reklama




naši partneři
 
reklama


Dioptrické vady: když potřebujeme brýle
MUDr. Milan Odehnal MBA 
SANQUIS č.84/2010, str. 90


Dioptrické neboli refrakční vady nepatří mezi akutní stavy ohrožující zrak, ale přinášejí svému nositeli řadu subjektivních obtíží a ovlivňují kvalitu života. Vznikají v důsledku nerovnováhy mezi délkou oka a jeho lomivostí. Mezi základní dioptrické vady patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Specifickou vadou je anisometropie, o níž bude pojednáno v příštím čísle, a určitou roli v problematice má i presbyopie – vetchozrakost.
Refrakci nelze terapeuticky ovlivnit ani očním cvičením, ani vitaminy. Optimálním postupem při řešení vad je brýlová korekce, aplikace kontaktních čoček, nebo využití metod refrakční chirurgie.

Krátkozrakost
U krátkozrakosti je osová délka oka příliš velká (axiální myopie), nebo je přítomna nadměrná lomivost optického aparátu (refrakční myopie). Opticky se okolní objekty zobrazují před sítnicí a nikoli fyziologicky na sítnici. Krátkozraký člověk vidí proto dobře na blízko (výhoda i ve vyšším věku) a špatně na dálku. Krátkozrakost je nejčastější dioptrickou vadou v naší populaci. V etiologii hraje určitou roli genetická predispozice. Myopie se častěji vyskytuje u nedonošených či neurologicky postižených dětí. Existují také některé syndromy spojené s krátkozrakostí. Myopie je ovlivňována i hormonálně či metabolicky: například se může měnit v průběhu těhotenství nebo u cukrovky.
Aby lépe viděl, pomáhá si krátkozraký mhouřením očí – zúžením oční štěrbiny. Subjektivní potíže z nekorigované krátkozrakosti mohou vyústit v bolesti hlavy, překrvení spojivek nebo v psychickou labilitu.
Krátkozrakost vzniká nejčastěji ve školním věku, mluvíme o školní myo pii. Tento typ krátkozrakosti se většinou stabilizuje kolem dvacátého roku věku a nepřesahuje hodnoty čtyři až pět dioptrií. Vážnější, ale méně časté jsou progresivní formy myopie, které mohou způsobit problémy. Oko se nadměrně prodlužuje a tento růst negativně ovlivňuje nitrooční struktury. Vážnou komplikaci u těžké krátkozrakosti představuje akutní odchlípení sítnice. Rizikovým pacientům nedoporučujeme namáhavou práci nebo nevhodnou sportovní aktivitu (zvedání břemen, údery do hlavy, pády a dopady). Prevencí jsou častější kontroly a včasné ošetření patologických míst na sítnici laserem.
Lékař krátkozrakému v první řadě předepíše brýle. Zvolí vždy nejnižší dioptrickou korekci (nejméně dioptrií), s níž pacient normálně vidí. Není pravda, že jak jednou předepíšeme brýle, dioptrie se už budou zvyšovat. Naopak správná korekce stabilizuje dioptrickou vadu.
Další možnost představují kontaktní čočky, které jsou v přímém kontaktu s povrchem rohovky. Čočky mají určité výhody: méně redukují obraz, neovliňují zorné pole a nezatěžují oko svou hmotností. Mohou se využít pro jednorázové nebo celodenní nošení. Při správném způsobu používání jsou kontaktní čočky bezpečné.
V případech progredující myopie lze provést operační zákrok, tzv. cerglage. Speciálním páskem se „obejme“ obvod oka a omezí se jeho nadměrné zvětšování. Další variantou řešení krátkozrakosti je chirurgická aplikace předněkomorové nebo zadněkomorové nitrooční čočky, například při operaci katarakty. Moderní způsob představují i laserové metody refrakční chirurgie.

Dalekozrakost
U dalekozrakosti je bulbus kratší nebo naopak lomivost oka menší. Okolní obrazy se promítají za sítnici. Aby dobře viděl, musí dalekozraký člověk zvýšit akomodaci do dálky a ještě více na blízko. Trvalé zaostřování může být příčinou tzv. astenopeických potíží, které se projevují celkovou únavou, zčervenáním očí, slzením nebo záněty okrajů víček. U dalekozrakých presbyopů přicházejí potíže se čtením a prací na blízko dříve. Další problém představuje nekorigovaná dalekozrakost u dětí, kde nadměrná akomodace spojená s konvergencí predisponuje ke vzniku šilhání. Dalekozraké oči mohou být svou anatomií rizikové pro vznik zeleného zákalu.
Primární korekční pomůckou u dalekozrakosti jsou brýle. Zásadou je korigovat plnou dalekozrakost, tzn. i latentní složku vady. Předepisujeme nejvyšší počet dioptrií, se kterými pacient vidí ostře. Na správné korekci záleží také u dětí se šilháním. Brýle pomáhají redukovat stupeň šilhání a pomáhají v prevenci vzniku tupozrakosti. Dalekozrakost lze také korigovat kontaktními čočkami či pomocí laserové refrakční chirurgie. Člověk se může stát dalekozrakým i uměle – například po extrakci zkalené čočky při operaci katarakty. Chybějící optickou mohutnost čočky je v tomto případě nutno nahradit brýlovou korekcí, lépe kontaktní čočkou a optimálně umělou nitrooční čočkou.

Astigmatismus
Tato dioptrická vada může být pro svého nositele subjektivně nepříjemná a pro oftalmologa „oříškem“ při korekci. Astigmatismus nejčastěji způsobuje nestejnoměrně zakřivená rohovka, což opticky působí distorzi obrazu. Astigmatismus se dělí na několik typů podle kombinace zjištěných dioptrických vad a rozdílů lomivosti v hlavních osách. Může vzniknout i po úrazech nebo anomáliích rohovky či patologickými změnami čočky. Korekce této vady je možná brýlovými čočkami – cylindrickými nebo torickými skly, která jsou vybroušena v hlavních lomivých osách. Další možností řešení této vady je využití refrakční chirurgie nebo kontaktních čoček.
 
Foto: Dreamstime



obsah čísla 84 ročník 2010





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek