V Praze probíhal od 20. do 25. září XIV. Světový psychiatrický sjezd, jehož cílem bylo mimo jiné přiblížit psychiatrii širší veřejnosti. Atraktivní doprovodnou událostí sjezdu byla výstava obrazů nemocných „Arteterapie – art brut v České republice.“
Brzy po psychiatrickém sjezdu následuje imunologický sjezd (29. 10.–1. 11. v Praze). Na první pohled nemají tyto obory mnoho společného, opak je ale pravdou. Hromadí se stále více důkazů, že existuje komplexní vztah mezi řadou psychických poruch a tělesnými chorobami. Nejvíce se to týká vztahu deprese a kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních onemocnění. Deprese je dnes považována za nezávislý rizikový faktor pro jejich rozvoj a zřejmě jde o vztah oboustranný. Často se vyskytuje i u dalších tělesných chorob, například u onkologických a některých neurologických onemocnění, může je také předcházet. Nabývá různých forem od mírných příznaků až po závažnou depresi splňující kritéria pro depresivní poruchu.
Z výstavy Arteterapie – art brut v České republice
Nabízí se řada možných společných cest, které vedou k rozvoji uvedených onemocnění. Na jednom z čelných míst jsou to imunologické faktory. Již delší dobu je intenzivně zkoumána úloha zánětlivých a protizánětlivých cytokinů u depresivní poruchy. Hypotézu spojující chronické zánětlivé změny s psychopatologií deprese formuloval Smith v roce 1991. Podle ní je u deprese zvýšena plazmatická koncentrace prozánětlivých cytokinů produkovaných aktivovanými makrofágy a monocyty. Tuto aktivaci způsobuje psychologický i fyzikální stres. Protizánětlivé látky mají antidepresivní efekt. U deprese často nacházíme snížení tzv. neurotropních faktorů. Prozánětlivé cytokiny mohou modulovat jejich expresi. Depresi lze považovat za produkt nerovnováhy mezi neuroprotekcí a neurodegenerací. Tyto úzké vztahy mezi psychickými, tělesnými nemocemi a sociálními faktory odrážejí pohled na jedince jako biopsychosociální jednotku.
Integrace psychiatrie do oblasti somatické medicíny napomáhá také k destigmatizaci oboru. Světová zdravotnická organizace měla již v roce 2001 jako jeden z hlavních cílů svých aktivit zajistit stejný přístup a péči somaticky i psychicky nemocným. Přes opakované proklamace se tak neděje. Snížit stigmatizace se podařilo pouze v případě deprese, která se stala společensky akceptovatelným onemocněním. Přispěla k tomu nepochybně cílená výchova praktických lékařů, za kterými chodí nemocní s vágními tělesnými stesky včetně únavy a ztráty energie, za kterými se v řadě případů skrývá nerozpoznaná deprese. Příspěvek v plném znění naleznete v rubrice Z kongresů.
Celý článek uveřejněný v časopise 58/2008 ve formátu pdf naleznete zde.
