Potřebuju jen tužku, papír a fantazii
Irena Jirků  

Komiks kreslí od nepaměti. Tedy od základní školy. Jak se mu učil? Čtením Čtyřlístku a francouzského časopisu Pif. Že jednou vystuduje akademii? O tom tenkrát jistě ještě nepřemýšlel. Dnes říká: „Komiksy ovlivňují moje malby a naopak. To prolínání mě na tom baví asi nejvíce.“ Karel Jerie

Kdy a proč jste vytvořil svůj první komiks?
Komiksy jsem si kreslil už na základní škole, takže se dá říct, že se komiksu věnuju odjakživa. Publikovat jsem ovšem začal v roce 2000, kdy se objevily první časopisy zaměřené na autorské komiksy pro dospělé čtenáře. V časopise POT také otiskli několik stránek z mého komiksu Oidipus Rex, který o několik let později vyšel jako mé první samostatné komiksové album.

Kde jste se tomuto způsobu vyjádření učil?
Hodně jsem komiksy četl a kreslil. Jednoznačná výhoda je, když člověk vyrůstá v prostředí, kde je komiks dostupný a bere se jako něco přirozeného. V osmdesátých letech toho kromě Čtyřlístku a komiksů v ABC bohužel moc k dostání u nás nebylo a zahraniční komiksy se sem dostaly jen výjimečně. V tomhle ohledu byl pro nás všechny zásadní francouzský časopis PIF, na kterém celá moje generace vyrostla. Protože jsem francouzským textům nerozuměl, četl jsem děj příběhů jen podle obrázků. Bylo potřeba zapojit daleko více fantazie. Jako příprava pro budoucího komiksového autora to bylo perfektní. No a nesmím zapomenout na Káju Saudka. Pro mě je jedním z nejlepších komiksových autorů na světě. Jeho komiksy jsou doslova učebnice komiksu.

A dá se komiksu vlastně vůbec naučit?
Samozřejmě, že se dá komiksu naučit. Stejně jako malování, filmu, literatuře a dalším uměleckým disciplínám. Jiná věc je, že k tomu, aby se z komiksu stalo něco víc než jen řemeslo, je zapotřebí také talent. Důležitější než talent je pak ještě vytrvalost. Je třeba věnovat spoustu času kreslení. Zkrátka dělat, dělat, dělat. To je nejlepší recept.
 
Drakobijka, olej na plátně, 2010

Proč vůbec je pro vás komiks tak zajímavý?
Komiks má zvláštní kouzlo, které nenajdete v literatuře, filmu ani ve výtvarném umění. Když čtete komiks, je v tom určitý druh magie. Obraz a text se vzájemně doplňují a prolínají a teprve ve vaší hlavě vzniká samotný příběh. Zároveň je to velmi nenáročná disciplína. V podstatě potřebujete jen tužku, papír a fantazii. Ve srovnání s nákladnou přípravou celovečerního filmu plného speciálních triků je tvorba komiksu skoro zadarmo. Jediné, čeho potřebujete hodně, je čas.

Je pro vás komiks stejně důležitý jako volná tvorba? Anebo důležitější?
V mé tvorbě se komiks s malbou obrazů hodně prolíná. Komiksy ovlivňují mé malby a naopak. To prolínání a vzájemné ovlivňování obou disciplín mě na tom baví asi nejvíce.
 
Strážce lesa, olej na plátně, 2006

Raději vytváříte komiks na zakázku, třeba pravidelně pro časopis, anebo i v tomto směru preferujete totální tvůrčí svobodu?
Nejlepší samozřejmě je dělat komiks podle sebe a v nějakém časopise ho pravidelně za odpovídající honorář otiskovat. Ale to je v současnosti spíš výjimečná situace než pravidlo.

A co je vlastně lepší: psát a kreslit si komiks sám, anebo jen kreslit na motivy jiných autorů?
Každému vyhovuje něco jiného. Hlavní je, aby z toho vznikl dobrý komiks. Pro mě je lepší celý komiks dělat sám, ale práce se scenáristy byla pro mě vždycky velmi inspirativní a skoro vždy obohacující. Cizí scénáře mě donutily vyzkoušet si něco nového, co bych sám nikdy nezkusil. Každý komiks, na kterém spolupracuji se scenáristou, je jako cesta za novým dobrodružstvím.
 

Bobík, Pinďa, Myšpulín, Fifinka, vše olej na plátně, 2006


Čtete sám ještě komiks?
Samozřejmě! Rád čtu komiksy, které si vystačí s minimem textu a většinu příběhu vyprávějí samotným obrazem. Ale když si mám vybrat, jestli věnovat volný čas četbě komiksů nebo jejich tvorbě, tak radši tvořím.

Které komiksové autory tedy považujete za absolutní špičku?
Tohle je velmi těžká otázka. Mohl bych vypsat dlouhý seznam jmen a určitě bych na spoustu důležitých autorů zapomněl. Takže jen stručně. Tady je jedenáct statečných, kteří mě zrovna napadli:
Moëbius – protože vytváří tak úžasné světy. Kája Saudek – za obrovskou energii, která vyzařuje z každého tahu jeho kreseb. Wilhelm Busch – pro jeho černý humor. Winshluss – protože jeho Pinocchio mě okouzlil na první pohled. Mike Mignola – protože Hellboy je sympaťák. Jim Woodring – pro tu zvláštní melancholii, úchylnost a dětskou naivitu. Jiří Grus – za jeho vytrvalost a černobílou kresbu, kterou povýšil na malbu.Vašek Šlajch – kdybych nemaloval jako Jerie, chtěl bych malovat jako Šlajch. Don Lawrence – pro jeho kosmické lodě s větrem v plachtách. Bohumil Konečný – protože Octobriana je kočka. Winsor McCay – jeho Little Nemo, to je čirá fantazie.

Karel Jerie (1977)
Absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara. V letech 1999- 2005 studoval na AVU v Praze obor malba ((1999-2001 ateliér Antonína Střížka, 2001-2005 atelier Michaela Rittsteina). Vedle malby se zabývá tvorbou ilustrací a komiksů, které vycházejí v řadě novin a časopisů. Pro výstavu v pražském Českém centru vytvořil speciální komiksový interaktivní prostor. Výstava je otevřena do 26. liistopadu. Vydal komiksová alba - Oidipus Rex (Garamond), Šifra mistra Hanky (Garamond) a sborníky Inseminátor, O nemrtvých jen dobré. V roce 2011 sestavil katalog Lovecká sezona, který reflektuje posledních pět let jeho tvorby.

Obrazy: © Karel Jerie






poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA