reklama




naši partneři
 
reklama


5 otázek + 1 navíc pro spisovatele Marka Tomana
Irena Jirků  
SANQUIS č.109/2016, str. 17


Hlavní postavou jeho nejnovějšího románu je Černínský palác. Tak jako v případě své předchozí knihy, jež úzce souvisela s Týnským chrámem, se Marek Toman vrací opět do české minulosti, ale určitě o něm nelze tvrdit, že je autorem historických románů. Otázky, jež si klade, jsou totiž velmi současné.


Marek Toman: Chvála oportunismu,
vydává nakladatelství Torst, říjen 2016

Marek Toman zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás.
(Zdroj: nakladatelství Torst)

 
5 otázek + 1 navíc pro Marka Tomana


Nedovedl jsem si představit míru zranitelnosti Jana Masaryka v době převratu. To, jak někdo, kdo je ve vrcholné pozici, může tak docela osamět.



 1/ Proč jste svůj román nazval Chvála oportunismu?

Je to název do jisté míry ironický, jeho výklad bych ale nechal na čtenáři. Určitě jsem nechtěl, aby se už v názvu polopaticky mluvilo o paláci. A protože v knize vyprávím o historii několika staletí - což je také historie měněných postojů, obratů, ových dob, kterým se všichni musí přizpůsobit, tak je jasné, že určité postupy se tady prostě opakují. Palác byl šlechtickým sídlem, improvizovanou pevností, kasárnami, ministerstvem zahraničí, sídlem říšského protektora, opět ministerstvem zahraničí - prodělal dějiny na vlastní kůži a musel se přizpůsobit.

2/ Proč jste za vypravěče a hlavní postavu zvolil zrovna Černínský palác?

Černínský palác se zvolil sám. Pracuji v něm a pravidelně se účastním dnů otevřených dveří, jako dobrovolný průvodce. Poslouchal jsem sám sebe, jak odpovídám na otázky návštěvníků a najednou mě napadlo - co by tomu řekl on? V té chvíli jsem zažil něco prazvláštního. Jako by strop velkého sálu klesl, sestoupil ke mně... Palác začal vyprávět... nebo tedy dokázal jsem si představit, jak by asi mluvil. A ten tón, v tom už bylo všechno ostatní. Palác jako pozorovatel zvenčí mi navíc umožnil uvažovat, jak jsme my Češi vlastně na tom a co z naší historie vyplývá.

3/ Co vás nejvíc překvapilo, když jste naslouchal jeho vyprávění?

Opakující se motivy v příbězích, které se v něm dějí po staletí. Často jde o ambice, které se tak docela nenaplní. O nedodržené slovo. O velkolepost, která se utkává s přízemností. To, jak palác dodává svým obyvatelům na lesku - ale nic to nezaručuje. Myslím, že Černínský palác vybízí, aby se každý ptal sám sebe, co je vlastně zač.

4/ O čem jste v souvislosti s Černínským palácem neměl vůbec potuchy a přišel jste na to, až když jste začal shromažďovat informace pro tuhle knížku?

Nedovedl jsem si představit míru zranitelnosti Jana Masaryka v době převratu v roce 1948. To, jak někdo, kdo je ve vrcholné pozici, může tak docela osamět. Jeho zranitelnost byla přitom i velice osobní. Pokud k vám do ložnice vtrhne nad ránem komando, je to čirá hrůza. S tím souvisí míra rozpadu státu v době únorového puče. Moc zkrátka ležela na ulici.

5/ A který příběh z této knížky Vám Černínský paláce nevyprávěl?

V románu se hodně zabývám obdobím kolem druhé světové války, Janem Masarykem a Reinhardem Heydrichem. Musel jsem si prostě napsat scénu atentátu a dobývání kostela v Resslově ulici, tomu jsem nemohl odolat - palác samozřejmě nebyl svědkem, nicméně stejně zůstal vypravěčem. Jeho pohled zůstává svérázný. Nezamýšlená souhra nastala s filmem Anthropoid.

... a jedna otázka navíc:

Které místo máte v Černínském paláci nejraději a které vás naopak nejvíc děsí - a proč?

I pro návštěvníky je asi nejzásadnějším místem koupelna v bytě Jana Masaryka, s osudovým oknem. Ovzduší je tam opravdu tísnivé. Stejně jako v sousedící ložnici. Líbezné je naopak předsálí Masarykova bytu - útulná prostora s malovaným stropem, klavírem v rohu a s úžasným výhledem. Tam člověk pookřeje. Ty dvě místa jsou přitom jedno vedle druhého.

 

MAREK TOMAN (* 1967)
Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově v Praze, poté pracoval v Českém rozhlase, dnes je zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí ČR. Dlouhodobě pobýval v estonském Tallinnu a v Budapešti, překládá, publikuje v novinách. Je autorem několika knížek pro děti, po próze Frajer (2011) mu v nakladatelství Argo vyšel román Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (2014), v současné době vydává nakladatelství Torst Chválu oportunismu.


Foto: Lukáš Bíba


obsah čísla 109 ročník 2016





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek