebnost zveřejňování spontánního tvůrčího procesu. Viděl jsem stovky pestrých výsledků a artefaktů, mnohdy mimořádně zajímavých. Zastavený čas procesu v mléčném inkubátoru matky galerie.
Petr Nikl instaluje PLAY
Výstavní síň Mánes má samozřejmě taktéž velký zmrazující potenciál. Rozhodli jsme se proto přeměnit ji v ateliérový labyrint, síň proměnit v hřiště a prolomit se i do restauračních prostor. Sám jsem překvapen, jak tímto „odsíňováním“ a procesním zabydlením začne prostor inspirovat a spoluhrát. Naše první výstava HNÍZDA HER proběhla před 10 lety také v galerijním prostoru. Novorenesanční exluzivní sály RULDOFINA si řekly o spontánní vegetativní přístup. V Mánesu se k němu chceme znovu vrátit a umocnit význam samotného procesu nad jakýmkoli výsledkem. Neznámý riskantní organismus mnoha interaktivních nástrojů a materiálových nabídek s neočekávatelným průběhem může být impulsem k novým nápadům. Řada podnětů, tak jako u předešlé LEPORELOHRY, bude čekat na svou podobu, vytvořenou samotnými návštěvníky. Mánes nabízí čtyři kontrastní prostředí, zabydlí se v něm asi 50 nástrojů a instalací od 41 umělců. V monumentální síni s denním světlem se rozroste stavitelné pole KRYSTALÍZA, obsahující záhony nakupených různorodých materiálů, umožňujících vzrůstat do výše jako MANHATTAN. Neustálá proměna města bude zachycována kamerami a prostor bude připomínat ateliér animace. V okolí Krystalízy bude orchestřiště mnoha zvukových a optických nástrojů. Ve spodní části Mánesu budou tři odlišná prostředí. Zatemněná část bude skrývat řadu světelných nástrojů a interaktivních projekcí, zadní část se přemění v permanentní workshopový prostor s večerními koncertními programy. Prostor restaurace a jídelny s výhledem na Vltavu ozvláštní kresebné nástroje Leporelohry a ATELIÉR SANQUIS. Projekt PLAY je mnohovrstevnatým pokračováním expozic ORBIS PICTUS... Asi se nedá najít jedno slovo, které by tuto interaktivní komunikační aktivitu vystihlo. Spojuje ji význam představivosti, fantazie, tvořivého prožívání světa. Play je pobídkou ke komunikační hře, Hraj pro nás znamená Tvoř spolu s ostatními. Hraj pro nás neznamená Vyhraj nebo prohraj. Naše hra neumožňuje přelstít a přehrát toho druhého, naše hra znamená spoluhrát se všemi a se vším.
 
Ingrid Višňovská: Space
Maja Dvořáková: Sněhová královna
Milan Cais: Gumičkový obraz
 

Autoři PLAY:
Mikuláš Adamovský
Milan Cais
Kristýna Cihlářová
Miroslav Černý
Michael Delia
Maja Dvořáková
Ondřej Eremiáš
Luboš Fidler
Silvie Gajdošíková
Matej Gyárfáš
Oldřich Hozman
Barbara Jäggi
Martin Janíček
Ondřej Janoušek
Filip Jevič
Kateřina Joselová
Jiří Konvrzek
Petr Korecký
Jaroslav Kořán
Lukáš Kosek

Petr Lorenc
Pavel Mrkus
Petr Nikl
Stanley Robotman Povoda
Ondřej Puchta
Mojmír Pukl
Veronika Richterová
Ueli Seiler-Hugova
Quido Sen
Andreas Schenk
Ondřej Smeykal
Václav Smolka
Štěpán Soutner
Marianna Stránská
Čestmír Suška
Zdeněk Šmíd
Jan Turzo
Roman Ťalský
Dušan Váňa
Ingrid Višňovská
Jiří Wald

 
Orbis pictus aneb...
Unikátní hra. Výstava PLAY je součástí dlouhodobého projektu, který uvedli v život a rozpohybovali Radana a Jiří Waldovi. Nazvali ho podle jednoho z děl Jana Amose Komenského – ne náhodou, samozřejmě. Společně s Petrem Niklem se při vytváření jednotlivých expozic nechali právě myšlenkami velkého českého pedagoga inspirovat, takže v průběhu pěti posledních let vzniklo několik výjimečných, veskrze hravých, výstav. Ty dnes sklízejí úspěch nejen u nás, ale po celém světě.
 
Orbis pictus aneb...
měl premiéru 30. června 2006 v Českém centru v Paříži a přilákal tisíce návštěvníků. Při této příležitosti vydalo také nakladatelství WALD Press pod patronací pařížské Sorbonny a ve francouzštině Komenského Labyrint světa a ráj srdce (překlad profesor Xavier Galmiche). Česká premiéra Orbis pictus aneb... se konala 15. března 2007 v Českém muzeu hudby v Praze. Unikátní expozici za měsíc a půl zhlédlo na 60 000 lidí. V následujících dvou letech výstava putovala napříč Českou republikou a Evropou, sklízela aplaus v Brně, Kroměříži, Opavě i Ostravě, ve Florencii, v Bruselu a také v kanadském Vancouveru.
 
Labyrint světla instaloval Petr Nikl společně s dalšími umělci 12. 5. 2009 v prostorách Staré kanalizační čistírny neboli v Ekotechnickém museu v Praze – Bubenči. Starobylé podzemní katakomby oživili hrou světel, zvuků a barev. Pro každého malého i velkého návštěvníka to byl zase neopakovatelný zážitek. Stejné odezvy se dočkal Labyrint světla v létě 2010 také v Ostravě.
 
Leporelohra je permanentní tvůrčí dílna, jež byla poprvé otevřena 23. 5. 2009 v Krajské vědecké knihovně v Liberci. V expozici tzv. workshopového typu hraje hlavní roli papír, to on je nositelem příběhů, nejrůznějších sdělení, která však na něj nejsou přenášena zcela tradičním způsobem. Hravá dílna stále putuje po českých městech, teď je součástí nejnovější expozice PLAY v pražském Mánesu.
 
 
 
Foto: Ondřej Petrlík, Günter Bartoš, Radka Dubanská, repro: archiv autorů


obsah čísla 83 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek