reklama




naši partneři
 
reklama


předchozí číslo následující číslo ročníky

SANQUIS - číslo 56/2008
téma:
Neurověda
 

Vážení návštěvníci našich webových stránek, následující přehled obsahuje výběr z článků z časopisu SANQUIS. 




Obsah časopisu

Editorial (56/2008)
Irena Jirků   
Umění potřebujeme
 
celý článek >>

Žena jako umocněná příroda… podle Tarase Kuščynského
Josef Chuchma   
Českobudějovické nakladatelství Foto Mida nedávno vydalo reedici monografie fotografa Tarase Kuščynského. Její první vydání nese dataci 1992.Na pořadu dne by ovšem spíše byla publikace, která by se na tvorbu Kuščynského podívala zevrubněji, s odstupem a v kontextu, který bere v potaz i dnešek. Neboť počátek devadesátých let byl časem horečnatých splátek dluhů a na zevrubnost nebyla nálada; doznívala popřevratová euforie.
 
celý článek >>

Hledání ztraceného řádu
Jefim Fištejn   
Vznik samozvaného státu Kosovo způsobil nové trhliny ve starých zdech a vyvolal bouřlivé diskuse. Svár se v nich vedl hlavně o to, jak zapůsobí kosovský příklad na jiná ohniska územních konfliktů. Sotva již někoho vzrušovala skutečnost, že balkánské události organicky zapadají do obecnějšího procesu degradace mezinárodních institucí.
celý článek >>

Orbis Pictus
Výstava roku, respektive nejoriginálnější česká výstava posledních let. Kdybychom v redakci uspořádali obvyklou anketu, Orbis pictus by bezesporu zvítězil nejen v hlasování o nejzajímavější umělecký počin pro rok 2006, ale i 2007 a 2008. Už třetí rok totiž interaktivní expozice, kterou koncipoval Petr Nikl na motivy J. A. Komenského a vytvářela řada dalších skvělých výtvarníků, putuje po zemích českých, moravských i veskrze cizokrajných a všude vzbuzuje nadšení a radost. Radují se děti i dospělí, když společně – přímo v expozici – rozehrávají nástroje bizarních tvarů, nečekaných vlastností a schopností. Je to trochu sen, trochu návrat k pohádkovým knížkám či cesta do budoucnosti. Svět mámivý, krásný a tolik blízký. Nahlédněte.
 
celý článek >>

Dospěl jsem v dítě věčné a strašlivé, tvrdí Petr Nikl
Jarmila Jelínková   
Sejít se s Petrem Niklem je nad standard běžného dne, který je limitován pouhými čtyřiadvaceti hodinami. Důvod? Petr Nikl není jeden. Když se přece jen sejdete s Petrem Niklem výtvarníkem, Petrem Niklem hudebníkem, Petrem Niklem divadelníkem, Petrem Niklem autorem knih pro děti a Petrem Niklem nadšeným rodičem, jste osvěženi. A jaksi mimoděk obohaceni o návod, jak neobyčejně nepromarnit vlastní život v tom zdánlivě obyčejném světě.
 
celý článek >>

Palác, který rozumí francouzsky
Irena Jirků   

Návštěvou u monsieur velvyslance Státní svátek se tu neslaví 28. října, ale 14. července. Na výsostném území Francouzské republiky ani nemůže být jinak. Ten den se v Buquoyském paláci na pražské Malé Straně oslavuje pád Bastilly, pije se tedy šampaňské, ochutnávají delikatesy, konverzuje se... Svého času sem z Hradu přicházel pěšky Tomáš G. Masaryk, pravidelně byl hostem Edvard Beneš, posléze také Václav Havel. Dnes se také zastavují politici, obchodníci, umělci. A ten starobylý dům? Naslouchá. Už dlouho, celá staletí naslouchá.
 
celý článek >>

Je normální „bláznit“?
Doc. MUDr. Pavel Mohr Ph.D.  

Každý z nás, psychiatry nevyjímaje, si čas od času posteskne „já se z toho zblázním“, „to je na zbláznění“, „to jsem ale blázen“... Ovšemže tím ve většině případů nemyslíme doslovně, že bychom měli navštívit psychiatrickou ambulanci, nasadit si antipsychotika, případně svléknout plášť a odevzdat klíče od oddělení. Označení „blázen“, „šílenec“, „cvok“, „magor“ nebo „mešuge“ se v profesním životě každý lékař raději vyhne, přesto jsou součástí našeho každodenního jazyka.

Tak jako u některých jiných, původně jasně definovaných psychiatrických termínů (třeba hysterie, hypochondr, psychopat), také sémantický význam slov blázen nebo šílenec se běžným používáním posunul a jejich původní obsah vyprázdnil. 
 

celý článek >>

Umění a (neuro)věda
MUDr. Filip Španiel Ph.D.   Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc.  
Z neuropsychologického hlediska můžeme lidský mozek chápat také jako stroj na kauzalitu (A » B), symetrii (oproti asymetrii), konsonanci (proti disonanci), harmonii (proti disharmonii), slast (proti ohrožení, averzi), pravidelnost (oproti nepravidelnosti) a jiné. Zdá se, že neokortex, jehož mohutným rozvojem se člověk odlišuje od většiny ostatních živočišných druhů, není ani tak výsledkem chůze po zadních a uvolnění rukou pro práci, jako spíše důsledkem narůstajícího počtu jedinců v sociálních skupinách. Z tohoto hlediska by se neokortex dal chápat jako sociální mozek, který sice souvisí s myslí a jazykem, ale prvotně zejména s rozvojem sociálních skupin.
 
celý článek >>

Bez umění? Zahyneme!
Irena Jirků   
Činnost zdánlivě tak neproduktivní, jalová a nepotřebná jako je umění – někdy se mu také říká nadstavba – je biologicky a vývojově nesmírně důležitá. Hraje zásadní roli ať už ve vývoji lidstva, tak i ve vývoji jednotlivce a nemůže tedy vymizet... To říká Cyril Höschl. Všechny pádné důvody pro své tvrzení shromáždil v přednášce Neurověda a umění, kterou připravil společně se svým kolegou Filipem Španielem a přednesl naposledy v dubnu na 3. lékařské fakultě UK v Praze ( její text otiskujeme na předcházejících stránkách). Je Cyril Höschl snílek, nebo zoufalý optimista? A jak je to vlastně tedy s uměním?
 
celý článek >>

Psychiatrie ve starověkém Římě
Mgr. Alexandra Surá   
Duševně nemocní v každé době vzbuzovali pozornost veřejnosti. Podle římského práva, které se snažilo předcházet tomu, aby „šílenství“ vedlo k obětem na životech nebo majetku, se přiděloval takto nemocným občanům patron, ochránce. Římské lékařství bylo ovlivněno medicínou řeckou, která se rozšířila do států kolem Středozemního moře. Občané žijící v Římě byli zpočátku zdrženlivější a rezervovanější k řeckým lékařům než obyvatelé z nejjižnějších částí Apeninského poloostrova, kde se přece jenom více sdílela řecká kultura. 
celý článek >>

ITAREPS Nový lék na schizofrenii? Nikoli. Zcela nový přístup!
MUDr. Filip Španiel Ph.D.  
Může mobilní telefon pomoci léčit závažné duševní onemocnění, jakým je schizofrenie? Tým pracovníků z Psychiatrického centra Praha ve spolupráci s firmou Academia Medica Pragensis a s dalšími akademickými i komerčními subjekty se už několik let snaží dokázat, že ano. Plodem společného úsilí je originální český projekt prevence relapsu psychotického onemocnění.
Posledních deset let proměňují moderní telekomunikační technologie a internet naše životy nevídanou rychlostí. A zasahují samozřejmě i do medicíny. Američtí lékaři odesílají rentgenové snímky do indického Bengalúru, kde je týmy specialistů vyhodnocují, aby brzy ráno byly výsledky k dispozici v New Yorku i v San Francisku.
celý článek >>

Rozuměl řeči bolavé duše
Karel Pacner    Martina Riebauerová   
Možná to byla shoda náhod, možná osud. V noci ze středy 8. na čtvrtek 9. března 1944 zahynuli Hugo a Irma Gansovi v plynu osvětimského koncentráku. Jejich syn Ota byl v Anglii a o smrti rodičů se dozvěděl až po válce. Onoho 9. března roku 1944 se mu v Londýně narodil první syn. Dva životy skončily, další, pokrevní, o pár tisíc kilometrů dál začal. „Je tolik věcí a událostí mezi nebem a zemí, které neumíme pochopit a vysvětlit,“ zamýšlel se později prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc., někdejší Ota Gans. Po válce se vrátil domů a změnil si jméno.
celý článek >>

České korunovační klenoty, symbol českých dějin uprostřed Evropy
Ivana Kyzourova   

Výstava korunovačních klenotů byla událostí letošního roku na Pražském hradě. Přilákala tisíce návštěvníků, zaujala netradičním pojetím, nabídla nové poznatky. Že jste ji nestihli? Nabízíme vám krátké ohlédnutí.
 

celý článek >>

Edita Adlerová a Jana Rychterová, neboli Two Voices
Petr Kolář   
„Ty holky se hledaly, až se našly,“ prohlásil po jednom vystoupení dvou půvabných černovlásek známý publicista Jan Petránek. Ohodnotil tak spojení dvou naprosto odlišných hlasů, které u nás nejspíš nemá obdoby. Mezzosoprán operní pěvkyně souzní s altem šansoniérky – písničkářky naprosto dokonale. Spirituály, sefardské písně, klasické árie, lidovky, rockové balady i vtipně otextované „kousky“ typu Ragtime, Humoreska nebo Šavlový tanec. To vše má na repertoáru duo Two Voices, to vše dokážou naprosto osobitým způsobem podat Edita Adlerová a Jana Rychterová.
 
celý článek >>

Tohle město, tohle místo, tenhle film…
Günter Bartoš   
Filmaři si pro natáčení filmů vybírají zajímavá a fotogenická místa. Setkání fiktivního filmového světa s reálným prostředím ovšem nemusí zůstat bez následků.
 
celý článek >>

Abych rozuměl, hladil jsem sochy
Vladimír Preclík   
Jak viděl sochaře Ladislava Zívra sochař Vladimír Preclík
 
celý článek >>

Vladimír Preclík
Irena Jirků   
Vždy se pohyboval na rozhraní několika uměleckých oborů. Byl sochař, malíř, spisovatel...
 
celý článek >>

Semafor v roce 2008
Eva Pivodová   
„Stále tvrdošíjně navazujeme na to, co jsme kdysi začali s Jiřím Šlitrem. Semafor stojí pořád na stejných základních kamenech – hudbě, humoru a naší specifické poetice. Ale samozřejmě jak léta běží, objevují se různé módy, které vyvstanou a odejdou, takže se podoba Semaforu přece jenom trochu mění,“ míní ředitel Divadla Semafor Jiří Suchý.
 
celý článek >>

Píšu jinak než před 49 lety, říká Jiří Suchý
Eva Pivodová   

Jak se vede v roce 2008 divadlům malých forem jako je Semafor?

To, čemu se v 60. letech říkalo malé formy, přestalo táhnout. Když se k nám dostaly v 90. letech velké světové muzikály, bylo to pro publikum něco nového, veliká podívaná, a ovlivnilo je to natolik, že návštěvnost našich skromných představení začala rapidně klesat.

celý článek >>

Gene Deitch, Američan v Praze
Tereza Herz   
Mladý muž, který měl štěstí prožít svůj „americký sen“. Nejlépe placený animátor a ředitel největšího studia animovaných filmů, majitel filmového studia, uznávaný grafik, autor knih, milovník jazzu. Vyrostl a prosadil se v Americe, kde mu také udělili Oscara, přitom dvě třetiny svého života prožil v Praze. Dobrovolně, rád. Z lásky. A svým okolím takřka nezpozorován.
 
celý článek >>

Řím, město fontán a kašen
Boris Dočekal   
Co je Řím?“ Nanejvýš se mohu pokusit říct, co si představím, když slyším slovo ‚Řím‘. Často jsem o tom uvažoval. A více nebo méně to vím. Představím si zarudlý obličej, který se podobá Sordimu, Fabrizimu, Magnaniové. Výraz ztěžklý a zamyšlený následkem gastrosexuálních požitků. Představím si hnědou blátivou zem a doširoka roztažené nebe jako pozadí v opeře, fialové se žlutými, černými a stříbrnými přísvity, nebe smutečních barev. Ale když se to vezme kolem a kolem, je to konejšivá tvář. Konejšivá, protože Řím ti dovoluje jakoukoli spekulaci ve vertikálním směru. Řím je horizontální město, město vody a půdy, rozprostírá se na všechny strany a je tedy ideální platformou pro rozlet fantazie… [Federico Fellini]
 
celý článek >>

Roraima, ztracený svět
Jan Andreska   
Sir Arthur Conan Doyle tuhle vysočinu nikdy na vlastní oči neviděl. Přednášky o ní, jež se konaly v Londýně pravděpodobně roku 1885 a pořádali je jedni z jejích objevitelů Everard Im Thurn a Harry Perkins, ho ale zaujaly natolik, že na toto místo umístil děj svého nejslavnějšího nedetektivního románu Ztracený svět. Ten vyšel o skoro čtvrt století později, tak dlouho s sebou tedy Doyle přednáškový popis podivné horské krajiny nosil, než knihu opravdu napsal.
celý článek >>

předchozí číslo následující číslo ročníky





reklama




reklama
poslat e-mailem








ORBIS PICTUS



PORADNA







 
webdesign: Filip Pešek