reklama




naši partneři
 
reklama


Stručná historie Masarykova onkologického ústavu
Doc. MUDr. Rostislav Vyzula CSc.  PhDr. Zuzana Joukalová  
SANQUIS č.26/2003, str. 14


Historie Masarykova onkologického ústavu spadá do druhé poloviny 20. let minulého století, kdy chirurg primář MUDr. Jaroslav Bakeš společně se svou matkou Lucií Bakešovou založili spolek „Dům útěchy“ (21. června 1928).

Cílem této organizace bylo zlepšit péči o nemocné zhoubnými nádory a současně umožnit výzkumnou práci v tomto oboru medicíny. Prvořadým úkolem se proto stalo vybudování speciálního ústavu, ve kterém by byli nemocní rakovinou ošetřeni a léčeni a ve kterém by se velká pozornost věnovala badatelské práci. Místo ani stavební pozemek nebyly vybrány náhodou. Za sídlo „Domu útěchy“, který se měl stát prvním protirakovinným centrem v republice, zvolil spolek Brno - město s řadou vysokých škol včetně lékařské fakulty a rovněž s několika velkými nemocnicemi. Pozemek na Žlutém kopci pak bezprostředně sousedil s chirurgickým pavilonem zemské nemocnice, kde jako primář působil sám zakladatel Jaroslav Bakeš.
Velkou oporou a zárukou pro spolek bylo porozumění prezidenta republiky T. G. Masaryka. Ten hned v červnu 1928 MUDr. Bakeše přijal, nechal se o záměrech podrobně informovat a věnoval vybudování protirakovinného centra 2,5 milionu korun. Většími částkami se vzápětí připojily banky, průmyslové podniky i jiné instituce, a tak už koncem roku 1932 měl spolek k dispozici tolik financí, že mohla být zahájena stavba. Stalo se tak v roce 1933. Projekt vypracovali profesor České vysoké školy technické Ing. arch. Vladimír Fischer a Ing. arch. Bedřich Rozehnal. Ústav s názvem Masarykova léčebna „Dům útěchy“ byl slavnostně otevřen 13. ledna 1935 a provoz byl zahájen o týden později - 21. ledna. MUDr. Bakeš se bohužel této chvíle nedožil. Nečekaně zemřel v roce 1930. Ve své poslední vůli ustanovil spolek „Dům útěchy“ svým hlavním dědicem a založil fond k vědeckému výzkumu zhoubných nádorů s vkladem 1,5 milionu korun.
Primářem klinické části se stal profesor MUDr. Richard Werner, bývalý ředitel rakovinného ústavu v Heidelbergu. Úkoly nového klinického pracoviště popsal následovně:
„Oddělení klinické má v ústavě, určeném bádání a léčení zhoubných nádorů, dvojí úkol. Především musí pacienty zhoubným nádorem trpící a pacienty, u kterých jest podezření na onemocnění rakovinou, vyšetřiti všemi metodami a pomůckami, které věda má k disposici, a pak pacienty, u kterých byl nádor zjištěn, podrobiti nejlepšímu a nejspolehlivějšímu způsobu léčby. Mimo to musí oddělení klinické pracovati a bádati na zdokonalení včasné diagnosy i therapie zhoubných nádorů a hledati nové, úspěšnější cesty...“
Vedoucím laboratorní části ústavu byl jmenován biochemik profesor RNDr. Vladimír Morávek z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V knize „Masarykova léčebna ‚Dům útěchy’ v Brně“ na začátky činnosti laboratoří vzpomíná:
„Všechny laboratoře jsou zařízené pohyblivou aparaturou, hodně všeobecnou, aby se mohly snadno přizpůsobiti nejrůznějším pracovním problémům a metodám. Ze základních strojů byly zakoupeny, v kvalitě pokud možno nejlepší, thermostaty, sušárny, extraktéry, lednička, analytické váhy a mikrováhy, centrifugy, lis a dokonalé mikroskopické, mikromanipulační a fotografické zařízení. Právě tak i chemikálie a skol byly vybrány v kvalitě, která jest nezbytná k pracím, za něž nutno vzíti vždy plnou záruku. Speciální chemikálie a originální skleněné přístroje byly zakoupeny, jen pokud jsou nutné ke studiím, které jsou již delší dobu v chodu a mají se v těchto laboratořích dokončiti. Velmi obtížné jest uvésti v chod kulturu tkání. K osvojení technických detailů byla podniknuta studijní cesta do laboratoří
Dr. Alberta Fischera v Kodani, jehož pracovní methody budou sem přeneseny...“
Jen pro zajímavost: Klinická část „Domu útěchy“ tehdy zahrnovala především rozsáhlou ambulanci, diagnostické a terapeutické oddělení se zvláštním radiologickým sektorem, operační trakt se speciálním radiologickým oddělením, radiové lázně a samozřejmě tam byla rozsáhlá lůžková část. Pokoje pro nemocné byly záměrně menší s malým počtem postelí kvůli pacientům, kteří byli v ústavu delší dobu a potřebovali klid. Chloubou ústavu pak byla knihovna, pořízená odkazem prim. MUDr. Bakeše, která byla pečlivě doplňována. Její hlavní součástí bylo 18 světových časopisů věnovaných onkologii.
Ústav postupně rozšiřoval kapacitu i spektrum služeb pro nemocné s maligními procesy.
Několikrát došlo ke změně názvu tohoto zdravotnického zařízení: byl to Masarykův radioléčebný ústav, Radioléčebný ústav, KÚNZ - Onkologický ústav, Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie a Institut medicínského výzkumu. Od 1. ledna 1991, po zrušení Institutu medicínského výzkumu, se ústav po mnoha letech stal opět samostatnou jednotkou a od téhož data nese pracoviště název Masarykův onkologický ústav.
Za dobu své existence se ústav stal jedinečným specializovaným onkologickým centrem svého druhu v celé České republice. V současné době je to prakticky jediné pracoviště u nás, které odpovídá mezinárodním parametrům onkologického centra (comprehensive cancer center), kde je tedy možno poskytovat onkologicky nemocným komplexní onkologickou péči od prevence a diagnostiky přes operační léčbu až po ozařování a léčbu protinádorovými preparáty (cytostatiky) pod jednou střechou. Také je zde vhodně provázána diagnosticko-léčebná činnost s činností vědeckovýzkumnou a školicí.

Onkologické informační centrum MOÚ, Brno

 



obsah čísla 26 ročník 2003





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek